Pohled Naomi

,,A já si myslela, že jsi nějaký domorodec, který technologiím nerozumí.'' Poznamenala jsem, když jsem sledovala svého bratra při pilotování.

,,A z čeho si to odvodila?'' Zeptal se a tím pádem se otočilo i celé křeslo na kterém seděl.

Nadzvedla jsem jedno obočí a přejela ho pohledem od shora až dolů. Nechápavě nakrčil obočí a můj čin napodobil.

,,Dobře. Uznávám, že kdybych byl na tvém místě asi bych si taky něco podobného myslel.'' Řekl, když mu došlo že jsem narážela na jeho styl oblečení.

Pobaveně jsem protočila oči a sedla si na jedno ze sedadel vzadu vedle Arona. Myslela jsem si že spí, ale vyvedl mě z omylu když z ničeho nic otevřel své zlaté oči a drze se přesunul na můj klín. Protáhl se a znovu si lehl. Usmála jsem se a začala ho jedním prstem drbat pod krkem. Odměnou mi bylo jeho vrnění, kterým mi jasně dával najevo ať nepřestávám. Byla jsem ráda, že ho mám zase u sebe. Znovu jsem mohla pocítit klid a bezpečí, který mi tak dlouho chyběl. Ale i když jsem měla Arona zpátky a navíc jsem konečně poznala svého staršího bratra, mé nitro se stále cítilo z poloviny prázdné. Co se děje? Vždyť všechno co jsem chtěla už mám. Už by mi nemělo nic chybět. Problesklo mi hlavou. Muselo být na mě asi vidět, že nad něčím přemýšlím, protože Firhat se posadil naproti mně a sledoval moji tvář. Chvíli jsem to ignorovala.

,,Chceš mi snad vypálit do hlavu díru?'' Zeptala jsem se ho, když mě jeho pohled začal iritovat.

,,Ne, jenom čekám kdy mi řekneš ať to otočím a letím zpátky.'' Řekl jen a opřel se do sedadla. ,,Mám to jít otočit?'' Zeptal se.

,,Co? Ne!'' Doslova jsem to vykřikla, až to Arona probudilo. ,,Jak tě tohle mohlo napadnout? Ani nevíš, jak dlouho jsem snila o tom že jednou poznám svoji rodinu. Že konečně poznám někoho, kdo je stejný jako já sama.'' Pozorovala jsem, jak se jeho koutky zvedly nahoru při mém menším monologu.

Několika kroky se přesunul vedle mě a aniž bych to čekala, silně mě objal. Bylo to pro mě trochu zvláštní. Ano, sice je to můj bratr ale ani den se neznáme. Poznal, že je mi to nejspíš nepříjemné a odtáhla se.

,,Promiň. Chtěl jsem to udělat hned jak jsem tě spatřil, ale jelikož si mě složila na zem..." Větu ani nedokončil, ale jeho úšklebek to řekl za něj.

,,Čekal si snad něco jiného?" Zeptala jsem se ho.

,,Popravdě mě napadali různé scény, ale tuhle jsem přiřadil k nepravděpodobným." Pokrčil rameny. ,,Ale musím uznat, že to nebylo špatný. Takhle přiblížit se ke mně dokáže jenom Nisa." Usmál se, řekla bych že i trochu zasněně.

Lehce jsem se pro sebe ušklíbla. Tu rozhodně musím poznat. Napadlo mě.

,,Kde ses to vlastně naučila?" Zeptal se.

,,Dříve jsem se něco málo naučila sama, protože můj život úplně jednoduchý nebyl.'' A nikdy nebude. Řekla jsem si pro sebe v hlavě. ,,Ale pak jsem poznala lidi, kteří mi pomohli a díky nim dokážu to, co umím teď.'' Pokrčila jsem rameny a trochu zmateně jsem sledovala jeho zamračený výraz. Řekla jsem snad něco špatně?

,,Jsou tedy něco jako tvoji přátelé, že?''

,,Ano.''

,,Jak vidím, tak lidé asi moc dobří přátelé nejsou.''

Jeho kousavost v hlase se nedala přeslechnout. Zamračeně jsem ho sledovala.

,,Proč jsi to myslíš?'' Zeptala jsem se ho.

,,Ty se ještě ptáš?!'' Postavil se na nohy. ,,Ty snad nevidíš, co ti udělali?'' Kývl k mým zádům a já sklopila pohled na svůj klín. ,,Vždyť tě zmrzačili.'' Dodal.

,,Ani nevíš jak jsem o ně přišla, tak laskavě je přestaň obviňovat, když si za to můžu sama.'' Znovu jsem svoje oči zabodla do těch jeho, kde bylo vidět značné zmatení. ,,Jo. Můžu si za to sama, protože jsem nebyla dost rychlá a taky jsem nechtěla, aby přišli o život.'' Taky už jsem stála na nohou a skoro se tak dotýkala stropu lodi. ,,Takže je z toho vynech, protože oni za nic nemůžou.''

Po téhle větě jsem ho obešla a mířila tak k řízení lodě. Sedla jsem si vedle místa pilota a jen se dívala do nekonečného kosmu, kterým jsme letěli. Hlouběji jsem se opřela do sedadla a přiložila si ruce na tvář. Ani hluboké nádechy nepomohly tomu, aby se slzy dostaly z mých očí. Jsme asi v polovině cesty a už jsme se stihli pohádat. Nádhera. Protřela jsem si oči a tím tak utřela uniklé slzy. Znovu jsem se podívala před sebe a jen tak se dívala do prostoru. Přeci jenom jakou mám možnost, že tohle znovu uvidím. Miliony a miliony hvězd v nekonečném prostoru. Musela jsem uznat, že to byl nádherný pohled. Tak jasně jsem hvězdy nikdy neviděla. Nešlo se neusmát.

