,,No, ne ne. Naše samotářka se konečně rozhodla ukázat.'' Rýpnul si Firhat, když jsem se objevila na prahu domu s Aronem po boku.

,,Taky tě zdravím.'' Oplatila jsem mu a vyskočila do sítě. ,,Je snad něco špatného, když chci být chvíli sama?''

Slyšela jsem, jak se Firhat nadechuje k odpovědi, ale byl úspěšně umlčen.

,,Nic na tom není špatné. Řekla bych, že je to někdy i lepší než být na místě, obklopena idioty.'' Ozvala se Carol. ,,Věř že vím o čem mluvím.''

,,Ty si můj člověk, Carol.'' Mrkla jsem na ni, což mi opětovala.

,,Věděl jsem že si budete rozumět, ale až takhle moc jsem zase nečekal.'' Těkal pohledem mezi mnou a Carol.

,,Je vidět že nerozumíš ženám, bráško.'' Ušklíbla jsem se a začala si potichu broukat.

,,No, dovol?!''

I přes zavřené oči jsem si dokázala představit bratrův dotčený pohled. Ta představa mě donutila k úsměvu.

,,Bohužel má Naomi pravdu.'' Přidala se Carol. ,,Kdyby si jim rozuměl, možná by si už nějakou partnerku měl.'' Pokračovala.

,,Víte co? Myslete si co chcete, ale až si někoho přivedu na Přivítání přívalových dešťů, tak se moc nedivte.''

Pak nám oběma lehce mávnul a s rozběhem vyskočil ven. Já si jen lehce povzdechla. Přehodila jsem nohu přes nohu a u toho si nezapomínala potichu broukat. Cítila jsem že tu Carol stále je. Sledovala mě. Otevřela jsem oči a mohla tak vidět její podezřívavý úšklebek. Nadzvedla jsem jedno obočí.

,,Děje se něco?'' Zeptala jsem se nechápavě.

,,To mi spíše řekni ty.'' Kývla ke mně hlavou a pak se ke mně přiblížila. ,,Od kdy si ty broukáš?''

,,Hele, ještě mě neznáš tak dlouho.'' Namítla jsem. ,,Třeba je u mě broukání úplně normální.''

,,To mi k tobě nesedí.''

Protočila jsem očima a otočila se ke Carol zády. Uslyšela jsem menší povzdechnutí.

,,No tak. Řekni. Znám toho, který tě donutil k tomu malému úsměvu na rtech?'' Šťouchla do mě prstem a já se prudce posadila.

,,Jak si můžeš být tak jistá?''

,,Dle tvého tichého broukání a jemného pohupování nohou. Navíc, Aron mi připadá že si to myslí taky.'' Mrkla na mě a pohladila Arona po hřbetě, který ke mě seděl zády s obtočeným ocasem kolem sebe. Od té doby, co jsem potkala Orhana se na mě Aron ani nepodíval. Žárlivec jeden. Napadlo mě.

,,No? Já čekám.''

,,Tak to máš smůlu.'' Odbyla jsem ji a znovu si lehla.

,,Prosím." Šťouchla do mě. ,,Chci vědět, kdo to je, abych ti ho mohla schválit.'' Pokračovala dál.

,,Poznala jsem ho teprve dnes a ty už začínáš s tímhle?''

,,Takže jsem měla pravdu. Poznala jsi někoho." Usmála se. ,,Tak šup. Vzhled, typ postavy, povaha.''

,,Co to děláš?'' Zasmála jsem se nervózně.

,,Neptej se a povídej.'' Tak z tohohle se jen tak nevykecám. Problesklo mi hlavou zoufale.

Pohled Firhata

,,Ahoj. Nemáš náhodou odpočívat?'' Zadíval jsem se na ni trochu káravě a překřížil si ruce na hrudi.

,,Já vím, ale hrozně moc jsem se nudila a navíc Levi měl hlad.'' Kývla hlavou ke svému bratrovi, který jí zrovna hodil jednu zralou miru.

,,Ahoj Firhate!'' Zamával mi a po chvíli seskočil dolů. ,,Ty nemáš s sebou Naomi?'' Zeptal se posmutněle.

,,Promiň Levi, ale jestli chceš, můžeš klidně za ní zajít.'' Mrkl jsem na něj. ,,Určitě bude nadšená.''

,,Tak jo!'' Vykřikl nadšeně a chystal se rychlostí větru odsud zmizet.

,,Počkej! Neměl si náhodou hlad?'' Zeptala se Nisa.

,,A jo. Házej!'' Nastavil ruce. ,,Rovnou dvě! Přinesu i Naomi!''

,,Dobře, ale do západu ať jsi doma!'' Křikla Nisa, ale to už Levi byl v polovině cesty, ke mně domů. ,,Někdy mám pocit, že má Naomi raději než mě.'' Zakroutila hlavou.

,,To určitě ne. Naomi se mu prostě jenom líbí. Toť vše.'' Namítl jsem. ,,Kdyby si měl Levi vybrat, určitě by si vybral tebe. Jsi jeho sestra.'' Chytil jsem ji za ruku.

