Pohled Naomi

,,Smím prosit?''

Nechápavě jsem se otočila za hlasem, který bych zařadila spíše k dospívajícímu puberťákovi. Překvapeně jsem se podívala na ruku a pak na jejího majitele.

,,Na tanec by sis měl najít někoho lepšího než jsem já, Levi.'' Lehce jsem se usmála. ,,A možná i ve svém věku.''

,,Ale já s nikým jiným než s tebou tančit nechci.'' Namítl stále s nataženou rukou. ,,A neodejdu dokud neřekneš ano.''

Tahle věta mě donutila se usmát. Koho mi to tak připomíná. Napadlo mě a po chvíli jsem opravdu vložila ruku do té jeho, o něco menší.

,,Budu ti šlapat na nohy.'' Varovala jsem ho naposledy.

Jeho odpovědí mi byl jen tah ruky, abych šla za ním. S úsměvem jsem se zvedla ze země. Aron ze mě seskočil a posadil se na mé místo, aby měl dobrý výhled. Levi mě vedl k menšímu davu, kde všichni spolu tančili a věnovali svou pozornost jenom sobě.

Tančili jiný tanec než předtím. Dvojice se nevyměňovali a i hudby byla rytmicky trochu jiná. Po chvíli jsme se zastavili a Levi moji ruku pustil.

,,Zkus po mně opakovat a hlavně poslouchej rytmus'' Řekl a pak se pomalu začal pohybovat, abych ho stíhala sledovat.

Nějakou dobu jsem ho jen sledovala. Ty pohyby mi připadali složité a když jsem se je po Levim snažila opakovat, byly snad ještě těší. Moje pohyby se ani zdaleka nepodobaly těm jeho. Několikrát jsem dokonce do něj omylem strčila nebo se mi zamotaly nohy a já tak spadla na zem.

,,Já ti říkala, že sis měl vybrat někoho lepšího.'' Řekla jsem vytočeně, když jsem už asi po desáté skončila na zemi. ,,Kašlu na to.''

Postavila jsem se na nohy a oprášila se. Než jsem ale stihla odejít, Levi mě stihl chytit za ruku.

,,Počkej! Zkus to ještě jednou.'' Řekl a já si povzdechla. ,,Pokud se ti to teď nepovede nechám tě jít a zatančím si s někým jiným.'' Dodal, ale z jeho hlasu jsem jasně vycítila

smutek když se zmínil, že bude tančit s někým jiným.

,,Naposledy.''

Jeho oči se hned rozzářily po mém souhlasu. Otočila jsem se k němu čelem a zkusila pohyby zopakovat. Levi mě chytil za ruce a zmenšil tak možnost pádu.

,,Zaposlouchej se do rytmu.'' Poradil mi. ,,Zavři oči a najdi si svůj rytmus.''

Pochybovačně jsem nadzvedla obočí, když řekl abych zavřela oči, ale po jeho naléhání jsem to nakonec udělala. Zavřela jsem oči a zaměřila se jenom na svůj sluch. Soustředila jsem se na bubny, které byly mnohem intenzivnější než před tím. Špičkou chodila jsem lehce začala ťukat o zem pravidelném tempu.

,,Dobře. Rytmus už sis našla.'' Ozval se Levi a já otevřela oči. ,,Teď zkusíme pohyby.''

Znovu se začal pohybovat a já s ním. Stále jsem naslouchala rytmu a držela se ho, ale i tak se někdy stalo že jsem omylem do někoho narazila, což mi dotyčný většinou oplatil otráveným pohledem.

,,Začíná ti to jít.'' Řekl když jsem po dlouhé době do nikoho nenarazila.

,,Asi jsi dobrý učitel.'' Mrkla jsem na něj.

Potichu jsem se zasmála, když jsem si všimla jeho lehce červených tváří. Musím uznat, že děti zase tak špatné nejsou.

Ráno

Věřte že se nechcete probudit a to první co ucítíte je bolest. Chytila jsem se za vršek hlavy a znovu se vrátila do lehu.

,,Který blb to jsem dal?'' Zaúpěla jsem.

Pomalu jsem se posadila a tentokrát s hlavou lehce skloněnou k zemi. Seskočila jsem ze sítě, která byla skoro metr nad zemí, takže pro mě ještě jednoduchá výška. Podívala jsem se nahoru a uviděla dřevěný trám na kterém síť držela. Znovu jsem se dotkla místa na hlavě a sykla. Tomu říkám dobré ráno. Napadlo mě a rozešla jsem se ven na čerstvý vzduch. Slunce pomalu vycházelo, ale nebylo ještě tak silné aby něco zahřálo. Posadila jsem se na jednu ze silných větví, které Firhatovo obydlí drželo a spustila nohy dolů.

