Pohled Naomi

Na nic jsem nečekala a rovnou vyběhla ke spínači pro otevření dveří. Firhat dovypínal všechny motory, ale i když byl ke mně zády, věděla jsem že mu na rtech visí malý úsměv.

Zmáčkla jsem tlačítko červené barvy a sledovala pomalé otevírání dveří. Nečekala jsem na to až se úplně otevřou. Vyskočila jsem z lodě hned, jakmile se dveře dostatečně otevřely abych se jimi mohla protáhnout. Dopadla jsem do dřepu a jednou rukou se opírala o zem, abych udržela balanc. Pak jsem se postavila do normální polohy a rozhlížela se. Proč jsme vlastně přistáli v jeskyni? Napadlo mě. Ne, že bych proti jeskyním něco měla, ale proč zrovna tady? Byla jsem ráda za svůj dobrý zrak, protože tu světla moc nebylo.

,,Připravená jít?'' Zeptal se mě Firhat, který stál pár metrů za mnou.

,,Proč jsme přistáli tady? Jsou mnohem lepší místa, třeba jako mýtina kterou jsem viděla z lodě.'' Otočila jsem se na něj.

,,Víš...můj lid tak úplně tyhle vymoženosti nemá rád.'' Podrbal se na zátylku. ,,Tohle je vlastně poslední loď, kterou tu můžeš vidět. Ostatní skončily zničené a pohřbené v dalších jeskyních, tedy pokud vím. Máme sem v podstatě zakázáno chodit.''

,,Chceš mi říct, že si bez dovolení vzal tuhle loď a letěl pro mě?!''

,,Nebylo to bez dovolení.'' Ukázal na mě prstem. ,,Teta Cagatay o tom ví a právě ona mi řekla, abych tě přivedl.''

Přestala jsem se mračit a raději v tomhle rozhovoru nepokračovala. Otočila jsem se na patě a rozešla se úplně jiným směrem než je můj bratr.

,,Naomi?'' Řekl moje jméno. ,,Východ je tudy.''

Otočila jsem se a podívala jsem se směrem, kterým ukazoval. Sice jsem východ spatřila, ale byl tu jaksi malý problém. Byl několik metrů nad zemí. Povzdechla jsem si a rozešla se zpátky k Firhatovi.

Stáli jsme přímo pod východem a dívali se na něj jako na zjevení. Po několika minutách se Firhat na mě otočil.

,,Chceš pomoct?''

Podívala jsem se na něj a ušklíbla se.

,,Tohle zvládnu sama a i bez křídel.'' Odpověděla jsem a naznačila Aronovi, aby mi vyskočil na ramena. Trochu jsem se přikrčila a pak vyskočila nahoru. Ve vzduchu jsem zahákla svoji ruku do prohlubeniny skály a držela se tam. S druhou rukou jsem udělala to samé a pak rychle šplhala nahoru. Párkrát mi ruka sjela po kameni dolů a hrozil můj pád, ale vždycky jsem se stihla něčeho chytit. Po chvíli jsem byla konečně u východu a viděla tak světlo na konci tunelu. Aron mi seskočil z ramen a já se na něj udýchaně usmála. Odřené prsty jsem si vyléčila a pak se podívala dolů na mého zírajícího brášku.

,,Bacha, aby ti něco nevletělo do pusy.'' Křikla jsem s úsměvem na rtech. ,,Tak jdeš?''

Po téhle větě zavřel pusu a roztáhl svá křídla. Vznesl se do vzduchu a pak vedle mě elegantně přistál. Svá křídla samozřejmě znovu složil. Věnoval mi jeden nic neříkající pohled a pak se rozešel ke světlu. Chvíli jsem ho sledovala, ale pak jsem se za ním rozběhla.

,,Překvapila jsem tě, co?'' Nemohla jsem si to odpustit.

,,Ani nevíš jak.'' Usmál se.

Samolibě jsem se usmála, ale i já po chvíli otevřela pusu když jsme vyšli na denní světlo. Musela jsem si dát ruku před obličejem, protože mi světlo bylo nepříjemné. Několikrát jsem zamrkala a po chvíli ruku dala dolů. Rozhlížela jsem se po zelené krajině, kde byla samá příroda a nic jiného. Žádné domy, billboardy, nechutný smrad z aut a vysoké mrakodrapy. Jen vysoké stromy, zelená tráva a čistý vzduch.

,,Wow.'' Vydechla jsem, ale když jsem se podívala dolů, úžas mě nějak přešel.

Pod námi, byla hluboká propast a na dně ní kamenné botce. Pád by znamenal jistou smrt. Ani Aron se moc netvářil ke skoku. Stromy byly docela daleko a já nevím, jaká je moje hranice doskoku. Vedle mé hlavy jsem si všimla několik silných lián, které vedly až na druhou stranu kde byly připevněné k několika silným větvím stromů.

,,To ať tě ani nenapadne.'' Utnul mě Firhat.

,,Ale vždyť jsem nic...''

,,Tenhle pohled totiž znám a nikdy nevěstí nic dobrého.''

