Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Starostlivý Voldemort

Ráno jsem se vzbudila jako chodící mrtvola.
Bez života.
Na své levé ruce jsem měla TO, znamení zla.
Oblékla jsem se celá do černého a vyšla z pokoje.
Vzala jsme si dlouhý rukáv ale přes to prosvítalo mé znamení.

„Jess prosím." zastavil mě Sirius a chytl za rukáv, já jsem se mu ale rychle vytrhla
Pohlédla jsme na Jamese a Remuse kteří stáli po Sirousově boku.

Nic jsem neřekla, jen jsem si odhrnula levý rukáv a ukázala své znamení.
Přes to že bylo všude spousty studentů nevadilo mi to, chtěla jsem aby všichni věděli ze jsem zlá, aby se mě báli.

Všichni se ulekli a ztichli.
Ve tvářích Remuse a Jemse se rozlil strach.

„Jess." zalapal po dechu Sirius

Kluci sice už věděli že jsme smrtijedka ale i tak.

Znovu jsem na všechny pohlédla chladným pohledem a rychlím krokem jsem vyrazila do učebny přeměňování.

Sedla jsme si sama, nevadilo mi to.

„Slečno Raddlová? Vy nedáváte vůbec pozor! Jste v pořádku?"  zeptala se mě profesorka asi v polovině hodiny

„V naprostém." ušklíbla jsem se chladně a přes to že ještě byla hodina jsem se sebrala a odešla
Začalo mě hrozně pálit znamení a tak jsem se  sebrala a přemístila se do otcova úžansého sídla.

Nikdo tam ale nebyl kromě mě a jeho.

„Otče? Volal jsi mě?" zeptám se docela chladně přes to, že otec na mě byl vždy milý

„Jessico, mám o tebe starost, jsem samozřejmě podstěn že jsi  se stala jednou z nás ale chováš se chladně i na mě." začal starostlivě otec

Já jsem jen odkývala ale nic víc neříkala.
Jen jsme cítila že se mi dostal do hlavy a že už všechno ví.
Sakra musím se naučit nitrobranu!

„Já toho Blacka-!" začal zuřit otec a vytahl hůlku

„Ne. Tím to Ješe zhoršíš." řeknu chladně a přemístím se
K mému nechtěnému překvapení jsem se objevila v pracovně Abuse Brumbála.

„Slečno Raddlová! Vím vše. Proč? Proč jste se staka smrtijedkou? Teda já vím proč. Vím celou pravdu ale i tak... " řekl smutně Brumbál

„Nechte mě-" okřikla jsme ho ale neodpověděla jsem to

„Slečno, vy nemáte zlé srdce, jen zlomené." byla poslední věta Brumbála před tím, než se mi spustil proud slz a přemístila jsem se do pokoje.

Tak jsem tady zpět, kapitoly nebyly a omlouvám se.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro