Ahojte :) tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Vasula12345
Vím že se to dá věnovat trochu jinýn zbůsobem ale.... Já jsem prostě nepřišla na to jak :D
Jinak předchozí kapitola byla ten character ask :D
Já už to tady nebudu okecávat a jdeme na to....
Poslední dobou mi vrtá hlavou to, že bych se možna chtěla stát bystrozorkou... Myslím že by s tím ale Brumbál nesouhlasil, stejně se ho ale zeptám.
Pomáhat lidem, to bych chtěla i když teď tu táta není. Teda alespoň se veřejně neukazuje.
Takže nemají až tak moc práce. 
„Harry, Rone, Hermiono!" usměju se, když potkám povedenou trojci na chodbě.
„Paní profesorko." pozdraví mě sborově.
„Ještě že si alespoň střídáte hodiny s Lockhartem, kdyby nás učil on,nic by jsme neuměli." řekne popuzeně Ron.
„Ale no tak Ronalde." utne ho Hermiona.
„Hermiono, vždyť je to pravda." snaží se ubránit Rona Harry.
„Prosím tě Harry." obrátí oči vsloup Hermiona.
Musela jsem se nad jejich povedeným rozhovorem o Lockhartovi pousmát.
Rozloučila jsem se a šla na hodinu.
„Dnes si napíšeme test, musíte mít také nějaké teoretické znalosti." řeknu sedmému ročníku a jednoduchým kouzlem rozdám každému studentovi jeden list pergamenu na psaní.
„Nee." zahučelo třídou a já jen protočila oči a řekla ať zmlknou.
„Á dobrý." vtrhnula do hodiny Zlatá hlava.
„Zlatoslave, dnes učím já!" řeknu poněkud naštvaně.
„Ale Jessinko-" začne a chce pokračovat.
„NIKDY MI NEŘÍKEKTE JESSINKO!" zařvu naštvaně a Zlatoslav se 'nenápadně' vyplíží z učebny.
„Jo, ještě jedna věc." dodá a vystrčí tu svojí hlavu do učebny.
„Moc ti to sluší!" řekne a usměje se tím jeho 'sexy' úsměvem.
„NEPAMATUJU SI, ŽE BYCHOM SI MĚLI TYKAT!" zařvu z plných plic a on s úsměvem na tváři odeje.