,,Takže teď jsem velký bráška?'' Zeptal chlapec v neznámém jazyce a zatřepal svými šedými křídly.

,,Ano jsi a já doufám, že se jako hodný velký bráška budeš ke své sestřičce chovat.'' Řekla žena, která držela malé děvčátko v náručí. Mohly jí být tak čtyři dny.

Chlapec, mohlo mu být tak šest let, se usmál a přikročil blíž ke své matce, aby si svoji sestru prohlédl. Byla stejná jako on, akorát v menší podobě.

,,Chtěli bychom ti něco dát, synu.'' Ozval se muž, který přišel do místnosti.

Muž přikročil ke svému synovi a klek si na jedno koleno. Podal mu medailon ve kterém byl vyfocen chlapec se svojí rodinou.

,,Bude ho nosit i tvá sestra.'' Řekl s milým úsměvem, ale ten se hned vytratil. ,,V brzkém budoucnu se má něco stát synu a tento medailon ti pomůže tvou sestru najít.''

,,A co se stane?'' Zeptal se chlapec zmateně a podíval se na svého otce se žlutýma očima jako má on sám.

,,Řeknu ti jen to, že tvé sestře bude hrozit velké nebezpečí a proto je důležité, aby si medailon měl stále u sebe.'' Položil mu ruku na rameno a vážně se mu díval do očí.

,,Neboj se tati. Nezklamu tě.'' Řekl chlapec rozhodně a přikývl.

,,Já vím, že ne.'' Vzal chlapce do náruče, který si zatím medailon připnul na krk.

Muž objal svou ženu okolo pasu a políbil ji na čelo. Žena se usmála a zavřela oči. Její dcera zatím poklidně spala, ale svého bratra stále držela za prst. Chlapec se usmál a lehce třel palcem její rudou kůži na ruce.

,,Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo. Slibuji, Naomi.'' Zašeptal a i on po chvíli usnul v otcově náruči.

Vystřelila jsem do sedu a málem sklouzla ze šikmé střechy. Rozhlížela jsem se, kde to vlastně jsem a pak mi došlo, že jsem musela usnout, když jsem pozorovala hvězdy. Postavila jsem se na nohy a vyskočila na novou střechu, kde se dá stát aniž bych slítla dolů na chodník. Nevím kolik mohlo být, ale podle slunce bych tipovala tak osmá hodina ranní.

Chvíli jsem pochodovala po střeše a přemýšlela o tom snu. Možná vzpomínka na moji rodinu. Nepřítomně jsem si sáhla na krk, ale došlo mi, že ten medailon už nenosím. Byla to zbytečná zátěž, která zmizela spolu s Aronem. Párkrát jsem mrskla ocasem a rozběhla se domů, ale nejdříve musím zjistit, kde jsem, abych se nevydala špatným směrem. Po chvíli zjišťování, kde jsem, se rozběhla domů. Proměnila jsem se zpátky na člověka v normálním oblečení a můj oblek se mi objevil v náruči. Za chůze jsem ho hodila do koše na prádlo, který už začínal být plný, a posadila se na matraci. Dnes do prádelny vážně musím. Poznamenala jsem v duchu a rovnou si zašla pro nějaké jídlo. Otevřela jsem svoji mini ledničku a zjistila, že v ní nic není. Jinak elektřinu mám kvůli sousedům, kteří o tom nevědí, takže ššš. Povzdechla jsem si a šla jsem pro nějaké peníze. Naštěstí jich mám dost, takže zatím novou práci shánět nemusím. Přeměnila jsem si tvář, vzala koš s prádlem, mobil se sluchátky, peníze a rozešla se ven. Šla jsem rychlým krokem, abych byla co nejdříve doma. Vyhýbala jsem se očnímu kontaktu, aby mě nikdo nepoznal, i když nemohl. Po nějaké době jsem se ocitla v prádelně. Rozdělila jsem oblečení a dala je do dvou praček. Přibližně tady musím být tak hodinu než se oblečení vypere. Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si hudbu. Odešla jsem z prádelny a šla nakoupit. Šla jsem kolem obchodu z televizemi, kde vysílali zprávy o včerejším večeru. Ignorovala jsem to a pokračovala dál v cestě.

