Spolužačky se mnou zůstaly až do půl druhé, potom se se mnou rozloučily, připomněly mi mandarinky a pořály mi hezké svátky. ,,Hodně štěstí u ředitele," popřála Ema.
Tomu jsem se chtěla zasmát, ale byla to tak tragická situace, že jsem jen poděkovala. Odešly ze třídy. Záviděla jsem jim. Mohly jít domů. Já si sbalila svý tři mandarinky a pomalým krokem se vydala k ředitelně. Cesta na popravu.

Seděla jsem v křesle na chodbě, když přišli rodiče. ,,Džidži, co to zas bylo?" zeptal se táta.
,,Ale aspoň tentokrát nekrvácí z nosu," řekla mamka jako by to byl úspěch.
,,Co máme čekat, ty nezbednice?"
,,Důtku ředitele, asi," zašeptala jsem. Táta obrátil oči v sloup a zašeptal romsky něco, čemu jsem nerozuměla.
,,Nemluv tak," napomenula ho mamka. Táta na to chtěl něco namítnout, ale nakonec jen odpověděl, že si na to dá pozor.
,,Omlouvám se," řekla jsem.
,,To hlavně musíš říct řediteli."
,,Omluvíš se, přijmeš trest a slíbíš, že už nebudeš mlátit toho gadžu," dodal táta. Mamka na něj zase vyčítavě koukla.
,,No co? To je přece pravda. To není žádná nadávka. Není Róm? Není. Uráží naši holku kvůli rase? Uráží."
,,Ale to teda jo, mami, to on dělá."
,,Heleďte, oba dva, tohle není debatní kroužek. Teď budete zticha, počkáme a nebudeme dělat ještě větší problém z už tak velkého problému," napomenula nás mamka.

,,Ištánková, Ištánková," opakoval si ředitel pro sebe, když procházel složky. ,,Tady. Ištánková Gisell." Usedl ke stolu, složku položil před sebe a začal listovat. Stála jsem vepředu, mamka byla za mnou, ruku měla položenou na mém rameni. Připomínala mi tím, že mám být v klidu. ,,Tohle už se několikátý incident s vaší dcerou," řekl po chvíli, co si pročítal mé hříchy. Jo, teď byl dobrej čas zpytovat svý svědomí, protože se blížilo peklo.
,,Omlouvám se," zašeptala jsem.
,,Na omluvy je trochu pozdě," pravil ředitel. Už se blížila ta chvíle, kdy to pořádně schytám! Najednou se ozvalo zaklepání a do ředitelny vstoupili dva lidé. První vešla krásná, vysoká žena s blonďatými vlasy. Takhle jsem si představovala hlavní postavu románu nebo královnu ve filmové pohádce. Hned za ní šel muž celý v černém, vypadal jako bodyguard nebo MMA zápasník. ,,Prosím?" otázal se místo pozdravu ředitel. Takže je nejspíš nepozval, pomyslela jsem si.
,,Dobrý den," začala žena a mně došlo, že mi připomíná Narcissu Malfoyovou z Harryho Pottera, ,,my jsme manželé Kupkovi."
,,Náš syn Pavel Kupka nám zatelefonoval a informoval nás o tom, co se stalo ve třídě," pokračoval svalovec. Zněli tak sebejistě a zároveň klidně, skoro jako kdyby si celou tuhle chvíli předem nacvičili.
,,Tak jsme si přišli vyslechnout, jak tuto situaci vyřešíte," pravila paní.
,,A zároveň jsme přišli se zastat této mladé slečny, protože reagovala na urážku mířenou na našeho syna," dodal ten muž s bicáky. Ředitel mlčel, na to jsem nebyla vůbec zvyklá. Vypadal skutečně zaskočeně.
,,Ehm... Já... Já se velice omlouvám, ale bohužel jsem nebyl seznámen s celou situací dostatečně... Dostalo se ke mně pouze napadení žáka... Samozřejmě ještě musíme prošetřit... Složitá situace... Chceme vyjít každému vstříc," zablábolil ředitel. ,,Zatím to necháme bez postihu a promluvíme si i s tím Josefem."