,,Díky.'' Usmála se a jemně mě políbila na tvář. ,,Jinak do západu zbývá ještě několik hodin, takže máš nějaký nápad jak zabít čas?''

,,Já bych jeden nápad měl.'' Propletl jsem si s Nisou ruce a oba se vydali stejným směrem. V její tváří bylo vidět , že ví co jsem měl na mysli. Do konce mě v půlce cesty předběhla a táhla mě za sebou. Přeci jenom i ona zná místa, kde budeme mít dokonalé soukromí.

Pohled Carol

,,Musím říct že sis nevybrala špatně, co se vzhledu týče.'' Mrkla jsem na ni.

,,Říkám ti asi po sté, že jsem ho jenom potkala a hodili jsme spolu malou řeč.''

,,Ale líbí se ti, ne?'' Zeptala jsem se a posadila se na síť vedle ní.

,,To ani náhodou. Vždyť jsem ti popsala, jak jsme se potkali.'' Zamračila se a překřížila ruce na hrudi. ,,S ním bych si nikdy nezačala. V podstatě ho ani neznám. Jedinou věc, co je mi známé je jeho jméno.'' Ve svém dlouhém monologu se postavila a chodila z místa na místo. Celou dobu jsem ji sledovala a snažila si vzpomenout, proč mi jméno Orhan přijde tak povědomé. Myslím že jsme se s Firhatem o něm bavili před několika lety, ale nejsem si jistá. Přeci jenom už je to dlouho, ale i tak. Kvůli komu by byl Firhat, tak naštvaný? Pamatuji si, že vše co mu přišlo do cesty, zničil. Tak naštvaného jsem ho nikdy neviděla a to už jsme se znali docela dlouho.

,,Carol?'' Dotkla se mé ruky Naomi. ,,Děje se něco?'' Dívala se mi starostlivě do očí.

,,Ne. Jsem v pohodě, jen jsem se na chvíli zamyslela.'' Usmála jsem se a přikryla její ruku tou svojí. Nevypadala moc přesvědčeně, ale na nic se nezeptala. Nechala to plavat. Přemístila se na zem, kde se i posadila. ,,Víš, že si mi v podstatě neodpověděla na otázku?'' Začala jsem znovu.

,,Vždyť jsem ti řekla...''

,,Řekla si, že by sis s ním nezačala. Toť vše.'' Skočila jsem jí do řeči. ,,Líbí se ti, že jo?'' 

,,Kdo se komu líbí?'' Naše pohledy se přesunuly na dveře, kde stál Levi s kousky ovoce. Zvědavě nás pozoroval a čekal, až zodpovíme jeho otázku. ,,Na...'' Chtěla jsem říct pravdu, ale Naomi mě úspěšně umlčela. 

,,Na tom nezáleží.'' Podívala se na mě. ,,Nemusíš vědět všechno, Levi.'' Usmála se na černovlasého kluka. Natáhla k němu ruku, kterou s potěšením přijal. Zatáhla ho k sobě a objala Leviho kolem ramen. Ten se o ní spokojeně opřel s úsměvem na rtech. Nabídl jí ovoce, které přinesl. Naomi ho rozdělila na dvě půlky a ochotně jednu část dala Levimu. Sledovala jsem to s menším úsměvem. Co jsem tak pochopila, tak Naomi nikdy moc děti nemusela. Spíše si od nich držela odstup, ale Levi jí nejspíš zvláštním způsobem přirostl k srdci.

,,Chytej!'' Ozvala se Naomi a hodila mi část tmavě modrého ovoce, které mělo vnitřek žlutý. 

,,Díky.'' Poděkovala jsem a s chutí se do ovoce zakousla.

,,Slib, že nikomu nepovíš o čem jsme se tu dnes bavili.'' Ozval se mi známý hlas v hlavě. Podívala jsem se zmateně na Naomi na kterou mi hlas seděl. Ta se ale věnovala Levimu. Další druh schopnosti o které nevím. Napadlo mě. ,,Slibuješ?''

,,Ano.'' Odpověděla jsem v duchu. Své myšlenky se ale nevzdám. Vím jistě, že jméno Orhan je mi povědomé. Musím jen jen zjistit proč.

*****

Zdravím!

Moc se omlouvám za moji dlooooooouhou pauzou a neaktivitu na Wattpadu. Přiznávám se že jsem moc neměla náladu vydávat a to i když mám kapitoly předepsané. Teď mě nějak chytli knížky ve fyzickém vydání a možná jsem některého člena ze své rodiny přivedla na nápad, že by mi každý rok dával k narozkám knížku. Byla jsem totiž s dotyčným v Luxoru a tak mi nějak padli do oka nějaké knížky, ale hlavně od  spisovatele Stephena Kinga. Několikrát jsem osobu ujišťovala, že se rozhodně neurazím. 

Byla bych ráda, kdybyste mi sem dali recenzi na nějakou z jeho knížek. Zatím jsem nic od něho nečetla a chtěla bych tu chybu napravit. Kromě filmů natočených podle jeho knih moc jeho děl neznám. 

Loučím se s vámi a moc děkuji za vaši svatou trpělivost.