„Dobré ráno třído, dnes vás mám já. Jak jistě víte, já jsem Zlatoslav Lockhart. Velice uznávaný kouzelník." začal Zlatoslav před druhým Nebelvírským ročníkem.
Šla jsem mu zanést jen nějaké papíry a při tom jsen zaslechla jeho 'uvítání' na určitě 'záživnou' hodinu.
„Á, naše slečna profesorka." usměje se, když si mě všimne.
Beze slova odložím papíry na stůl.
„Možná by jste místo těch žvástu o sobě začít ty děcks něco učit." řeknu a jemu z obličeje spadne úsměv.
Teď se pro změnu usměju já a odejdu do kabinetu za Sevem.
Teď má volnou hodinu ale asi opravuje testy.
„Ahoj Seve.". pozdravím ho a on jen něco zamumlá.
„Docela ně pálí znamení, tebe ne?" zeptám se a on konečně zvedne zrak od listů pergamenů
„No... Jo." řekne poněkud roztěkaně.
„Ale asi to je jen tak pro nic." zasměju se a odejdu za Brumbálem.
Chci se ho zeptat na tu bystrozorku.
„Šumivá bzučivka." řeknu a chrlič se odsune.
Vstoupím do místnosti.
„Dobrý den profesore. Chtěla bych se vás na něco zeptat-"
„Tahemná komnata! Brumbále!  Oh... Jessico." přiběhla udýchaná Mcgonagallová a já i Brumbál jsme se vymrštili a šli rychle za ní.
Nápis na stěně byl nalsaný krví.
„Tajemná komata je znovu otevřena, nepřátelé dědice, mějte se na pozoru." přečtu ohromeně.
Vždyť ale já jsem dědička, nebo že by Harry?
Co?
Už jsem v tom vážně zamotaná.
„Prefekti odvedou studenty do svých ložnicí." řekne roztěkaně Brumbál.
„Vy tři-" řekl a ukázal na trio.
„Zůstaňte tady. " dodal.
Všichni tři vypadali nanejviš vystrašeně.
Pak proběhl rozhovor, do kterého jsem se nezapojila, jen jsem nevinně přihlížela.
Harry, Ron i Hermiona byli nakonec 'propuštěni' do svých ložnicí.
„Zmijozelův dědic se vrátil." zašeptám si jen tak pro sebe.

Čaute lidi :) nová kapča :D
No ták... Zmijozelův dědic se vrátil, no neříkejte že to není super?  XD
Další kapitola bude asi zítra, tak se zatím mějte ^^