Pohled Naomi

Notnou chvíli jsem jen stála a dívala se do prázdna. Z hlavy mi úplně vypadlo, co jsem viděla na obloze a měla tak potřebu spěchat do vesnice. Probrala jsem se až když jsem ucítila otření chlupů o mé lýtko.

,,Co tady sakra děláš? Říkala jsem, že máš zůstat!'' Zamračila jsem se na Arona a vzala ho do rukou. ,,Tohle není to nejlepší místo na toulání, Arone.'' Pokračovala jsem, jenže jeho moje názory nezajímali.

Dostal se z mého stisku a skočil mi na ramena. Čumáčkem mi ukazoval k obloze a mě došlo proč jsem vlastně před tím tak chtěla odsud zmizet.

,,Sakra.'' Vylétlo ze mě než jsem se rozběhla směrem k vesnici.

Uznávám že nebýt Arona, stála bych tam možná ještě doteď. Firhat už touhle dobou bude nejspíš ve vesnici. Napadlo mě. Teda pokud na mě nezapomněl a nešel mě jít hledat. Utrousila jsem v duchu, ale o tom jsem značně pochybovala. Když jde o Nisu, automaticky přebírám druhé místo. 

Zabrzdila jsem těstě aniž bych byla v nebezpečí pádu. Díky tomu pár kousků hlíny spadlo přes okraj. Na první pohled jsem si všimla hloučku kolem mého bratra, Nisy a...ještě někoho, kdo zářil jako nějaká hvězda. Nechápavě jsem se zamračila a rozhodla se jít dolů, teda pokud nějak vymyslím jak se tam dostat. Vím, že bych mohla seskočit, ale Arona úplně ohrožovat nechci. Povzdechla jsem si a pomalu, krůček po krůčku jsem sešplhávala dolů.

Když už jsem byla asi metr nad zemí, rozhodla jsem se to urychlit a seskočila na zem. Mezitím co jsem se starala abych, docela z vysoké výšky nespadla dolů, všichni se přesunuli k domu Cagatay. Nikdo mi neměl potřebu uhnout a tak jsem si trochu pomohla. Věřte, že jejich myšlenky byste číst teď opravdu nechtěli. Nebylo v nich nic hezkého. Odstrčila jsem poslední osobu a pak vkročila do útrob tetina obydlí.

Jako první co jsem viděla, byla Cagatay která klečela u ležící Nisy s obkladem na čele. Cagatay měla zavřené oči a své ruce měla jen pár centimetrů nad paží Nisy. Svého staršího bratra jsem nikde neviděla.

,,Pokud hledáš Firhata, poslala jsem ho domů. Jeho pohledy mi byly nepříjemné.'' Ozvala se Cagatay. ,,Měla by si jít za ním. Křídla si nevyléčí sám.'' Otočila se na mě.

V jejích očí bylo vidět trochu šoku. Ani jsem se jí nedivila. Rozcuchaná, špinavá s několika šrámy a modřinami po celém těle mě ještě neviděla. Nevinně jsem se usmála a pokrčila rameny. Lehce protočila očima a vrátila se ke svému.

Otočila jsem se k odchodu, ale zastavila jsem se u východu. Aron mě napodobil a posadil se na zem.

,,Bude v pořádku?'' Zeptala jsem se.

,,Nebýt tebe, byla by mrtvá a tvůj bratr také.'' Řekla jen a spustila ruce podél těla.

Sundala Nise starý obklad a vyměnila ho za jiný. Nechápala jsem to. Kdyby byla v pohodě, tak tu neleží v bezvědomí. Utrousila jsme v duchu.

,,Mně ale nepřijde, že by jí bylo nějak extra fajn.'' Namítla jsem a otočila se k ní celým tělem. ,,Co je s ní? Můžu za to já?''

,,To rozhodně ne.'' Ozvala se hned. ,,Víš...Nisa a její zdraví je komplikované a bez jejího svolení ti nemůžu nic říct.''

Jen jsem přikývla a chtěla už odejít, ale tetin hlas mě zastavil.

,,Ráda bych ti to řekla, ale dala jsem slib.''

,,V pohodě. Jen jsem chtěla vědět, jestli si mám připsat na svůj pomyslný seznam další oběť.'' Řekla jsem zády k ní a pak se konečně rozešla pryč.

Když si mě ostatní venku všimli, automaticky mi uhýbali a Aronovi také. Mířila jsem domů, kde by se měl správně můj bratr zrovna nacházet. Podívala jsem se nahoru a počkala jsem než mi Aron vyskočí na ramena. Pak jsem se lehce pokrčila a vyskočila. Rukama jsem se chytla jedné silné větve, po které jsem se už snadno zhoupla na další. Skočila jsem na pevné prkna a rozešla se dovnitř. Aron mezitím seskočil a šel poslušně vedle mě.