Několik minut jsem tak seděla a nevnímala postavu, která si sedla na sedadlo vedle mě. Nevnímala jsem ani Arona, který si sedl vedle mé nohy a otíral se o ni. Na chvíli jsem prostě vypla své smysly a jen si užívala ten krásný výhled.

,,Omlouvám se.'' Uslyšela jsem, což mě vytrhlo z mé činnosti. ,,Nechtěl jsem tě nijak urazit jen...byl to pro mě šok, když jsem viděl, že svá křídla nemáš. Myslel jsem si že ti to udělali oni, protože jsem pochyboval o tom, kdyby ses o ně sama připravila.'' Pohledem visel na svých spojených rukou opřených o kolena, ale pak se pousmál a podíval se mi do očí. ,,Vlastně bych jim měl být vděčný. Postarali se o tebe, když jsem já nemohl.'' Znovu zesmutněl a odvrátil pohled.

Notnou chvíli jsem na něj jen hleděla. Chvíli jsem váhala, ale položila jsem dlaň na jeho předloktí. Nejdříve se podíval na moji ruku a pak na mě. Smutně jsem se usmála.

,,Ale teď můžeš.'' Hlesla jsem a on se s úsměvem díval do mých očí. ,,Co?''

,,Ani nevíš, jak moc mi teď připomínáš mámu.'' Řekl a chtěl asi ještě něco dodat, ale na řídící desce začalo svítit zelené světlo.

,,No, konečně.'' Zamumlal a připoutal si pásy. ,,Raději se taky připoutej. Pochybuji, že si tohle někdy zažila.'' Kývl k pásům hned vedle mě.

Raději jsem ho poslechla a připoutala se. Arona jsem zvedla ze země a přitiskla si ho k hrudi.

,,Doufám, že máš odolný žaludek.'' Podíval se na mě a můj pohled, kterým jsem ho obdarovala, musel stát za to.

,,Proč...'' Nestihla jsem ani dokončit větu.

Páčku, kterou měl vedle sebe, přesunul dopředu a letoun tak nabral neuvěřitelnou rychlost. Tlak mě trochu přimáčkl hlouběji do sedadla, naštěstí jen na chvíli. Rychlý let netrval totiž netrval ani minutu.

,,V pohodě?'' Zeptal se mě Firhat a v jeho hlase jsem slyšela kapku smíchu.

Lehce jsem ho bouchla do paže, což samozřejmě zavinilo jeho smích.

,,Příště mě prosím varuj, až něco takového znovu uděláš.'' Poznamenala jsem. ,,Co to vlastně bylo?'' Zeptala jsem se ho, když se konečně dosmál.

,,Říká se tomu skok.''

,,Skok?''

,,Jo. Věř, že tímhle stylem budeš všude dříve a navíc je to i bezpečnější.'' Vysvětlil mi, ale jeho pohled se pak přesunul dopředu.

Udělala jsem to samé. Odepnula jsem si pásy a přistoupila blíž k čelnímu sklu. Aron se mi mezitím přesunula na má ramena a i on se uchváceně díval na planetu před námi.

,,Vítej na Ekhaye.'' Ozval se Firhat vedle mě. ,,Ve tvém domově.''

Domov. Zopakovala jsem si to slovo v hlavě ještě jednou a nemohla se neusmát. Aron se vrškem hlavy otřel o mou tvář a zaujal tak mou pozornost. Dívala jsem se do jeho zlatých očí a bylo vidět, že jsem mysleli na to samé.

,,Tak na co čekáme?'' Přesunula jsem svůj pohled na Firhata, který se nad mou otázkou jen ušklíbl.

Přesunul se zpátky do křesla a nažhavil motory. Usmála jsem se na něj a znovu se otočila dobředu. Nevím proč, ale mé oči se začaly plnit slzami a já je jen těžko zadržovala. Jedné se podařila dostat ven, ale Aron mi ji hned svým drsným jazýčkem slízl ze tváře. Usmála jsem se a podrbala ho pod krkem.

,,Jsme doma, Arone.'' Zašeptala jsem. ,,Jsme doma.''

*****

Zdravím všechny!

Jak jsem slíbila, tak se i stalo.

Vítejte u třetího dílu Jiná. 

Gratuluji, že jste se dostali až sem <D

Jak jste si asi mohli všimnout, změnila jsem název druhého dílu. Nechtěla jsem psát něco ve smyslu ,,Vyvolená'' nebo tak něco. Takových názvů je tu fůra, tak jsem to vymyslela takhle. Snad vám to nijak nevadí.

Na popis příběhu si budete muset chvíli počkat. V tuhle dobu pro mě není zrovna jednoduché něco smysluplného napsat, ale rozhodně ho napášu. To slibuji.

Moc se těším na vaše komentáře a názory. Klidně pište. Je to tu vítáno.

Tak já vám přeji bohatého Ježíška, hezké prožití vánočních svátků a hlavně si užijte zasloužené volno. Já si ho moc neužiju, protože se musím učit. Ach, jak já tu školu miluji.

No, mějte se a snad se brzy uvidíme.

I love you! ♥