V Azkabanu jsem už šest měsíců, půl roku.
Nechápu proč mě nedají mozkomrům.
Už chci umřít. Trpím tady. Hodně.
Bez svých blízkých, bez svých milovaných.
Sirius, Severus, táta,Remus,  Harry, Ron a Hermiona....
Myslim, že jsem se sbláznila.
Být půl roku sama v místnosti bez oken není rozhodně nic zdravého. To musíte uznat sami.
Ten plán s bezhůlkovou magií a s tím, že by mi pomohl otec nevyšel.
Nemám dost sil.
„Raddlová! Návštěva!"okřikl mě ten chlapík co ně hlídal, do vnitř vešla osoba po které se mi stýskalo strašně moc.
„Siriusi."vykřikla jsem se slzami v očích. Vzhledem k tomu, že jsem nemohla vstát přišel on ke mně a pevně mě obejmul.
„Domluvil jsem to všechno. Dnes můžeš domů."řekl šťastně Sirius svírajíc mě stále v objetí.
„Děkuju. Děkuju. Děkuju."řeknu.
Sirius mi pomohl na nohy, vrátipi mi mou hůlku.
Se Siriusem jsem se přemístila na Grimauldovo náměstí.
Tam už čekal Remus, Weaslyovi, Harry s Ronem a Miou, Kingsley, Moody a dokonce sám Brumbál.
„Holčičko moje."přiběhne ke mně paní Weaslyová a pevně mě obejme.
„Pojď. Posaď se. Si celá vychrtlá a bledá, hned ti dám něco k jídlu."řekne paní Weaslyová a odběhne do kuchyně.
„Jess! Chyběla si nám."vrhne se po mě Remus a Tonksová.
„Tak tě tady zase vítáme."poplácá mě po zádech Kingsley.
„Veděl jsem že se jen tak nenecháš zabít."řekne Moody a mírně se ušklíbne.
„Je dobře že si zase mezi námi. V Azkabanu to jistě není nic příjemného."řekne starostlivě pa Weasly a napije se máslového ležáku.
„To není."usměju se mírně.
„Paní učitelko."usmějou se Harry, Ron i Hermiona a obejmou.
„Je dobře že si s námi."řekne Sirius sedící vedle mě a políbí mě na tvář.
Marně po celé místnosti hledám osobu která mi tu ještě schází.
Očima jsem šmejdila po místnosti ale nic.
„Jessico, jestli hledáte Severuse.. Vzkazuje že se omlouvá ale že nemohl přijít."vytrhne mě z hledání Albus, kterého jsem si do teď nijak zvlášť nevšímala.
„Oh... Ano."usměju se rozpačitě.
„A co vy, Albusi? Jak to teď vypadá v Bradavicích?"zeptám se.
„Té růžové ochechule se zbavíme, snad."vloží se do toho Ron s já se pousměju.
„A pak se tam budu moci vrátit já."dodá Albus a já pokývnu hlavou.
„Ehm... Pokud by to nevadilo, šla bych si lehnout, moc jsem toho nenaspala."řeknu.
Ostatní souhlasí a já odejdu do pokoje.
Cestou jsem potkala Kráturu který mě mile přivítal, já jeho taktéž.
Lehla jsem si do pisteke, ještě než jsem ale usla naoadla mě jistá myšlenka.
Chyběli tu dva lidi.
Táta a Severus.
Copak jim na mě nezáleží?
To Sirius zařídil abych odešla z Azkabanu.
Miluje mě víc než Severus a táta dohromady.
Nezáleží jim na mě.
Ti kouzelníci a čarodějky s kterými jsem právě mluvila.... Tohke byli praví přátelé.
Cítila jsem se s nimi šťastná.
A na tátu a Severuse se snažila zapomenout.

Čauko :)
Tak já nevim jak vy ale mně přijde že Jess tak trochu neví co chce.
Nejdřív chce vidět Seva a Voldyho a teď na ně chce zapomenout? Toto je úroveň teda :'D
Doufám že se kapča líbila :)
Názor v komentech potěší *_*