snažila jsem se mít všechno
a neměla jsem nic.
snažila jsem se být všechno
a nebyla jsem nic.
jen zbývající vzduch
mi utekl z plic.

jen úsměv na tváři splynul se stíny,
co lidi v mém životě dělaly jinými.
Zmizela záře z očích tmavých,
neznámí se staly ze známých.

zlomila se pevná přátelství pouta,
jak kosti v mém těle,
co zevnitř mě poutá,
co nedovolí mé duši štěstí,
co dává mi pěstí,
ale nechává mě žít.

trápí mě, ubíjí za živa
po nocích černých,
kdy jsem sama,
bez myšlenek světlých.

a pak přijdeš ty, Strážný anděli,
pomůžeš mi z oněch krajů vybruslit.
pomůžeš najít mému srdci klid.

otevřeš bránu do světa bílého,
kde zlaté barvy Slunce svítí a hřeje,
kde bledá Luna září s pocitem naděje.

najednou se vše, všecičko změní,
mračna se stáhnou, obloha potemní,
a ty a já - my, upadnem v zapomnění.

23/6/20