Po nějaké půl hodině jsem měla nakoupeno a mířila zpátky do prádelny. Znovu jsem prošla kolem obchodu s televizemi, ale tentokrát jsem se u nich zastavila. Sundala jsem si sluchátka z uší a prodrala se dopředu skupinou lidí.

,,Skrytá bomba v dodávce, způsobila závažné škody na kongresu OSN ve Vídni. Většina lidí je vážně zraněno. Král Wakandy T'Chaka, který se zde nacházel taky, zemřel na následky tohoto výbuchu.'' Oznámil moderátor. ,,Obdrželi jsme i amatérské záznamy.''

Dívala jsem se na záznamy se strachem v očích. Když jsem zahlédla Nat, ulevilo se mi. Něco málo jsem zaslechla o té smlouvě, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Myslela jsem, že to bude krátká záležitost, ale zřejmě jsem se spletla, když se stalo tohle. Vzdálila jsem se od obchodu a pokračovala v cestě do prádelny, kde bych měla čekat, už jenom dvacet minut. 

Doma

Pochopila jsem proč chtějí, aby Avengers podepsali. Napáchali docela hodně škody, ale snažili se chránit lidstvo, což se bez škod neobejde. Dívala jsem se ještě na některé záznamy a udivilo mě, že jsem se tam objevila i já. Mohlo mi být jasné, že já se tam řešit budu také. Vždyť mě ještě nechytili.

Zaklapla jsem počítač a lehla si do měkkého. Pochybuji, že všichni Avengers podepíšou. Nikdo nechce mít imaginární obojek okolo krku a jak znám lidi, tak by jim ho pěkně utáhli. Jako mně, když mi dali ten čip, který mám pořád pod kůží za krkem. Automaticky jsem si na místo sáhla a nahmatala ho. Snad se to obejde bez konfliktů. Pomyslela jsem si a podívala se fotku se všemi.

,,Proč vlastně nad tím tolik přemýšlím? Mám svých povinností, až dost.'' Řekla jsem nahlas a posadila se.

,,Protože ti na nich záleží a pro dva máš slabost.'' Ozvalo se moje podvědomí a já protočila otráveně očima.

,,Najednou ses ozvalo. Kde si bylo těch několik let?''

Kdyby mě někdo teď viděl, myslel by si, že mi přeskočilo ze samoty. No, neříkám, že mi nepřeskočilo, ale ze samoty to určitě nebude.

,,Ozvala jsem se, protože mě potřebuješ.''

,,Já tě potřebovala celý život!''

,,Jenže ještě nebyl čas na to, abych promluvila.''

,,Bože, buď radši zticha a nejlépe navždy!''

,,Promiň zlato, ale já ti jenom pravdivě odpověděla na tvoji otázku.''

,,Jo odpověděla, ale špatně. Už mi na nich nezáleží. Je to minulost a minulost máš hodit za hlavu. Alespoň ve Lvím královi to tvrdili.'' Postavila jsem se na nohy a začala chodit z jednoho místa na druhé.

,,Vážně věříš animované pohádce z roku 1994?''

,,Jo, více než tobě a můžeš už být laskavě zticha? Chtěla bych přemýšlet aniž by mi do toho někdo kecal.''

,,Fajn, ale ještě se ozvu. Jo a mimochodem, nejsem tvoje podvědomí, takže mě laskavě už takhle nenazývej.'' Zasyčela

,,Počkej! Co?''

Už se neozvala. Zkusila jsem ji ještě párkrát zavolat, ale nic. Nepochopila jsem, kdo to je, ale nechala jsem to být.

Snad opravdu k ničemu nedojde a Avengers podepíšou. 

................................................................................................................................................................

Tak jsem tady s novou kapitolou.

Snad vám zlepšila den/večer.

Kdo, si myslíte, že byl hlas v Naomi hlavě a bude pro tuto knížku důležitý? Byl důležitý i sen, který byl na začátku?

Pište jakýkoliv názor. Beru všechno. Nebojte se ozvat.

Tak se mějte a uvidíme se zase příští týden.