Pohled Naomi

Zaskočili mě silné paže. Zmateně jsem otevřela oči. Dívala jsem se do dvou jantarů, co mě bedlivě sledovaly. ,,Orhane?'' Hlesla jsem. Nic neřekl. Jeho úsměv mluvil za vše. Úsměv jsem mu dojatě oplatila a opřela jsem se tváří o jeho hruď. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce. Tepalo ve stálém tempu. Byl to důkaz, že je skutečný a já nejsem s Levim mrtvá.

Přistáli jsme v koruně jednoho ze stromu, kde měl své útočiště. Položil mě na nohy. Beze slova jsem vešla do jeho obydlí. Byl mi v patách. Klekla jsem na obě kolena a položila Leviho do měkkého. Pak jsem se zvedla, abych se mohla otočit na Orhana. Celou dobu mě pozorně pozoroval.

,,Jsi v po...'' Objala jsem ho. Omotala jsem mu ruce kolem krku a zabodla nos do prohlubně jeho krku. Úlevně si oddechl. Pevně mě sevřel v náruči. Ucítila jsem polibek na spánku. Usmála jsem se. Odtáhla jsem se, ale jen natolik abych mu viděla do tváře. Na tváři mu stále visel menší úsměv. Zavřela jsem oči s úsměvem. Slyšela jsem tichý smích v jeho hrudi. Opřel si čelo o to mé. Ruce jsem měla na jeho ramenech. On zase na mých bocích.

Po chvíli jsem se odtáhla úplně. Musela jsem ošetřit Leviho, na kterého jsem možná tak trochu zapomněla. Znovu jsem si klekla. Položila jsem dlaně na jeho lehce zvedající se hruď. Vyléčila jsem mu tak všechny odřeniny. Pak jsem se vrhla na obličej. Naštěstí žádné závažné zranění neměl. Jako poslední byly záda. Věděla jsem, že ty budou nejhorší a hlavně křídla. Otočila jsem ho na bok no a...nebyl to hezký pohled. Celá záda mě měl od krve. Jedno křídlo bylo vykloubené a druhé na jednom místě ošklivě škrábnuté. Neváhala jsem a nejdříve mu položila ruce na rozřezaná záda. Rány se bezpečně zahojily. Po té jsem vzala křídlo, co bylo poškrábané. Bez problémů. U druhého jsem se podívala na Leviho tvář. Zlomenina či něco vykloubeného vždy bolí a to i když mám léčivé schopnosti.

Dlaň jsem položila na vykloubené křídlo a ještě jednou se podívala na Leviho. Pak jsem začala léčit. Uslyšela jsem hlasité lupnutí a hned poté Leviho výkřik. Obrátil se na záda, kde rozdýchával bolest. Lehce otevřel oči. Usmála jsem se na něj a chytla ho za ruku. Úsměv mi oplatil, ale oči znovu zavřel. Potřeboval teď odpočívat. Oddechla jsem si a sklonila hlavu. Orhan se dotkl mého ramene. Zvedla jsem se. Znovu jsem se na něj usmála. Chytla jsem ho za ruku a jen ho držela. 

Neměla jsem se ke slovům. Nešlo to. Po dlouhém tichu se ozval - ,,Bál jsem se, že už vás nestihnu zachytit.'' Zahleděl se na zem. Stiskla jsem ,,Ale stihl. A díky tobě Levi a já žijeme. Jsem ti vděčná.'' Položila jsem jeho dlaň na mou hruď. Cítil tak tlukot mého srdce. Jedním koutkem se usmál, ale pak zvážněl. Přitáhl si mě k sobě blíž. ,,Slib mi, že tohle už nikdy neuděláš. Ne vždy tu někdo bude aby ti pomohl. Měli jste štěstí, že jsem byl poblíž.'' Slyšela jsem výtku v jeho hlase. ,,Musela jsem ho zachránit. Jiná možnost mě v tu chvíli nenapadla.'' Věděla jsem že to není omluva, ale pravda to byla. ,,Chápu, ale příště nejednej tak bezhlavě.'' Položil mi ruku paži. Přikývla jsem, ale bylo vidět že mi tak úplně nevěří. Nechal to naštěstí být.

