Došla jsem na nádraží v Anglii a šla si zakoupit lístky na vlak.

„Prosím jeden lístek směr letiště."řekla jsem

„Dvě libry."oznámila mi cenu a já si s lítostí uvědomila, že u sebe mám pouze kouzelnickou měnu.

„Obliviate!"zašeptala jsem, vzala prodavačce z ruky lístky a nenápadně se vytratila na nástupiště.

Po dvaceti minutách přijel vlak.
Vůbec nebyl podobný lokomotivě, která jezdívala do Bradavic.

Tohle nebyla snad ani lokomotiva.
Nastoupila jsem si do vlaku a našla si volné kupé.

Vytáhla jsem brk a  pergamen, nez jsem ale stiula cokolov napsat, přisel mlady  průvodčí... Řekla bych, že teprve dokončil školu.

Podala jsem mu jízdenku.
Když mi ji vracel a naše oči se střetli, někoho mi strašně připomněl.

„Neznáme se od někud?"zeptala jsem se váhavě.
Koukal na mě jak na blázna.

„Ne madam.. Nidky jsem vás neviděl."řekl a s pomyšlením, že jsem nějaký blázen opustil mé kupé a šel dál.

Marně jsem se snažila vzpomenout si, kde jsem jistého průvodčího zahlédla.

Pak jsem si řekla, že už se tomu  nebudu věnovat a napíšu ten dopis.

Dopis jsem chtěla napsat Brumbálovi.

Drahý Albusi,
Moc dobře vím, že jste mi říkal ať to nedělám.. Ale nějakou tu dobu mě už znáte, ne? A musí vám být jasné, že jsem to udělala. Vydala jsem set hledat svou matku.
Je možné, že se někdy, během hledání,přemístím kvůli čemukoliv do Bradavic a že se ta ukážu.
Prosím Vás o to, abyste to nikomu neříkal ale jak Vás znám.. Ani by Vás to nenapadlo.
Přála jsem si abyste o tom byl informován a kdykoliv bych potřebovala pomoc, tak abyste mi pomohl pomoc.
S uctivým pozdravem Jessica A. Raddlová

Dopis jsem srolovala a dala ho sově, která se na zavolanou ukázala u okénka.

Sova s dopisem v zobáčku odlétla směr Bradavice.

„Už to mám! TOM!"

Vzpomněla jsem si, kdo byl ten muž.
Byl to Tom, ktereho jsem viděla zemřít v otcově sídle.
Sám otec ho zabil.
Nebo ho spíš teprve zabije.

****
Vzpomínáš na Toma, tati?
Ted asi ne, je to budoucnost.
Zatím.
Kdybych se tě ale zeptala teď.. Vzpomněl by sis?