Snažila jsem se poslouchat za dveřmu, chtěla jsem slyšet každé slůvko jejich rozhovoru.

Chvíli byli ticho.

Pak jsem slyšela jak se matka zničeho nic rozbrečela.

„Nebreč prosím tě."řekl mírně povrchně ale zároveň smutně otec.

„Taková doba."řekla.

„Změnilo se něco?"zeptala se.

„Co bys tak řekla?"podíval se na ni.

Mlčela.

„Podívej se ty a Jessica jste jediné na kom mi kdy záleželo, tehdy jsem možná udělal chybu a možná ne, ale já vím že mi dokážeš odpustit,vím to."

„Tome ale podívej se kolem sebe, vraždíš nemilostrdně nevinné."

„Nevinné ne."

„Tome, nikdy jsem tě nepřestala milovat, ale tohle bych nezvládla."

„Tak proč si tady?"

„Umírám, chtěla jsem ti to říct... A naposledy ti říct že tě miluju."

„COŽE?"vlétla jsem dk dveří vyděšeně.

„Ty si stála ceou dobu za dveřmi???"osopila se na mě matka.

„Ty umírás, proto si tady? Co plány o tom, že s mým přítomným ja stravíš zbytek  života?! Co plány o tom, že bychom pro jednou mohli být rodina?!"křičela jsem jaako nikdy před tím.

Utelka jsem.

Vzala jsem do ruky obraceč a okamžitě jsem se chtěla vrátit, chtěla jsem obejmout Severuse, všechno mu říct.

Když jsem v ruce držela obraceč, z toho jak se mi klepaly ruce, jsem ho upustila.

Spadl přímo do jezera a zmizel v jeho hlubinách.

„Né!"zakričela jsem.

Moje vstupenka domů je pryč.