,,Kde je vlastně Aron?'' Zeptal se z ničeho nic a já vytřeštila oči. Sakra. ,,Bože. Nechala jsem ho někde uprostřed pralesa.'' Začala jsem panikařit. Úplně jsem na něj zapomněla. Byla jsem tolik zaujatá záchranou Leviho, že jsem ho nechala samotného. Promnula jsem si obličej. ,,Musím ho najít.'' Řekla jsem rozhodně. Orhan mě ale zastavil v půlce kroku. ,,Počkej.'' Zmateně jsem se na něho podívala. ,,Půjdu ho hledat já. Ty zůstaň s ním.'' Kývnul na Leviho. Ušklíbla jsem se. ,,Nic ve zlém, ale víš jak dopadlo vaše první setkání.'' Upozornila jsem ho. Orhan se ale nedal odbýt. ,,Ne, Orhane. Nevěří ti. Bude malá šance, že ho najdeš. Půjdu já.'' Nehodlala jsem se ním dohadovat. Vyrazila jsem rázným krokem k východu. Slyšela jsem jeho povzdech a pak ještě mrmlání o tom, jak jsem tvrdohlavá. Nechala jsem to raději být.

Vykoukla jsem ven, ale zastavila jsem se. Dole, na spodní větvi, na mě totiž koukaly dva páry zlatých očí. ,,Arone!'' Vykřikla jsem radostně, což byl pro něho povel aby stoupal po kmeni ke mně nahoru. Natáhla jsem jednu ruku a vzala ho za kůži, kterou má vzadu na krku. ,,Ty si mě našel.'' Usmála jsem se. Drsným jazýčkem mi začal olizovat tvář. Podrbala jsem ho na vršku hlavy. Když si ale všiml Orhana za mnou, naježil se. Raději jsem si ho vysadila na rameno, abychom se vyhnuli dalším kousancům.

,,Budeme muset jít. Carol je určitě strachy bez sebe a jak ji znám, letěla pro pomoc, když nás nemohla najít.'' Smutně jsem se usmála. ,,Jistě. Chápu.'' Usmál se Orhan, ale věděla jsem že to nebyl opravdový úsměv. Vzal Leviho do náruče a po mém boku se rozešel ven. Pomalu sletěl domů, zatímco já jsem to vzala po svých. Dole opodál na nás čekal Oxyron. Pohladila jsem ho po čenichu a nechala Arona vyskočit mu na záda, kde už byl polo probuzený Levi. Orhan mu pomohl se dostat na zvířecí záda. 

Pak už jsem zbývala jenom já. Několik vteřin jsme si hleděli do očí a pak jsem se k tomu odhodlala. Dala jsem mu jemnou pusu na tvář. Nečekal to. Na jeho tváři to bylo jasně vidět. ,,Uvidíme se zítra.'' Řekla jsem a vyhoupla se na Oxyrona. Nečekala jsem na jeho odpověď. Stejně jsem ji už znala. Rozjela jsem se v před do vesnice. Ještě jsem se ohlédla a uviděla tak jeho pobláznění úsměv. Nemohla jsem se neusmát.

Běželi jsme rychle. Chtěla jsem se dostat do vesnice co nejdříve. Levi seděl přede mnou, ale už byl na tom lépe. Jenom špína a krev ničila jeho vzhled. Já ale taky neměla co mluvit o čistotě. Nejlépe byl na tom Aron, co seděl před Levim. Ten byl čistý zcela. Popohnala jsem zvíře pode mnou ještě k rychlejšímu běhu. Nedělalo mu to žádný problém.