Výška to byla docela velká, takže mi vrtalo hlavou jak jsem se sem vlastně dostala. Pár krátkých vlasů se mi dostalo do očí kvůli větru, který se kolem mě prohnal. Zastrčila jsem je za ucho a sledovala okolí jak nade mnou tak pode mnou. Nikdo ještě vzhůru nebyl nebo alespoň jsem nikoho v sousedních obydlí neviděla venku.

Ucítila jsem známe otření o můj bok a pak šedou hlavu se zlatým pohledem vedle mě. Usmála jsem se a nechala Arona posadit se na můj klín. Natiskl se na moji ruku, které ho drbala po straně hlavy. Kočky. Prolétlo mi hlavou, ale pak jsem se znovu zadívala před sebe.

Jedna myšlenka střídala druhou a já nevěděla, které se mám věnovat dříve. Bylo jich nespočetně hodně. Snažila jsem se u každé alespoň na chvíli zastavit, ale jakmile jsem se o to pokusila, myšlenka už byla pryč a nahradila ji jiná.

Povzdechla jsem si a utrhla jeden list. Zaujal mě svým šesticípím tvarem. Třela jsem ho mezi dvěma prsty a pak ho vyhodila do vzduchu, kde si ho vzal vítr. Odvanul ho dál ode mě, ale ne dost daleko abych na list neviděla. Dělal s ním různé kousky a hrál si s ním. Se zaujetím jsem to sledovala a měla i podezření, že je živí. Na Zemi se takhle vítr nechová, pokud vím. Neměla jsem ještě tu čest poznat živí vítr.

Z myšlení mě vytrhl dotyčný list který skončil na mém obličeji. Sundala jsem ho a odfoukla ho pryč, ale znovu se ke mně vrátil. Zkusila jsem to znovu, ale list se po chvíli objevil zase v mé dlani. 

,,Tohle není normální.'' Poznamenala jsem s pohledem zabodnutým do listu.

,,Tady je to běžné.'' Ozval se hlas za kterým jsem se otočila.

Firhat stál opřený o vchod a pozoroval mě. Všimla jsem si lehkých kruhů pod jeho očima a rozespalého pohledu. Musel se zrovna probudit.

,,Běžné?''

,,Jo.'' Pokrčil rameny a přesunul se vedle mě. ,,Věř mi, že uvidíš ještě hodně divnejch věcí.''

,,Tomu věřím.'' Souhlasila jsem s úsměvem a nechala list listem. ,,Proč ještě nespíš?''

,,Ani nevím. Možná proto, že mě probudila něčí rána do hlavy '' Ušklíbl se. ,,a pak něčí nadávka.''

,,Ty si mě slyšel?'' Nevinně jsem se usmála.

,,Tebe by slyšel i hluchý.'' Utrousil a já ho bouchla do paže.

,,Pokud vím, tak tu síť si tam dal ty takže je to tvoje vina.''

,,A nebo si měla při vstávání dávat pozor.'' Namítl a já mu tentokrát dala pohlavek. ,,Au! Dobře, dám tu síť níž.''

,,To jsem chtěla slyšet.'' Usmála jsem se. ,,Když se chce, všechno jde.'' Dodala jsem.

,,Přísahám že jestli ještě něco namítneš, budeš spát na zemi.''

Tohle mě umlčelo. To by snad neudělal. Vítězně se usmál a pocuchal mi moje vlasy.

,,Hej!'' Zasmála jsem se a odstrčila jeho ruku. ,,Na vlasy jsem háklivá.''

,,Tím lépe pro mě.'' Škodolibě se usmál a chtěl mě rozcuchat znova.

,,Opovaž se.'' Odstrčila jsem znovu jeho ruku těsně nad mojí hlavou.

,,Tak příště.'' Pokrčil rameny a zvedl se na nohy. ,,Máš hlad?'' Zeptal se.

,,Něco bych zakousla.''

,,Tak pojď.'' Kývl hlavou a s menším rozběhem seskočil dolů.

,,Vejtaho.''

                                                  *****

Zdravím všechny!

Jak jste se asi mohli dozvědět jsem až do úterý v karanténě, takže když budu mít to chvilkové volno, nějaké kapitoly sem tedy tím pádem přibudou. 

Snad jste si dnešní kapitolu užili. Jak jsem psala před tím, tak to bude prostě teď taková nuda, zatím. Ale až se to rozjede bude to stát za to. To vám slibuji.

No, nic. Loučím se s Vámi. 

I love you! ♥