„Slečno Raddlová." řekl Brumbál a mávne rukou abych k němu přišla
Zvednu se a mlčky němu přijdu.
„Co zas?" syknu naštvaně
„Musím si s vámi promluvit, nedořešilu jsme to úplně." řekne Brumbál ne až tak moc tiše
„Tak fajn, mužem to dořešit tady, ve Velké síni a nejlepší by bylo kdyby jste začal řvát." zvýším naštvaný hlas
Brumbál si povzdechne a odvede mě do jeho pracovny.
„Váš otec rozdělil svou duši na sedm dílů, nazývá se to viteály a -" chtěl pokračovat Brumbal, já jsem ho ale hystericky přerušila
„To si děláte srandu? Sedm dílů?! Vždyť nejvíc kdysi byly dva! A on jich stvoří sedm!?" šílela jsem ačkoliv se Brumbál stále tvářil víc než vyrovnaně
„Slečno, musím ty viteály zničit." řekne
„Co? Chcete mi zabít otce? Chápu že je to vrah ale i já mám právo na otce." rozbrečím se hlasitě
Brumbál si povzdechne a udělá něco,  co mě nadmíru překvapí, obejme mě.
Celá rozpačitá později odejdu z jeho pracovny  a mířím na hodinu přeměňování.
„Slečno R-" chtěla něco říct McGonagallka
„Byla jsem u Brumbála. " řeknu a posadím se
Profesorka na to nic neřekne a věnuje se svemu výkladu.
„Tak co?" zeptá se mě James
„Co-co?" zeptám se
„Co u Brumbála." protočí všichni tři očima
Celé jim to vylíčím a všichni mě  obejmou.
„Vždy tu budeme pro tebe." řeknou společně a mě se dojetím do očí vhrnou slzy
Všechny je pevně obejmu a už je nikdy nechci pustit.

Ahojte :)
Dneska extrémně krátká kapitola ale delší bych ji nedělala, je v ní to co potřebuji a to je hlavní.
Už se brzy blížíme ke konci, ještě se stane mooc věcí a já se na to tak těšim.
Doufám že se kapča líbila ;)