Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Vánoce

„Dobré ráno." bylo první co jsem uslyšela, když jsem se probudila.
Remus seděl na mé posteli a v rukou držel něco, co strašně moc vonělo.
Remus mi podal do ruky talíř s toastem a hrnek s kakaem.
„Moc děkuju, Reme." poděkuji s úsměvem a začnu jíst.
„Jestli to takhle bude celý den, tak nevím, zda se do Bradavic mám vracet." řeknu se smíchem.
Remus odejde a já se nasnídám.
„Je krásné prožívat společné Vánoce." řeknu a loknu si mého nedpitého kakaa.
„Jo, to jo." přikývne Remus.
Celý den jsme si s Remem tak různě povídali.
Nestojí to moc za řeč, povídaní o životě na Vánoce není nijak zábavné.
„Dáme si večeři?" zeptal se mě Remus když už bylo pozdě večer.
„Jo, už mám celkem hlad." řeknu a sednu si ke stolu.
„Dobrou chuť." řekneme si navzájem a v místnostu se začne ozývat pouze cinkání příborů.

„Reme? Vím že na Vánoce by jsme měli být spolu ale jsem nějak unavená, nevím zčeho a tak jestli mě omluvíš-" začnu omluvně.
„Jo, jasně že nevadí, jen si běž lehnout." usmál se Remus.

Celou noc se mi zdály noční můry o tom, že je Sirius mrtvý.
Moc jsem se nevyspala, ráno jsem na cvilku usnula, není divu, že jsem spala do půl jedenácté.
„Dobré ráno, jsou Vánoce a máš tu dárky, pojď rozbalovat." zasměje se na mě Remus a já se s radostí vrhnu ke stromku, který měl Remus postavený v obýváku.
„Reme! Ty tu máš taky dárky." řeknu a s radostí mu dárky podám.
Jeden byl ode mě, další dostal asi od rodiny, pak tam měl ale jestě něco a to netuším od koho.
„Reme, od koho je ten třetí?" zeptám se a dárek si zkoumavě prohlížím.
„Asi od paní Weaslyové." řekne s úsměvem Remus.
„Od paní Weaslyové? To je Ronova mamka?" zeptám se.
„Ano a taky mamka Ginny, Freda a George, Charlieho, Billa a Percyho." zasměje se Rem.
„Páni, Freda a George znám a o Ginny jsem taky něco slyšela ale že má tolik sourozenců." řeknu a sama se vrhnu na rozbalování dárků.
„Rozbal si ty dárky, ne?" řeknu ještě než si sama nějake rozbalím.
Remus se dá s úsměvem do rozbalování.
Vzpomínáte jak mi kdysi kluci na Vánoce dali plyšáky v podobě jejich patronů.
Stále je mám.
Removi jsem dala plyšáka, mého patrona.
Byl v podobě psa.

„Moc děkuju." řekl Remus dojatě a obajl mě.
Rem dále dostal nějaké peníze od rodičů a od paní Weaslyové dostal pletený svetr.
„A teď rozbaluj ty." pobídne mě a já začnu konečně rozbalovat první dárek.
Byl to dárek od Remuse.
Dal mi náramek. Byloc pěkný.
„Bude ti připomínat krásné vzpomínky a bude se snažit zahnat ty zlé." řekne Remus, podívam se na něj a s úsměvem na rtech ho obejmu.
„Děkuju." šeptnu.
Dále jsem dostala knihu Jak správně učit. Knížka byla určitě od Severuse.
Zasmála jsem se nad tím.
Já mu věnovala knížku o lektvarech kvůli které jsem nemohla spát, pořád o ní básnil a něco si mumlal, tak jsem mu jí koupila. Moc ale nechápu jaký to má efekt, když těch knížek o lektvateh má asi milion ale dobrý no.
Dále už jsem nedostala nic nevadilo mi to.
Vzpomněli si na mě momentále nejbližší osoby v mém životě.
Otec vlastně nežije, teda někteří to tvrdí, někteří zase žijí v doměnce, že tady pořád někde je. Myslím že tu stále někde je, nevěřím že by padl.
A Sirius, ten je v Azkabanu.

„To byly moc krásné Vánoce, z velké části za to můžeš ty Reme." řeknu s úsměvem a znovu ho obejmu.

„Vážně už zítra musíš do Bradavic, vzdyť prázdniny nekončí už zítra." zaškemrá Rem.
„Promiň Reme ale musím se připravit na výuku."

Dále jsme s Reme prokecali docela dlouhou dobu.
Jsem šťastná že ho můžu vídat.
Jsme nejlepší přátelé.

Ahoj :) za chvíli se budem dostávat ke konci školního roku, teda za chvíli ne ale to není tak daleko.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro