,,To není možné. Přece se nemohl vypařit.'' Mumlala jsem pořád dokola a pak se zavrčením počítač zavřela

Od doby, co si mi poprvé ztratil Aron jsem mu dala nový obojek, který má doteď. Teda, alespoň v to doufám. V obojku je skrytý čip, podle kterého Arona můžu najít. Jenže, už je to přes půl roku a stále nic.

Odložila jsem počítač a sebrala jsem mikinu, která byla vedle mě. Rozešla jsem se ke dveřím a vyšla do večerního Bronxu. Procházela jsem se městem a prohlížela si výlohy, které neměly vysklené sklo. Už jsem říkala, že Bronx je trochu divočejší obvod New Yorku?

Míjela jsem další obchod, který výlohu ještě měl celou, a k mému štěstí jsem musela narazit na policejní hlídku, která to tu kontroluje jednou za Uherský rok. Zaskočení jsem nedala na sobě znát a vzala jsem na sebe jinou podobu dívky. Kaštanové, po ramena dlouhé vlasy, modré oči a vyšší postava. Prošla jsem kolem nich s očima sklopenýma k zemi. Cítila jsem oba jejich pohledy v zádech, ale ignorovala jsem to. Až když jsem zašla za roh, jsem se proměnila do podoby krátkovlasé, bělovlasé dívky s jedovatě zelenýma očima, kterou hledá celá Amerika.

Chvíli jsem se ještě procházela, ale když jsem slyšela odbíjení deváté hodiny vydala jsem se domu. Jak jsem říkala od klubu bydlím daleko.

O hodinu a půl později

,,Jdeš pozdě.'' Utrousil Roo, který tradičně čekal na mě vedle dveří od zadního východu.

,,Jenom o minutu.'' Namítla jsem a vešla dovnitř.

Roo šel samozřejmě hned za mnou. Ocitla jsem se na místě, kde hrála hlasitá hudba a alkohol tekl proudem. Prodrala jsem se několika tančícíma lidmi k baru, kde jsem se i usadila. Jako vždycky tu bylo několik lidí, kteří se sem přišli opít a nebo se dívat, jak se tu soutěžící kvůli prachům mrzačí a někdy i zabíjí. Prohlížela jsem si ring, který byl uprostřed klubu a vešel do něj majitel tohohle místa. Hudba utichla a on začal mluvit do mikrofonu.

,,Zdravím vás! Jsem rád, že jste přišli. Dnes večer nás čeká spousta zápasů, takže se máte na co těšit!'' Zvolal a pozval první soutěžící do ringu.

Nad ringem se rozsvítila televize, kde byli informace, kdo s kým bojuje a kdy. Zápasím jako pátá, takže to bude nějakou dobu trvat. Sledovala jsem oba muže, jak se do sebe pustili. V půlce zápasu jsem se otočila k baru a hned jsem před sebou měla sklenku alkoholu. Zjistila jsem jednoho večera, kdy jsem se chtěla opít, že alkohol nemá na mě žádný účinek. Jaké to mám štěstí. Skleničku jsem posunula dál ode mě. Stále mi vrtal hlavou Aron.

,,Co se děje, že se ani nenapiješ?'' Ozval se Roo vedle mě a odstrčenou skleničku si vzal. ,,Jak tě znám, tak si dáš alespoň jednu skleničku před zápasem.''

,,Nemám jen chuť.'' Odbyla jsem ho a dala mu katany do rukou, aby mi je pohlídal.

Po nějaké době byla řada i na mě. Dýku jsem radši měla při sobě. Rychlým krokem jsem mířila k ringu, ale předtím jsem zahlédla sázející lidi u Rooa. Ty prachy si rovnou můžu vzít. Ušklíbla jsem se pod maskou a podlezla provazy. Stál proti mně samozřejmě vyšší soupeř, přesněji muž. Černé nakrátko ostříhané vlasy, šedivé oči a přes pusu se mu táhla jizva. Mohutná postava a docela silné ruce.

Jsem jediná soutěžící, která je žena. Většina soupeřů se mi vysmálo, když mě viděli. Bohužel ani tady nebyla výjimka.

,,Tohle je můj soupeř?'' Zeptal se posměšně uvaděče. ,,V tom případě se nemusíte sázet, protože je jasné, že vyhraju já. Nemá proti mně žádnou šanci.''

Neřekla jsem ani slovo a jen ho pozorovala, ale v hlavě jsem si představovala, jak mu lámu všechny žebra v těle. Zajímavá to myšlenka.

,,Takže mi rovnou ty peníze dejte.'' Nastavil ruku k uvaděči, kterou jsem mu hned zkroutila za zády.

,,Vážně si myslíš, že nemám šanci?'' Zeptala jsem se a pak ho odstrčila.

Spadl by na zem, kdyby se nechytil těch provazů. Otočil se na mě a rychlým krokem mířil ke mně. Chytil mě pod krkem a zvedl do vzduchu.

,,Chtěl jsem tě tohohle ušetřit, ale jak chceš.'' Řekl a chtěl mi dát jednu ránu do obličeje, ale já ho oběma nohama kopla silně do břicha a tím pádem mě pustil.

