Pohled třetí osoby

Nikdo netušil, co se s dívkou děje. Její oči byly stále zavřené a tvář až děsivě klidná. Vždy se našel někdo, kdo seděl u jejího nehybného těla a hlídal kdyby se náhodou probudila. Většinou to byl její sourozenec. Sledoval ji den co noc a podle toho tak vypadaly jeho oči pod nimiž se nacházely velké, tmavé kruhy. Byl unavený, ale nedovolil ani na vteřinu zavřít oči. Chtěl být u toho až se jeho sestra probere. Až otevře své nádherné, zelené oči, která měla jen ona.

,,Pojď si odpočinout.'' Vyrušil ho líbezný hlas. Cítil její příjemné dlaně, které ho hladily po odhalených ramenech. Naklonil hlavu dopředu a nechal se na chvíli unést jejími dotyky. Jednou svojí rukou zakryl tu její, která nehnutě byla položená na jeho rameni. ,,Nemůžu. Co kdyby se probudila a já tu zrovna nebudu?''

,,Já vím, ale je to už pátý den a ty jsi ani jednou nespal.'' Řekla s lehkou výtkou v hlase. ,,Běž si na chvíli lehnout. Já tu s Naomi zůstanu.'' Obešla svého přítele a pohladila ho po tváři. Viděla v jeho očích, že sám se sebou bojuje. Políbila ho na rty a zahleděla se mu do očí. Firhat si povzdechl. Zvedl se ze svého místa a mířil k východu. Nisa ho vyprovázela pohledem. 

Až když si byla opravdu jistá že odešel, sedla si na jeho místo vedle Naomi. Ustaraně svoji kamarádku sledovala. Dělala si starosti. Nejen o ní, ale o Firhata a o svého malého brášku. Když se Levi dozvěděl, co se stalo Naomi, změnil se. Už to nebyl ten upovídaný kluk. Úsměv byl teď u něj vzácností a schovával se na místa, kam se těžko dostávalo. Za Naomi vždy chodil večer, aby ho nikdo neviděl. Povídal si sní a nosil jí různé věci. Firhat byl vždy překvapený, když si jednoho rána všiml třeba květin, které měla Naomi zapletené do vlasů. Hned jí docvaklo, kdo to je.

Položila ji dlaň na předloktí. Tak moc si přála, aby se probudila. Byla to její jediná kamarádka, které se mohla svěřit opravdu s čímkoliv. Třeba s tím že za několik měsíců se její život obrátí naruby díky zázraku, který nosí pod srdcem. Chtěla to jako první říct Naomi. Věděla že by jí podpořila jenže je úplně zbytečné si něco plánovat. Vždy se najde něco co vám ty plány zkazí. Na to je život expert.

Nisa dlaň odtáhla, když si všimla krve na lýtku dívky. Zmateně se zamračila, ale to nebylo vše. Na obličeji Naomi se pomalu začaly rýsovat další krvácející ranky a odřeniny. To samé se dělo i na zbytku těla. Nisa poplašně vyskočila ze sedu a začala ranky léčit. Nečekala, že jich bude tolik. Snažila se jich vyléčit co nejvíce, ale postupně jí docházela energie. ,,Cagatay!'' Vykřikla do prostoru a doufala, že jí žena uslyšela.

Po několika minutách se opravdu ukázala a rychlým krokem mířila k oběma dívkám. Dorazila k Nise, která doslova spadla do náruče. Cagatay jí usadila na místo poblíž sebe, kdyby se náhodou Nise přitížilo. V hloubi duše si přála, aby tomu tak nebylo. Nemohla se věnovat oběma naráz. 

Přiskočila k Naomi. Ranek stále přibývalo a proto si Cagatay pospíšila. ,,Proč si mě nezavolala dříve?'' Zeptala se Cagatay, ale pohled měla stále na Naomi. ,,Moc dobře víš, že se rychle vyčerpáš, když používáš svoje schopnosti, Niso.'' Vytkla jí a pohlédla na ni. Nisa stále zrychleně dýchala, ale bylo jí značně lépe. ,,Omlouvám se. Myslela jsme si, že to zvládnu.'' Namítla a snažila se zklidnit svůj dech.

Cagatay jí na to nic neřekla. Po chvíli se Naomin stav zlepšil a ona doléčila posledních pár ranek. Jako poslední vyléčila ránu na lýtku. Dotkla se jí a rána se začala zacelovat. Nezbyly po ní ani památky. Cagatay si oddechla. Pak svoji pozornost otočila k Nise. Seděla na zemi s koleny u brady. Křídla měla volně položená, každé na jedné straně. Cagatay ji chvíli sledovala, ale pak se k ní přiblížila.

