Předem upozorňuji že pokud se tu najde někdo, kdo bude psát komentáře typu : Ale Sirius nechal dům na Grimauldově náměstí Fénixově řádu až dýl a né hned po třetím díle HP.
Prosím vás lidi, já to potřebuju mít takhle a tak to tedy bude.
Děkuji za pochopení.
Příjemné čtení.

Dnes ráno jsem se chystala Do jistého domu, kde se měk údajně nacházet Sirius.
Měl tam být i zbytek řádu se kterým jsem se zatím neznala.
Znaka jsem jen Paní Weaslyovou, Remuse, Siriuse a Severuse.
Když jsem se přemístila objevila jsem se na jakémsi náměstí.
Hned vedle mě se objevil Remus.
Najednou nezi domem11 a 13 vyrostl 12.
„A-Ale co Mudlové? Ti to nevidí?" vyhrknu a Remus se zasměje.
„Ne, nevidí."
Vešlu jsme společně do domu.
Působilo to tam chladně.
Takže mi to připomínalo dům kde jsem vyrůstala, pohoda.

,,Jesico.Remusi."přiběhne k nám paní Weaskyová a obejme nás.
Oba vejdeme do místnosti kde už seděl asi celý zbytek Fénixova řádu.

,,Tohle je Jessica Raddlová." představí mě Brumbál a já na něj hodím naštvaný pohled.
Mé přijmení zmiňovat opravdu nemusel.
,,Raddlová?" zavrčí muž s umělým okem.
,,Moody.Pošuk Moody."představí se a prohlíží si mě zkoumavým pohledem. Se zbytkem řádu jsem se bez problémů představila.Třeba takový Kingsley je moc milý chlapík.Také pan Weasly,Ronův taťka.No, všichni byli moc sympatičtí.Jen takový Severus se do konverzací moc nezapojoval.Jen tam seděl a mlčel.Teprve ted jsem si uvědomila,že tu není Sirius.Pohlédla jsem na dveře,kterýma se vstupuje do místnosti ve které jsme se ted všichni nacházeli. Sirius v nich stál,opřený s úšklebkem na tváři.Jeho vzhled už vypadal poměrně dobře.
„Siriusi!" vykřikla jsem a rozběhla se ho obejmout.
„No tak mi vám tu asi necháme prostor aby jste si mohli promluvit. Souromě." řekne Artur a všichni včetně Brumbála se kamsi odeberou.
„Jess." řekne a znovu se obejmeme.
„Jak to, že si přežila?" zeptá se s úsměvem na rtech.
„Otec mě měl moc rád na to, aby byl schopný tu kletbu myslet vážně a doopravdy mě zabít." řeknu.
„No to je skvělé!" vykřikne Sirius.
„Jess? Je mi vše odpuštěno?" zeptá se Sirius po chvíli ticha.
„Ano. Vše ti je odpuštěno. Ale nezapomínej, Siriusi. Lidé odpouštějí ale nezapomínají."
Sirius jen rty naznačí děkuji.
„A ty si teď kamarádka tedy se Srabu-" když Sirius uviděla jak se mračím okamžitě se opravil.
„Severusem?" dořekne.
„Hm.. Ano."řeknu.
„Siriusi? Já.... Je tohle všechno moje vina?" zeptám se trochu provinile.
Bylo vidět že Sirius váhá.
„Ne..... To co se teď v kouzelnickém světě není tvá vina, je to vina osudu."