Dopadla jsem na nohy a promnula si krk. On už stál taky pevně na nohách, ale dříve než stačil něco udělat jsem rychlý krokem k němu přešla a snažila se ho udeřit do hlavy. Všechny mé rány vykryl a kolenem mě kopl do břicha a odstrčil. Udělala jsem kotoul vzad a znovu se postavila na nohy. Mě na zem jen tak někdo nedostane. Znovu jsem zaútočila první a tentokrát jsem se ho snažila kopnout do hrudi. Zase mé rány vykryl a chtěl mě udeřit do hlavy, ale jeho ruku jsem včas chytila a převrátila ho na záda. Rychle jsem obmotala nohy kolem jeho ruky, ale vytrhl se mi. Obkročmo si na mě sedl. Strhla jsem ho ze sebe a rychle se postavila. On též a tentokrát začal první. Rány jsem naštěstí dokázala vykrýt. Stihla jsem jeho ruku chytit a kopla ho přímo do břicha. Ohnul se v pase a já ho tak mohla dostat na záda, což se i stalo. Jeho ruku jsem stále držela a vyvíjela jsem na ní tlak, dokud jsem neuslyšela křupnutí v rameni. Až tehdy jsem jeho ruku pustila. Ignorovala jsem, že skuhral bolestí a podívala se na uvaděče.

,,Zdá se, že tu máme vítěze!'' Zvedl mou ruku do vzduchu a lidi začali jásat.

Vytrhla jsem se mu a odešla z ringu, ať mají místo další soutěžící. Mířila jsem k baru, kde samozřejmě seděl Roo s penězi. Sedla jsem si vedle něj a rovnou si objednala skleničku.

,,Jsi v pohodě?'' Zeptal se a podal mi mé katany.

Připevnila jsem si je na záda a napila se hořkého alkoholu. Na jeho otázku jsem neodpověděla a místo toho nastavila ruku, aby mi dal peníze. Povzdechl si a peníze mi dal. Uložila jsem si je do kapsy a dále pokračovala v pití. Dnes tu zůstanu trochu déle. Pomyslela jsem si, ale zakřikla jsem to. Do klubu vešli dva muži v černých kabátech. Byli to ti dva poldové, které jsem potkala. Tak asi ne. Otočila jsem se na Rooa, který už vedle mě nebyl. Jak? Rozhlédla jsem se, ale je to jako kdybych hledala jehlu v kupce sena. Rozešla jsem se do davu lidí. Po chvíli jsem ho konečně zahlédla. A samozřejmě nebyl sám. Povídal si s nějakou dívkou. Rychlým krokem jsem se rozešla k těm dvěma hrdličkám.

,,Omlouvám se,'' chytla jsem Rooa za paži ,,ale na chvíli si ho půjčím.''

Odtáhla jsem ho od té nány, kterou stejně chtěl dostat do postele a ignorovala jsem jeho nechápavý pohled.

,,Co mi chceš tak důležitého, že to nemohlo počkat?'' Vytrhl se mi a zamračeně mě sledoval.

,,Jsou tady poldové a jestli nechceš skončit v base, tak pohni zadkem k zadnímu východu.'' Zasyčela jsem a znovu ho vzala za paži. Po chvíli se muži odmaskovali a oznámili, že jsou od policie. To už jsem utíkala s Rooem v závěsu. Otevřela jsem zadní východ, ale před ním stálo mnohem více poldů, kteří na nás mířili zbraněmi. Roo za mnou automaticky dal ruce vzhůru, ale já ne.

,,Zvedněte ruce nahoru, slečno!'' Zakřičel jeden z nich.

Mé ruce pomalu mířili nahoru, ale ne kvůli tomu, abych se vzdala. Vytáhla jsem obě katany z pouzder.

,,Slečno, odhoďte je!''

Pomalu jsem se k nim rozešla a oni začali střílet. Všechny kulky se odrazili od mých katan a jim tak došli náboje. Někteří se proti mně rozeběhli a zkusili boj zblízka. Většinu jsem jen zranila, ale byli tu i tací, co si koledovali o smrt. Katany jsem otřela o mrtvého policistu a vložila je zpátky do pouzder na zádech. Podívala jsem se na Rooa, který na mě vyjeveně zíral. Pořád měl ruce nahoře, čemuž jsem se potichu zasmála.

,,Měl by si jít, než se někteří z nich probudí.'' Ozvala jsem se a otočila se na něj celým tělem.

,,A ty myslíš, že jsou někteří živí?'' Zeptal se nejistě a uhnul lidem, kteří se z klubu snažili utéct.

,,Ano. Snad vím koho jsem zabila a koho ne.'' Dala jsem ruce v bok.

Trochu roztřeseně přikývl a tiše se rozešel do nočního města Bronx. Já si povzdechla a rozešla jsem se k uličkám. Z ničeho nic jsem uslyšela křik, který se stále zvětšoval. Uchopila jsem dýku a otočila se vzad. Dotyčnému jsem podřízla hrdlo, ale když jsem se podívala pozorněji, došlo mi, že jsem zabila dívku. Docela mladou, na to že byla u policie. Ještě žila, ale dusila se svoji vlastní krví. Její oči se plnily slzami. Nemohla jsem pro ni nic udělat. Jen jsem se dívala, jak z jejího těla vyprchává život. Dívka se najednou přestala dusit a její oči pohasly. Otřela jsem oni krev z dýky a vrátila ji za opasek. Necítila jsem žádnou lítost. Kdybych tohle udělala dříve, sesypala bych se tady a mé oči by byly plné slz. Jenže změnila jsem se.

Zašla jsem do tmavé uličky a proměnila se. Vylezla jsem na jeden z domů a rozběhla se pryč. Noc je přece ještě mladá.

................................................................................................................................................................

Tak kapitola je tu. 

Snad se líbila.

Tenhle týden by mohla vyjít ještě jedna kapitola. No, uvidíme. Nic neslibuji.

Jak si myslíte, že se Naomi setká znovu s Avengers? A kdy to bude? To jsou otázky neznámé i mně.

To je asi tak vše, co jsem chtěla napsat.

Užijte si zbytek dne a ahoj.