„Rodiče mě do Bradavic taky nechtěli pustit, říkají, že v Bradavicích už není bezpečno, že prý už je Brumbál starý."uslyším Hermionin hlas.
„Kolik mu může být?"
V tu chvíli jsem do jejich pokoje vešla a já a oni na mě pohlédli.
„V Bradavicích bezpečno stále je! Jinak Brumbálovi je 115 let!"řeknu podražděně.
Vadí mi, když si někdo myslí, že v Bradavicích není bezpečno.
Na všechny tři jsem pohlédla a pak odešla.
„Ehm.. Paní profesorko!"zastaví mě Harry a já se otočím.
„Já... My víme že je v Bradavicích bezpečno jen... Rodiče Rona a Hermiony si to nemyslí. Ron a Hermiona mají ale stejny názor jako já."vysvětlí Harry.
„Jo... Já vím."řeknu a usměju se na Harryho.
Došla jsem dolů a sedla si.
Jen tak jsem přemýšlela.
Přijď do sídla.
„Au!"sykla jsem bolestí a věděla, že otec je v mé hlavě.
Musím použít nitrobranu.
Používej nitrobranu!
Promluvme si.
„Ne!"křiknu a chytnu se za hlavu.
Přijď a promluvíme si!
„Ne! Já-"
„Si v pořádku?"přerušila mou samomluvu Molly.
„Oh.. Ehm... Paní Weaslyová!" usměju se.
„Ano.. Jsem jen.."povzdechnu si.
„Co se děje, zlatíčko?"zeptala se starostivě.
„Otec se mnou chce mluvit a já nevím co dělat."povzdechla jsem si.
„Počkej než začne školní rok, v Bradavicích si promluv s Brumbálem a ten ti řekne co dělat."poradí mi paní Weaslyová.
„Děkuju."poďekuji a jdu si lehnout.
Zítra měl začít školní rok.
Byla jsem ráda, že Harry u disciplinárního řízení obstál.
To s těmi mozkomory bylo... Já nevim.
Věřila jdem, že v Kvikálkově mozkomorové být mohli.
Pak tu byl Sirius se kterým... Jsem asi byla za dobře.
Se Severusem jsem se teď dlouho neviděla.
No a otec... Však to už víte.

Usnula jsem hned a spala tvrdě.
Probudila jsem se až ráno, když Harrymu a Ronovi zvonil budík.
Rychle jsem se oblékla a s Harrym, Ronem, Hermionou, Ginny a dvojčaty vyrazila na nástupiště.

Ahoj :)
Doufám že se vám kapitola líbila.
Jinak zítra do školy, co? :((
Já se tak strašně netěšim! :O
Jak jste na tom vy?