Klekla si na proti ní na obě kolena. I ona svá křídla uvolnila a nechala je volně. ,,No tak. Co se děje?'' Naklonila lehce hlavu na stranu. Když se jí nedostalo odpovědi, pokračovala - ,,Pokud je to kvůli Naomi, tak bude v pořádku. Nevím proč se z čista jasna tohle začalo dít, ale přestalo to.'' Smutně se usmála, ale Nisa stále mlčela. Pochopila, že nechce mluvit a tak se zvedla k odchodu. ,,Kdyby něco, budu hned nad tebou.'' Oznámila jí a vzlétla hlouběji do stromu.

Nisa si povzdechla a i ona se přesunula. Sedla si znovu na místo vedle Naomi. Ruce měla položené na stehnech. V místnosti bylo úplné ticho. Kdyby se Nisa opravdu soustředila, uslyšela by i hmyz, který se provrtává cestičky kmenem stromu. Teď ale slyšela jen slabý dech své kamarádky a ten svůj. 

Začaly se jí klížit oči. Její schopnosti jí možná vzaly až moc energie. Znovu ale zbystřila, když uslyšela kroky. Byla to Carol a po jejím boku kráčel Aron. ,,Žádná změna?'' Zeptala se a při tom sledovala Arona, jak si lehá na hruď Naomi. ,,Ne. Stále neotevřela oči.'' Odpověděla jí posmutněle Nisa. ,,Co když to už takhle zůstane?'' Vyslovila svoji myšlenku nahlas a podívala se zoufale na Carol. ,,To se nestane. Naomi je silná a jen tak se nedá.'' Ubezpečila ji, ale svými slovy si nebyla úplně jistá. I v jejím zákoutí hlavy se objevovaly ty nejhorších obrazce.

,,Chtěla jsem to Naomi říct jako první.'' Promluvila Nisa a Carol se na ní nechápavě podívala. ,,Vím že by mě podpořila. Vymýšlela by různé nápady, jak to říct Firhatovi a při tom bychom se smály jako pomátnuté.'' Pokračovala dále se skleněnýma očima a menším úsměvem na tváři. ,,O čem to mluvíš?'' Carol si dřepla, aby viděla Nise do očí. Žádná věta, co vyšla je jejích úst, jí nedávala smysl.

Aron jim nevěnoval žádnou pozornost. Zarytě sledoval svoji paničku a neměl to v plánu nijak měnit.

,,Sršela by jmény, která by ji znova napadla. Určitě bych nejméně polovinu zamítla, ale ona by se nevzdávala a stále by vymýšlela jiná.'' Nepřestávala mluvit, ale Carol se stále nechytala. Nisa se jí zahleděla do očí. ,,Carol, já jsem těhotná.'' Řekla skoro bez hlasu. 

Pohled Naomi

Slyšela jsem hlasy. Byla jsem si jistá že se jedná o ženy, ale v tuhle chvíli jsem je nemohla zařadit k žádným tvářím. Cítila jsem příjemné teplo na mé hrudi. Oči jsem stále neotevřela. Neměla jsem na to sílu. Proboha! Jak dlouho jsem byla s Defne? Už jsem říkala, že v mezi prostoru v podstatě neexistuje čas?

,,Vím že by mě podpořila. Vymýšlela by různé nápady, jak to říct Firhatovi a při tom bychom se smály jako pomátnuté.''

Ten hlas. Znám ho! Bože! Proč si nemůžu vzpomenout?

,,O čem to mluvíš?''

Jiný hlas, ale znám ho! Určitě jen si nemůžu vybavit podobu tváře.

,,Sršela by jmény, která by ji znova napadla. Určitě bych nejméně polovinu zamítla, ale ona by se nevzdávala a stále by vymýšlela jiná.''

Jo! Už vím! Nisa! Ten hlas patří Nise. Ale o čem to mluví?

,,Carol, já jsem těhotná.''

Vytřeštila jsem oči a prudce se posadila. ,,Cože jsi?!'' Vykřikla jsem. Obě se na mě vyděšeně otočily, ale hned se usmály. ,,Naomi!'' Vykřikly obě dvě naráz a vrhly se na mě. Skončila jsem znovu na zádech, ale tentokrát s rozmačkanými orgány. ,,Holky! Chci ještě žít!'' Dostala jsem ze sebe. Obě se odtáhly, ale nepřestávaly se usmívat. Všimla jsem si slz v jejich očích. Nechápavě jsem nadzvedla obočí. O něco jsem přišla? Než jsem se ale stihla zeptat, Cagatay přistála před námi. ,,Co se děje?'' Zeptala se zmateně, ale když si mě všimla, dojemně se usmála a po chvíli mě i ona objala. Naštěstí to bylo normální objetí, které jsem jí zmateně oplatila. 

,,Dobře vysvětlí mi někdo...bože! Arone!'' Vypískla jsem a přiskočila jsem k Aronovi, který doslova ležel na hlavě. Nejspíš byl on to teplo na hrudi a mým prudkým posazením jsem ho musela odhodit. Vzala jsem ho do náručí a objala ho. Do kožíšku jsem mu šeptala omluvná slova. Na důkaz odpuštění mi olízl tvář svým drsným jazykem. Znovu jsem se posadila a vrátila se k tématu.

