,,Chtěla bych se vrátit..a promluvit si  s Tomem."

,,Ano."šťastně jsem ji objala protože jsem byla ráda,že už dál nechce trčet v téhle díře.

„Dnes nasedneme na letadlo, mám letenky."řekla.

A opravdu... za pět hodin už jsme seděli v letadle Anglie.

„Mami... Ty vlastně znáš mé budoucí já, ne mé přítomné já."uvědomila jsem si.

,,Zlatíčko moje.."objala mě.

,,Až přijedeme do Bradavic,seznámím se s tvým přítomný já,ty se vrátíš a budeš žít tvůj budoucí život."

Mrzelo mě to.

Věděla jsem,že až se vrátím tak matka tam nebude.

Když naše letadlo přistálo dopravila jsme se do Bradavic.

Přemístili.

„Pojď rychle, musíme nepozorovaně za Brumbálem."vzala jsem ji za ruku a dotála k Brumbálovi.

„Brumbále!"vykřikla jsem.

Když jsme totiž s matkou vtrhli fo kancelaře byl tam táta, který držel Brumbakovi pod krkem hůlku.

Když ale otec uviděl ženu stojící po mém boku, ani se nepohnul, jen mu spadla hůlka.. A s tím i brada.

„Christine."řekl.

Měla v očích slzy.

„Já nevím co říct."řekl.

Nic neříkala.

„Nechte nás tu osamotě."ukázal na mě a Brumbala otec.

Měla strach.

A on taky.

Cítila jsem to.

***
Aloha👑
Názory? ❤