Po nějaké té kratší době jsme se konečně dostali na kraj pralesa. Seskočila jsem na zem a pomohla Levimu a Aronovi. Vděčně jsem zvířeti poděkovala. Na srozuměnou se mi lehce poklonil a zmizel v hustém pralese. Pak jsem se rozešla za Levim, který se lehce motal. Raději jsem ho nechala, aby se o mě opřel. ,,Jsem v pohodě, Naomi. Díky.'' Gestem ruky mě od sebe odehnal, ale když už to vypadalo že spadne, byla jsem znovu u něho. ,,Raději to nebudeme riskovat.'' Objala jsem ho rukou kolem ramen.

Když přišel na řadu sráz, vysadila jsem si ho na záda. Nechtěla jsem aby to vzal vzdušnou cestou, i když sám chtěl. ,,Vem Arona do náruče a pak se pevně drž.'' Jednou rukou mě objal zezadu kolem ramen. Pak jsem se šplhala po skále dolů. Leviho stisk vždy zesílil, když mi třeba podklouzla noha či ruka. Pohledem jsem mu dala najevo, že je vše v pořádku. Držím se - Říkal můj pohled.

Dopadla jsem na nohy a Levi si oddechl. Pokrčila jsem se, aby mohl ze mě slézt. Zkontrolovala jsem ho pohledem. Usmál se na mě. Pohladila jsem ho po zašpiněných vlasech a pak jsme se oba rozešli do vesnice. Aron šel blízko vedle mě, díky čemuž se mi lehce otíral o nohu. Leviho jsem znovu objala jednou rukou kolem ramen. Více se ke mně natiskl. Věděl že bude mít průšvih. To já vlastně taky.

Byli jsme už dost blízko, aby si nás ostatní všimli. Zděšené pohledy, kam až oko dohlédlo. Procházeli jsme středem, tedy rovnou ke Cagatay. Tušila jsem, že tam Carol, Můj bratr a Nisa budou. Měla jsem pravdu. Z dálky už jsem poznala podobu Firhata a Carol, jak vášnivě mluví. Tedy, Firhat křičel a Carol mluvila. Za ním byla Nisa, která se ho snažila uklidnit. Cagatay stála za Carol. Tvář ji zdobila starost. 

Všimla si nás taky jako první. Značně se jí ulevilo a hned se k nám rozešla. Ostatní si nás všimli, až když nás Cagatay oba drtila v obětí. ,,Jsem tak ráda, že jste oba naživu.'' Hlesla a odtáhla se. Dojatě se usmívala. Konejšivě jsem jí stiskla paži. Hned na to se k Levimu rozeběhla Nisa. Silně ho objala a nehodlala ho na chvíli pustit. I Carol k nám doběhla. Klekla jsem na jedno koleno a otevřela náruč. Vběhla do ní tak silně, až jsem málem přepadla.

Ucítila jsem její slzy na své hrudi. Stisk jsem ještě o trochu zesílila, ale pak jsem ji pustila. ,,Myslela jsem si, že už vás neuvidím.'' Řekla Carol a střídala pohled mezi Levim a mnou. Oba jsme se na ni povzbudivě usmáli.

Ale ještě jedna osoba tu chyběla. Firhat zůstal na tom samém místě. Na tváři měl vážný výraz. Ani náznak úlevy, že jsme živí či něco podobného. Narovnala jsem se. Cítila jsem problémy. I Nisa už byla na nohou. Držela ale Leviho stále u sebe. Tušila to samé co já.