,,Tak jo. Co se tady děje?'' Zeptala jsem se znovu a nechala jsem Arona sedět na mém klíně. ,,Ty si nic nepamatuješ?'' Zeptala se mě teta. Zamyslela jsem se. ,,Pamatuji si, že jsem mluvila s Firhatem a pak jsem prostě usnula.'' Pokrčila jsem rameny a stále je nechápavě sledovala, když si vyměňovali pohledy.

,,5 dní.'' Řekla Carol, ale naznačila jsem aby mi poradila více. ,,Byla jsi v limbu 5 dní, Naomi.'' Vysvětlila a já vykulila oči. Tak dlouho jsem pryč ještě nebyla. Trochu jsme to s Defne přepískly, ale nebýt toho, tak bych se tak rychle nezlepšila. Jak v boji tak ve znalostech a schopnostech. Museli mít o mě strach, což bych měla též kdybych byla na jejich místě.

Notnou chvíli jsme byli ticho. Hladila jsem Arona po hřbetě a dívala se do země. Připadala mi v tuhle chvíli hrozně zajímavá. Ticho přerušila má teta - ,,Tak...půjdu oznámit, že si se konečně probudila. Raději tu ale ještě zůstaň. Pro jistotu.'' Řekla a zmizela z místnosti. Všichni čtyři jsme ji vyprovázeli pohledem.

,,Jak se cítíš?'' Zeptala se Nisa a sedla si vedle mě. Carol si sedla na opačnou stranu. ,,Vcelku dobře, ale spíše mi pověz ty, jak si na tom?'' Narážela jsem na předchozí téma. Nisa se trochu začervenala a odvrátila pohled. S Carol jsme se na sebe podívaly. ,,No tak. Povídej. Nepustíme tě dokud nám neřekneš víc.'' Drkla jsme do ní ramenem.

Nisa se po chvíli konečně rozmluvila. Bohužel si budeme muset na pohlaví ještě chvíli počkat. Podle toho co říkala jsem pochopila, že je maximálně ve druhém týdnu. ,,Jak to řekneš Firhatovi?'' Napadlo Carol. ,,To stále nevím. Ani netuším, jestli děti vůbec chce.'' Namítla nervózně. ,,Nikdy jsme se v našem vztahu...'' ,,O kterém jsme, jen tak mimochodem, nevěděli.'' Skočila jsem Nise do řeči. ,,Já vím. Omlouvám se. Chtěli jsme oba dva počkat, jak se to vyvine.'' Usmála se omluvně. 

,,My to chápeme.'' Dotkla se jejího ramene Carol. ,,Že, Naomi?'' Obrátila se na mě. Ruce jsem měla překřížené na hrudi. K odpovědi jsem se neměla. Carol si odkašlala a vrhala na mě různé pohledy. ,,Jasně.'' Protočila jsem očima a podepřela si hlavu. Stále jsem ale cítila ten malý osten lítosti. Vím, že jsem poslední dobou nedávala Nise možnosti na malý pokec, ale Firaht mi to mohl říct. Vždyť sakra spolu bydlíme! Měl rozhodně více možností než Nisa.

,,Jak mu to teda řeknu?'' Vytrhl mě z myšlenek Nisin hlas. ,,Jak už jsem říkala, nevím jestli děti vůbec chce.''

Najednou se mi v hlavě rozsvítilo a všechny špatné myšlenky jsem schovala do ústraní.. ,,Já bych možná věděla.'' Obě se na mě podívaly. Byly to trochu vystrašené pohledy. Nedivila jsem se. Můj úsměv opravdu musel nahánět strach. Položila jsem Arona na zem a zvedla se na nohy. Trochu se mi zamotala hlava, ale nedala jsem to na sobě znát. ,,Tak šup, šup. Zvedáme se.'' Zatleskala jsem. ,,Musíme to stihnout ještě dnes. Doufám, že je Firhat pryč.'' Nabídla jsem jim pomocnou ruku, kterou přijaly. ,,Poslala jsem ho si jít lehnout. Probděl u tebe celých těch 5 dní. Proč?'' Zeptala se nechápavě Nisa a nechala se ode mě táhnout ven. ,,Tak to je ještě lepší.'' Uznala jsem potěšeně.

,,Co máš za lubem?'' Zeptala se podezřívavě Carol, když jsme byly venku. Slunce mě příjemně hřálo na kůži. ,,Dočkej času, jako husa klasu, drahá Carol.'' Mrkla jsem na ni a pak jsem obě dvě pustila. ,,Kde je Levi? Budeme potřebovat pomoc.''

*****

Zdravím!

Jak jste si asi všimli, tak kapitoly vycházejí teď docela častěji. Respektive jednou týdně. Zjistila jsem, že můj počítač se dokázal spřátelit s wifi ve vlaku. Je zvláštní, že mému mobilu se to stále nedaří. :D

Snad kapitola potěšila a uvidíme se zase příště. 

Mějte se!