První pohled se mi naskytl na mého bratra, sedícího na zemi. To mi přišlo ještě normální, ale když jsem si všimla světlovlasé ženy v modro červeném obleku s hnědou, džínovou bundou se znakem vlajky Ameriky na rameni, zbledla jsem. I Aron se vedle mě trochu napnul. Alespoň v tom nejsem sama. Problesklo mi hlavou.

,,Naomi.'' Usmál se na mě na půl úst Firhat a já se na něj podívala.

Jeho křídla stále byly v rozloženém stavu, což mě donutilo k pohybu. Rozešla jsem se přímo k němu a klekla si na kolena vedle něj. Dotkla jsem se jednoho z jeho křídel což ho donutilo syknout. Všimla jsem si rychlého záblesku v rukou ženy. Aron se vedle mě trochu naježil a já ženě věnovala intenzivní pohled.

,,To je v pohodě Carol.'' Pokynul jí Firhat jednou rukou. ,,Naomi mi jen léčí křídla. Jak už víš, náš druh má léčivé schopnosti.''

Mezitím co s ní mluvil, vyléčila jsem mu jedno křídlo. Pokynula jsem aby mi dal i to druhé. Kolem nás čtyř bylo až hrozivé ticho. Nikdo nepromluvil, dokud Firhatova křídla nebyla v pořádku. Několikrát se jimi rozmáchl a pak je normálně složil. Já se normálně posadila a díky tomu jsem hned měla Arona na sobě. Pohladila jsem ho po hlavě a stále nespouštěla z ženy zrak. Už je to doba co jsem viděla člověka.

,,Máš starostlivou přítelkyni.'' Řekla žena.

Po její větě jsem nechtěně zatahala Arona za kožich. Potichu jsem se mu omluvila mezitím co Firhat umíral v záchvatu smíchu.

,,Naomi není má přítelkyně.'' Vydal přes svůj pobavený smích. ,,Jen to ne.'' Dodal.

Ušklíbla jsem se. Tak špatná snad ještě nejsem. Napadlo mě.

,,Naomi je má sestra. Konečně Carol můžeš poznat mou mladší sestru o které jsem ti vyprávěl.'' Objal mě kolem ramen, což se mi z nějakého důvodu moc nelíbilo.

,,Počkej. Takže ty jsi ta Naomi?'' Zeptala se s úsměvem.

,,Doufám že jo.'' Řekla jsem.

,,Tak to je super. Ani nevíš jak moc jsem tě chtěla poznat.'' Usmála se a několika kroky se ke mně přiblížila. ,,Carol Danvers.'' Natáhla ruku k mému obličeji, kterou jsem přijala.

,,Naomi, ale to už víš.'' Usmála jsem se. ,,Jak to že mě vůbec znáš?'' Nadzvedla jsem jedno obočí.

,,Tvůj bratr mi toho hodně vyprávěl.'' Ušklíbla se a pak jsme se obě podívaly na mého bratra.

,,Bylo mi jasné, že vy dvě si budete rozumět.'' Utrousil. ,,Proč jsi vlastně přiletěla, Carol?''

,,Přiletěla?'' Vypadlo ze mě. ,,Ty máš loď?''

,,Tu nepotřebuju.'' Samolibě se usmála. ,,Mám schopnosti, které mi to umožňují.''

,,Ty nejsi člověk?'' Vykulila jsem oči což ji trochu rozesmálo.

,,Z poloviny.'' Naznačila rukou. ,,Ale...''

,,Hele vím že jste si padly do oka, ale dostanu svoji odpověď?'' Vložil se do toho Firhat.

S Carol jsme se na sebe usmály.

,,Letěla jsem jenom kolem a jak vidím, tak akorát na čas.'' Podívala se na mě koutkem oka. ,,Věř že kdybych tě mohla nějak kontaktovat, udělám to.''

,,Promiň, ale tvoji technologii ještě nemáme.'' Pokrčil rameny Firhat.

,,Hlavně, že máte lodě.'' Namítla jsem, díky čemuž Firhatovi sklaplo.

,,Holka, začínáš se mi zamlouvat.'' Usmála se Carol. ,,Jinak pokud nevadí, na chvíli se tu zdržím. Přeci jenom, chci Naomi trochu více poznat.''

,,Nápodobně, Carol.''

*****

Zdravíčko!

Omlouvám se, že o víkendu nic nevyšlo. Nebyla jsem na tom úplně dobře a navíc jsme slavili moje narozky, takže asi chápete že moc času nebylo. Možná ani tenhle víkend nic nevyjde, protože budu slavit ještě s mamkou, ale uvidím. Třeba sama sebe překvapím.

Jinak, čekali jste že se tady Carol objeví? Povídejte, přehánějte.

Přeji zbytek krásného večera.

Ahoj!