Z ničeho nic se Firhat ke mně rozešel. Silně mě popadl za paži a odtáhl mě ke Cagatay. Jeho stisk dost bolel. Snažila jsem se mu vykroutit, ale svůj stisk ještě zvětšil. Zatla jsem zuby. Prudce mě strčil do místnosti. Zavrávorala jsem, ale udržela se. Nisa vběhla do místnosti. Chytila Firhata za ruku, ale vytrhl se jí. Mezitím dorazili i ostatní. ,,Jak můžeš být tak nezodpovědná?!'' Vykřikl. V jeho očích byla bouře, která byla mířena jenom na mě. ,,To ti snad nedošlo, že je to ještě dítě?! Ještě kluk?!'' Pokračoval, ale Nisa mu položila ruku na rameno. ,,Firhate. Nevěděli že ta zvířata tam budou. Byla to nehoda.'' Uklidňovala ho, ale bylo to k ničemu. ,,Nehoda? Takže až bude Levi příště kvůli ní mrtý, bude to taky nehoda?!'' Se slovem ní, ukázal na mě. Zamračila jsem se. ,,Vážně, Niso?'' Dodal. Nisa se na něj zamračila, což ho trochu uzemnilo, ale když se podíval na mě, znovu byl v ráži. ,,Jak tě sakra napadlo, ho vzít ven z vesnice?! Navíc tak daleko!'' Přiblížil se ke mně. což mě donutilo couvat. Přestávalo se mi to pomalu líbit.

,,Já Naomi přemluvil.'' Ozval se Levi a vykročil vpřed. Firhat ho ale odbyl - ,,Nepleť se do toho, Levi.'' Zavrčel zle, což donutilo chlapce stáhnout uši a sklopit hlavu. Tentokrát jsem vykročila vpřed já. ,,Snaží se ti tady něco říct a ty ho takhle odbyješ?!'' Vycenila jsem zuby. ,,Ano, přiznávám že to je moje chyba, ale Levi už je snad dost starý aby se mohl sám rozhodovat.'' Zastala jsem se Leviho. ,,O tom TY, nerozhoduješ!'' Přiblížil svůj obličej k mému. ,,A ty snad ano?'' Zasyčela jsem. ,,Klidně. Protože vím, co je to zodpovědnost na rozdíl od tebe.'' Zapíchl ukazováček do mé hrudi. Zavrčela jsem. 

Položila jsem dlaň na pochvu s dýkou u mého pasu. Všiml si toho. Posměšně se ušklíbl. ,,Jistě. Všechno se vyřeší rvačkou, že Naomi?'' Můj výraz trochu změkl. ,,Doufám, že děti nikdy mít nebudeš. Chcíply by dříve než bys je porodila.'' Zasyčel do mého obličeje. Nevydržela jsem to a jednu mu vrazila. Spadl na zem, kde se k němu hned přikrčila Nisa. Chtěla jsem se k němu dostat, ale Carol s Cagatay mě od něho odtáhli. ,,Ty si snad myslíš, že si dokonalej, co?!'' Vykřikla jsem. ,,Naomi...'' ,,Nejsi o nic lepší než já, Firhate!'' Pokračovala jsem. Firhat už stál na nohou a otřel si krev z nosu. Nisa ho držela zpátky. Nechtěl ale proti mně vyrazit. ,,Máš zákaz vycházení z vesnice. Do odvolání.'' Řekl rázně.

Vytrhla jsem se. Nasupeně jsem ho sledovala a přemýšlela jestli mu nemám vrazit ještě jednou. Hrdelně jsem zavrčela a rozešla se rázně pryč. Schválně jsem ramenem do Firhata narazila. Neudělal nic. Nikdo neudělal nic. Venku na mě čekal Aron. Slyšel všechno. Vysadila jsem si ho na rameno a šla směrem k našemu obydlí. Vyskočila jsem na tvrdou skálu a začala šplhat. Vešla jsem do našeho bydlí. Aron ze mě seskočil. Posadil o kousek dál, ale stále mě sledoval.

Stála jsem uprostřed místnosti. Zatínala jsem pěsti, až moje klouby byly bílé. Ocas se mi houpal z jedné strany na druhou. Dívala jsem se do země. Z hrdla mi unikalo silné vrčení. V tu chvíli jsem nesnášela všechny. Ach. Jak já v tu chvíli chtěla pryč. 

Pohled Carol

Všichni jsme se dívali na její vzdalující se záda. Tedy až na Firhata. Ten se díval do země před sebou. Cagatay si mnula čelo. Tenhle rozhovor ji unavil a myslím si, že nebyla sama. Nisa hned po odchodu Naomi, odešla. Vzala s sebou i Leviho. Nechtěla, aby poslouchal možná další schylující se hádku mezi Cagatay a Firhatem.

