„Asi budu zvracet!"uslyšela jsem za sebou.
Já a Sirius jsme se zrovna objímali. 
Stál za námi Severus.
„Severusi prosím tě-"chci to v klidu urovnat.
„Co se do toho motáš! Srabusi!" vykřilne Sirius.
„Siriusi přestaň." zašeptám ale on jakoby neslyšel.
„Ale... Blacku. Snad si pejsek nechce hrát!" vykřikne Severus.
„Mdloby na tebe!" nevydrží to Sirius.
„Protego."ušklíbne ste Severus.
„Dost!" zařvu a oba se na mě podívají.
„Chováte se jako malí kluci!" řeknu naštvaně a odejdu do prázdného pokoje v onom domě.
„Můžu?" zeptá se ten, koho jsem se zatím nejvíce obávala.
Alastor Moody.
Nejlepší bystrozor.
Myslím, že mi nevěří.
Jsem jeho dcera.
Dcera Pána zla.
„Ehm... Ano." přikývnu.
„Moc pěkné, že vás Brumbál přijal do Fénixova řádu." začne Moody a já přesně věděla kam tím míří.
Zatím jsem ale mlčela.
„Brumbál je poměrně najivní, nemyslíte?" pokračuje Moody.
Zase jsem nic neřekla.
Moody se zadíval na mé levé předloktí.
Jelikož jsem si v kuchyni sundala svůj svetr a pod ním jsem měla jen krátké triko, bylo mi vidět znamení.
Nebylo tak zbarvené, jako když byl otec (když to řeknu blbě) naživu.
Bylo ale vidět.
„Jste smrtijedka. Nečekaně. Váš otec je jistě hrdý-" chce výsměšně pokračovat.
Viděla jsme jak Alastor vytahuje hůlku a tak jsem začala.
„Prosím vás uklidněte se! Brumbál ví, že má znamení zla. Nejsem ake na Voldemortově straně. Ano je to můj otec ale nejsem jako on. Ne teď. Prosím. Neberte lidi podle jména. Berte je podle jejich rozhodnutí." snažím se ho přesvědčit.
„Hm.... Máte moc zajímavé názory. Ted jste si získala mou důvěru a radím vám, měla by jste si toho cenit jelikož tu nemá jen to někdo." řekne Moody a odejde.
Chvíli jsem zpracovávala to, vo se právě stalo.
Pak se mi na rtech vytvořil úsměv.
Alastor Moody mi věří.
Sešla jsem dolů po schodech.
Z řádu se v místnosti nacházeli jen manželé Weaslyovi, Sirius a Remus.
„Co se stalo? Kde je Brumbál? Severus a Alastor?"zeptám se.
„Severus se naštval a přemístil se zpět do Bradavic, Brumbál s ním a Alastor.... Už musel domů." vysvětlí Remus.
Já se se všemi rozloučila a také se chystala zpět do Bradavic.
„Že zase přijedeš?"zašeotá Sirius, když jsem se s ním loučila.
„Když se nebudeš chovat jako děcko tak možná."řeknu s úšklebkem a přemístím se do Bradavic.

Ahuuuj :3
Tak.... Alastorek věří naší slečně Raddlové. ❤😂
Doufám, že jste si užili čtení a že se vám kapča líbila;)