To co se včera stalo mezi mnou a  Severusem.... Bylo... No jak to popsat.
Když si na to vzpomenu zalije mě hřejivý a krásný pocit.
Na druhou stranu... Když si vzpomenu na Siriuse zalije mě nepříjemný pocit!
Pocit hanby!
Dnes měl být také třetí úkol, vzhledem k tomu, že mi Brumbál řekl, o čem bude, jsem o Harryho měla nepředstavitelný strach.
Také mě čím dál tím víc bolelo znamení.
Se Severusem jsem o tom mluvila a řekl mi, že jeho pobolívá také.

                        ***
„Tak Harry... Drž se, to zvládneš a nezapomeň na to, že vždycky můžeš vyslat červené jiskry."řekla jsem a Harryho pevně obejala.
„Děkuju vám."řekne děkovně Harry, už ale musel jít.
Ještě mu u bludiště cosi řekl Moody...
Pořád se mi to nezdálo.
Teď jsem se spíš soustředila ale na Harryho.
„Až zazní výstřel tak-"začal Brumbál ale zmíňený výstřel ho přerušil.
Brumbál obrátil oči vsloup a povzdechl si.
„No tak už běžte."vyzve šampiony Brumbál.
Všichni nervózně polkli a vešli do bludiště.
Harry, Viktor, Cedric i Fleur nám všem zmizeli z očí.
Nějakou dobu se nic nedělo.
Najednou se nad bludištěm objevily červnené jiskry.
Brumbál se zvedl a najednou se tu objevila Fleur i s Krumem.
(vím že to ve skutečnosti bylo trošku jinak ale to prosím neřešte :D)
Trošku jsem doufala v to, že to Harry vzdá a vyšle také červené jiskry ale tohle Harry neměl v povaze.
Stejně tak jako James by se nikdy nevzdal.
Najednou jsem ucítila nepředstavitelnou bolest na svém levém předloktí.
Pohlédla jsem na Severuse... Ten se ale soustředil na bludiště.
Rychle jsem se zvedla... Nikdo si ničeho nevšiml.
Přemístila jsem se a vyskytla se na hřibotvě.
O tom to místě se mi zdávalo, nikdy by mě nenapadlo, že je skutečné.
Porozhlédla jsem se a uviděla jak na zemi leží mrtvý Cedric.
Pak jsem vyhledala Harryho, jenž byl uvězněný pod kosou sochy, byl to hrob, který patřil mému dědečkovi.
„Harry!"vykřikla jsem a běžela mu na pomoc.
Najednou jsem se ale zastavila a pohlédla za sebe.
Stál tam Červíček se zmenšeninou mého otce.
„Červíčku! Ty zrádče!"zařvala jsem a začala po něm metat kletby.
Červíček mě ale jednou kletbou odrazil, mého otce položil do kotlíku, Harrynu vzal krev, tu tam nalil, sám sobě uříznul ruku a hodil jí tam.
V tu ránu se přede mnou objevil můj vlastní otec.
„Teď tě zabiju! Harry Pottere!"zařve Voldemort, já se ale za Harryho odvážně postavila.
„Ne!"zařvu s děsivé oči otce se obrátily ke mně.
Jeho děsivý úsměv mu stuhl.
„Jessico?!"zeptá se překvapeně.
Já jen polkla a zastrašeně pokývla hlavou.
„Ty si se vrátila."řekne stále překvapeně otec.
„Ne... To ty ses vrátil."

Ahojky :D
Jak užíváte Vánoce? Já v posteli s horkým čajem s antibiotikama :(
Jsem nemocná no...
Jinak toto byla poslední kapitola JNO II.
V příští... Která je už mimochodem veřejně bude taková ta děkovačka a informace k JNO III.