„Já mám matku."vydechla jsem.

„Samozřejmě ze máš, to sis myslela že jsem oplodnil sán sebe?"

Při té myšlence jsem se musela uchechnout.

„Ale na jedno pamatuj!"upozornil mě ještě.

„Vžádném případě se ji nesnaž najít."

„Proč?"

Mlčel.

„Nepřeju si to."řekl konečně.

Nic jsem neříkala, jen že se ještě uvidíme a pak odešla.

Okamžitě jsme si to zamiřila za Brumbálem a byla jsem si jistá, že na 1oo% věděl, že mám matku a vše o ní.

Okamžitě jsme vystřelila heslo a kupodivu bylo na poprvé správně.

Brumbál zvedl hlavu hlavu od stolu a mírně se usmál.
Pokynul mi hlavou abych si sedla.
Tyhle jeho mírumilovmá gesta jsem nesnášela.

„Tak co? Co říkáte na svou matku?"usmál se.

„Vy jste  to všehno moc dobře věděl?! Věděl jste o mé matce, mohla jsem ji navštívit dříve a ne když tu vlastně nemám být!"zakričela jsem naštvaně.

„Jessico, byla si před chvílí v kabinetu."objevil se za mnou Severus.

„To bylo před chvílí, teď je teď."odsekla jsem

„Tak promiň."zamručel Severus.

„Co se tu děje?"zeptal se.

Chtěla jsem mu to všechno vyklopit ale Brumbál mě zastavil.

„Nic co by se tě jakkoliv týkalo, můj milý Severusi."usmál se.
Severus na obličeji vytvořil naštvanou grimasu, práskl dveřmi a odešel.

„Takže co teď?"obrátila jsem se na Brumbála.

„Být vámi, Jessico... Bych vaší matku nevyhledával, je to ale čistě ve vašich rukách."usmál se a poté se začal věnovat jakýmsi papírům.

***
Proč jste všichni říkali ať ji nehledám?
Proč jste mysleli že to bude špatné?
Ona je mám matka.
Tati.
Ona je má matka.

***
Hola!
Jaký máte zatím dojem? :)