potemnělými pláněmi,
až na okraj měst
zářících ohněmi,
nechali se svést.

nevěděli jsme nic,
kromě našich snů,
které svítily skrz noc,
kdy nebylo dnů.

běhali a skákali,
život byl pírko barevné,
letící, když ostatním mávali.
nechtěli přestat, ne.

svět patřil jim,
měli ho v hrsti,
avšak vždy přijde stín,
někdy s ním i tresty.

a tak nastal den
a plány se rozpadly,
vše byl jen krásný sen,
kdy si dva (pro)padli.

8/11/21