,,Zvládl jsi to perfektně.'' Ozvala se Cagatay. Sarkasmu tam bylo slyšet dost. ,,Musel si tak vyletět? Existují i jiná řešení, než jí to říct na rovinu.'' Pokračovala. Pomyslně jsem jí dávala za pravdu. ,,Byl jsem naštvaný. Ohrozila nevinného kluka. Co jsem měl podle tebe dělat?'' Rozhodil rukama. ,,No, já nevím. Co takhle třeba na ní hnusně nevyjet?'' Ozvala jsem se já. ,,Nebyly to hezké věci, co si jí řekl.'' Dodala jsem a překřížila si ruce na hrudi.

Ti dva se zatím dále hašteřili. Mezitím já jsem se ponořila do vlastních myšlenek. Nedávalo smysl, jak ti dva vlastně přežili. Byla to velká výška. Není šance, že by vyvázli bez úhony. Naomi na sobě neměla ani škrábnutí. Jenom krev na rukou. Musela být Leviho, když ho léčila. Došlo mi. Záda měl totiž celá od krve, ale žádné zranění. Šrotovalo mi to v hlavě. Musel je někdo zachránit, ale kdo by byl tak blízko? V mysli se mi objevilo jedno jméno. Dávalo by to tím pádem smysl. Ten přítel Naomi. Je ve vyhnanství, pokud si dobře pamatuji. Musel být někde poblíž a zachytil je. Jo. Jo. Smysl to má.

,,Pro příště prosím neryj do ní.'' Zaslechla jsem, když jsem znovu začala dávat pozor. Byla to Cagatay. Dívala se na Firhata s vážností vepsanou ve tváři. ,,Pokusím...'' ,,Ty se nepokusíš. Ty to prostě uděláš!'' Skočila mu do řeči a přiblížila se k němu. ,,Nechci znovu přijít o neteř.'' Zašeptala a pak Firhata obešla. Kývla na mě, což jsem jí opětovala. Naposledy se na Firhata podívala. Pohled jí neopětoval. Povzdechla si a vzlétla vzhůru, hlouběji do kmene stromu.

Nechtěla jsem na Firhata teď mluvit. Určitě toho měl plnou hlavu, ale nešlo to. Musela jsem se ho zeptat. ,,Firhate?'' Oslovila jsem ho a objevila se před ním. ,,Co?'' Zeptal se otráveně. Raději jsme to ignorovala. ,,Chci se tě zeptat...'' ,,Carol. Nemám čas na hloupé otázky. Promiň.'' Zastavil mě gestem ruky a rozešel se pryč. ,,Možná zítra...'' ,,Orhan.'' Hlesla jsem.

Zastavil se. Takže ví. ,,Znáš ho?'' Zeptala jsem se a trpělivě čekala na jeho odpověď. ,,Proč se ptáš?'' Stál ke mně zády. Jen lehce natočil hlavu na stranu. ,,Budu ti muset o něčem říct.''

*****

Zdravím!

Po dlouhé době Vám píšu nějakou tu zprávu. 

Tahle kapitolka je o trochu delší. Chtěla jsem Vám to vynahradit, když v pondělí nic nevyšlo, ale mělo.  :)

Vztahy mezi sourozenci jsou individuální. Já ho mám zatím v pohodě, ale jsou i chvíle kdy se pohádáme a odmítáme spolu mluvit půl dne. Tady to možná bude trochu jinak. Firhat a Naomi se teď opravdu špatně snáší. Teď jste to i sami četli. 

 Co si myslíte? Na jaké straně je chyba? Bude Firhat rád, až uvidí přítele Naomi? Zlepší se jejich vztah? Beru vše, co Vás napadne. 

Užijte si zbytek, pokud možno, hezkého dne a uvidíme se zase brzy.

Mějte se!