Přes noc jsem si stihla opatřit letenku na zítřejší ráno.

Celé ty dva dny jsem zůstala na letišti.
Když už se blížil večer, kdy mi mělo letět letadlo, jsem si už chystala letenku a už jsem si to směřivala směrem do té zóny, vsak vy víte.

„Hej."narazil do mě nějaký muž, asi stejně starý jako já a rozlil mi kafe.

„O-omlouvám se, koupím vám nové."řekl.

„Ne, to je v pořádku, nechte to být."řekla jsem a odešla do letadla.

Sedla jsem si na své místo, vytáhla knihu a začala si číst.

Myslela jsem ale na to, co se asi tak děje teď v přítomnosti, ve které mám být.

„To je náhodička."přisedl si vedle mě muž, který mě asi před pěti minutami srazil.

Zasmála jsem se.

„Já jsem John, John Parker."podal mi ruku.

„Jessica Raddlová."

„Máte velice zajímavé příjmení."podotkl a já se jen trošku uchechtla.

Kdyby tak věděl.

„Co plánujete v Kalifornii?"zeptal se mě.

„Musím najít svou matku, vy?"

„Nic moc.., jen tak se toulat, nemohl bych hledat vaši matku s vámi?"nabídl se mi.

Je skutečně zvlašní jen tak prikývnout.
Přikývnout na společné cestovani cizímu člověu, kterého znáte pět mimut.
Ale ostatně..., celý můj život je zvláštní a tak, proč ne?

Tak jsem tedy přikývla.

„A tak si budeme tykat, Johne?"nabídla jsem mu a on s úsměvem řekl: „Samosebou Jessico."

Mám za kamaráda mudlu.
Kdyby to teď viděl táta, asi by mě pohřbil zaživa.

**
Hola🙌
Dneska nevo kratšího, moc toho nemám předepsaného takže sebou musím hodit :D
Určitě mi napište do komentářů názory a tak.. Však to znáte :~
Pa, vaše Anetka❤