Odfrkla jsem si a aniž bych to čekala, ztratila jsem půdu pod nohama. Firhat mě vzal do náruče a Aron se mu usadil na ramenou. Bez varování seskočil a nechal nás volným pádem padat dolů přímo do propasti. Instinktivně jsem ho objala kolem krku a více se k němu natiskla. Cítila jsem, že i jeho stisk zesílil, když konečně svá křídla roztáhl a my se tak vznášeli nad propastí. Bylo to tak zvláštní, být znovu ve vzduchu. Skoro jsem zapomněla, jak úžasný pocit to je. Užívala jsem si vítr, který si hrál s mými bílými vlasy a slunce, které mě hřálo na kůži.

Bohužel tenhle úžasný pocit zmizel hned, jak se Firhat dotkl země. Aron seskočil z jeho ramenou, ale já byla stále v jeho náruči.

,,V pořádku?'' Zeptal se starostlivě, když viděl můj povadlý obličej.

,,Jo...jen jsem nad něčím přemýšlela.'' Usmála jsem se falešně a postavila se na nohy. ,,No, a kudy teď?''

,,Vesnice je kousek odsud.'' Podíval se jedním směrem. ,,Měli bychom jít, než bude tma.''

Přikývla jsem a držela jsem se za ním. Aron poslušně šel vedle mě a rozhlížel se kolem sebe jako já. Bylo pro mě nové tohle všechno vidět. Skoro nic se tu nepodobalo Zemi. Zaujal mě každý pach, co jsem ucítila a vždy se dotkla každé rostliny.

Z ničeho nic jsem uslyšela lehké šustění ve větvích stromů. Podívala jsem se tím směrem a viděla zvláštní tvory, jak se prohánějí po větvích stromů. Měly velké vyboulené černé oči, hubené tělíčko, špičaté uši na vrcholku hlavy a dlouhý ocas, kterým se přidržovaly. Neměly vůbec žádnou srst. Jen holou kůži světle modré barvy a někteří měly na hřbetě oranžovou barvu, která se jim táhla po celé páteři.

,,To jsou inkawu.'' Ozval se vedle mě Firhat.

Usmála jsem se, když se jeden pověsil vzhůru nohama a sledoval mě. Naklonil hlavu na stranu, ale pak pokračoval v cestě dál.

,,Vidíš ty, kteří mají na hřbetě oranžový pruh?'' Zeptal se mě a já přikývla. ,,Tak to jsou dospělí samci a ti bez pruhu, jsou...''

Větu nedokončil a já ho nechápavě sledovala. Rozhlížel se kolem se zamračeným výrazem a zdálo se, že poslouchal. Napodobila jsem jeho čin. Se zavřenýma očima jsem naslouchala okolním zvukům a uslyšela svištící zvuk. V tu chvíli jsem v ruce držela ručně vyrobený šíp. Hrot šípu byl potřený žlutou tekutinou, která dvakrát příjemně nevoněla. Najednou se kolem nás objevilo několik postav, které vypadali jako můj bratr. Namířili na mě své luky a netvářili se zrovna přátelsky. Rozhodně nepopírám, že jsem strach neměla. Aron se mi přitiskl k noze a díky tomu jsem mohla cítit, jak napnutý je.

,,Udělej sebemenší pohyb a přísahám, že můj šíp skončí ve tvé hlavě.'' Zavrčela jedna žena, která se ke mně přibližovala.

Trochu jsem se zamračila a sledovala každý její krok. Obešla mě a prohlížela si mě. Cítila jsem její pohled na mých zádech, kde si mohla všimnout dvou malých jizev na lopatkách. Když skončila postavila se přede mě, ale luk měla stále připravený v ruce.

,,Kdo jsi?'' Zeptala se.

Chtěla jsem jí odpovědět, ale můj bratr mě předběhl.

,,Je to má sestra, Ziro.'' Postavil se přede mě a částečně mě tak zakrýval svým křídlem i ramenem. ,,Skloňte ty zbraně!''

Poslechli ho, ale i tak si mě stále nedůvěřivě prohlíželi.

,,Ona?'' Pozvedla jedno své obočí. ,,Pochybuji.'' Podívala se znovu na mě.

Lehce jsem zavrčela a vycenila na ni zuby. Všimla jsem si, jak svůj luk více stiskla. Zdá se, že tady se někdo bojí.

,,Je mi jedno, jestli mi věříš nebo ne. Chce ji vidět a pokud mi to nedovolíš, odskáčeš si to ty.''

Zira, jak jsem se dozvěděla, vypustila všechen vzduch z těla ven a samozřejmě se u toho nezapomněla mračit.

,,Jdeme!'' Řekla rázně.

Věnovala mi ještě jeden nepříjemný pohled a pak se rozešla pryč. Ostatní jako mi ji následovali. Arona jsem si raději vysadila na rameno.

,,Ta mě asi v lásce mít nebude, že?'' Zeptala jsem se po chvíli Firhata.

,,Takhle se chová, ke každému koho pořádně nezná.'' Vysvětlil mi. ,,Věř mi že časem se její chování vůči tobě zlepší.'' Objal mě kolem ramen.

O to pochybuji.

                                                         *****

Nazdárek!

Tak jak se máte?

Užili jste si včerejšího Silvestra? Doufám, že ano. 

No, jak jste se mohli dočíst tak se pomalu seznamujeme s postavami, které budou teď Naomi hodně provázet. 

Budu zase muset jít.

Užijte si zbytek volna a přeji vám v novém roce 2022 jen to nejlepší!

I love you ♥