Rozhodla jsem se.
A rozhodla jsme se dobře.
Matku najdu.
A nebudu dbát na to, že Brumbál i otec s tím nesouhlasí.

Musím za Severusem...
Nejprve ale musím zjisti co dělá mé tehdejší já.. Abych se náhodou nepotkala sama se sebou.
Zašla jsem se nenápadně podívat do učebny, jestli jsem tam.
Potichu jsem nahlédla.
Nikde nikdo.
Učebnu jsem zase zavřela a šla se podívat dál.
Chtěla jsem nakouknout do svého kabinetu.

Méla jsem strach, protože tu byla veliká šance že se potkám a pak už by byl celý plán v háji.
Kupodivu jsem se nepotkala.
Když v tom jsem potkala Severuse.

„Co tu děláš? Neřikala si že jdeš za Lupinem na palačinky či co?"rekl nevrle a překvapeně.

V tom už jsme věděla, co je za den.
Palačinky s Remusem.
Remusovi palačinky.
Ano, ano... Už vím.

„Ehm... Jo, trochu jsme se spozdila ale už odcházím, jen jsem se tě chtěla zeptat, Severusi. Potřebuji spoustu lektvarů."

„To ale nepůjde."oporoval, když jsme mu vyjmenovala asi 2o lektvarů, kteret bych na svou cestou z amatkou potřebovala.

On samozřejmě nevěděl o té části s tou matkou. Jen že potřebuji lektvary.

„Proč?"zeptal se.

„Severusi prosím, nutně je potřebuji, neptej se proč, jen to pro mě prostě udělej."zaškemrala jsem a udělala psí oči.

Severus zakroutil očima a řekl: „No tak dobře."

Po chvíli mi ořinesl několik ampulek s několika různými lektvary, které by se mi mohly hodit.

„Ať už děláš cokoliv, Jessico, nedělej blbost, prosím."dodal nakonec.

„Neboj se, Seve."usmála jsem se a objala ho.

Potéjsem odešla, ampulky si zastrkala společně se svou spolehlivou hůlkou do kabelky, kterou jsme měla ma cestu a poté jsem musela vyhledat ještě jednu osobu.

Sybilu Trelawneyovou.

Zaťukala jsme na dveře její, trochu děsivé, učebny.

Nic se neozývalo a tak jsem zaťukala ještě jednou.

„Copak potřebujete, zlatíčko?"otevřeli se mi zničejo nic dveře přímo pred nosem.

Trochu zmatena jsme vsoupila a se zmateným výrazem hleděla na Sybilu.

„Musím se vás na něco zeptat."řekla jsem a Sybila malickost zvážněla.

„Víte kdo je má matka, dokážete "vyvěštit" kde teď právě je?"s nádechem jsem rychle řekla prosbu.

„Ale má drahá, myslela jsem, že o své matce nic nevíte, jakto že-"

„Nechci vám tu nic vysvětlovat, jen vás o to prosím.. Uděláte to pro mě?"

Sybila si mě změřila zkoumavým pohledem a zastavila se mi u očí.

„Dobře tedy."řekla konečně a mně spadl kámen ze srdce.

Sybila si k sobě vzala svou věštitelskou kouli a začala cosi mumlat, pak se jí v kouli začalo cosi mlžit... Nechápu jak v tom může něco vidět.. Ale jestli mi pomůže.. Tak proč ne, že?

„Tvá matka je v Americe."řekla po chvíli a zadivala se na mě svýma velkýma kukadlama.

„Jako v Americe... V Americe??!!! Ona nežije v Anglii? "nadzvedla jsem vyděšeně obočí s tím, že budu muset jet až do států.

„Ano.?"usmála se na mě.

S děsivým pocitem jsem se sebrala a bez jediného slova odešla.

Teď zpětně si říkám, že jsem měla alespoň poděkovat ale tak co..

S kabelkou plnou věcí na cestu jsem se vydala na pozemky Bradavic, po chvzíli jsem pozemky přešla a objevila se na otevřeném místě.

V Anglii.

„Tak tohle bude dlouhá cesta."řekla jsem si sama pro sebe a povzdychla si.

***
Dlouha cesta.
Udělal bys to pro mámu taky?
Udělal bys to co já?
Chtěl bys jí najít?
Věřím, že jo tati.
Já v tebe jako jedna z mála věřím.
Važ si toho.
Prosím.
****