Odtáhla jsem se jako první. Vážně se stalo to, co si myslím, že se stalo? Zeptala jsem se sama sebe v duchu. Lehce jsem od sebe Stevea odstrčila.

,,Promiň, ale tohle nejde.'' Podívala jsem se mu do očí.

,,Proč by to nešlo?'' Zeptal se zmateně. ,,Copak ty tohle nechceš?''

,,Chci. Ani nevíš jak moc, ale já tohle nikdy nezažila. A navíc musím znovu zmizet. Řekla jsem Tonymu, že z Bronxu odejdu.'' Překřížila jsem si ruce na hrudi.

,,Chceš znovu zmizet?'' Zvýšil trochu hlas. ,,Až osvobodíme ostatní, můžeš zůstat s námi. Se mnou.'' Uchopil moje ruce.

,,Je mi nejlépe samotné. Neber to zle, ale já k vám nepatřím. Nikdy jsem nepatřila.'' Hlesla jsem a jeho ruce pustila.

Otočila jsem se k odchodu. Uslyšela jsem povzdechnutí a pak kroky, které mířili opačným směrem než ty moje. Posadila jsem se na jedno sedadlo blíže k východu. Neurčitě jsem se dívala před sebe do zdi. Nevnímala jsem nic. Jenom chod svých myšlenek. Nikdy jsem lásku nezažila. Jako dítěti se mi nikdy nelíbily žádný kluci. Ani v dospělosti. Jak tedy můžu vědět, jestli ke Steveovi chovám nějaké hlubší city? Nechci mu ublížit. Stačí, že jsem ztratila jednoho přítele.

Věznice Raft  pohled třetí osoby

Jak řekla Naomi - ,,Nikdy neříkejte nikdy.'' Takže, když ministr Ross řekl, že z této věznice nikdy nikdo neutekl, tak neměl pravdu.

Všichni hlídači leželi v bezvědomí. Obrazovky, přes které sledovali dotyčné vězně, byly zničené. Naomi poslala dalšího hlídače jednoduše k zemi v bezvědomí. Chtěla mu zlomit vaz, ale pohled, který na ni vrhl Steve, ji uzemnil a lákavou myšlenku vyhnala z hlavy. Stále spolu nemluvili. Párkrát si spolu vyměnili nic neříkající pohledy, ale to bylo všechno. Byla tu jen ona a on. Bucky se k nim chtěl přidat, ale Steve ho přesvědčil, aby radši zůstal v Quinjetu s T'Challou.

Zmatený Sam se otočil za zdrojem zvuku, ale nic neviděl. Až, když se z šera začala přibližovat jemu známá postava se usmál. Steve mu jeho úsměv lehce oplatil. Naomi, která stále stála ve stínu, svojí mocí cely otevřela. Všichni se zmateně dívali na otevřené mříže, ale když zaslechli Steveův hlas, vylezli ze svých cel a mířili rovnou k němu. Hned, jak si Naomi všimla Wandy, vydala se za ní.

,,Naomi?'' Vytřeštila oči a sledovala, každý její pohyb.

Jmenovaná ji sundala pouta z rukou a obojek z krku. U toho nepromluvila ani jedno slovo. Nenavazovala s ní ani moc oční kontakt. O krok odstoupila, aby jí mohla dát tažku z jejími věcmi, pro které se stavili ještě předtím, než vrazili sem do místnosti, kde je drželi. Wanda si ji s tichým díky převzala. Naomi už chtěla oznámit, aby šli, ale Wanda ji z ničeho nic objala. Dotyčná ji objetí opětovala a usmála se do jejího ramena.

,,Chyběla si mi.'' Ozvala se Wanda, stále držící ji v objetí.

,,To ty mně taky.'' Řekla Naomi a více stisk zesílila.

Po nějaké době se odtáhli. Obě se na sebe usmáli a pak se rozešli za ostatními. I oni jí věnovali několik objetí, které jim šťastně opětovala.

,,Měli bychom jít. Za chvíli tu bude těsno.'' Řekl Sam, který ji objal jako poslední.

,,Tak jdeme!'' Zavelel Steve.

Všichni rychlým krokem mířili ke Quinjetu, který už T'Challa startoval. Naomi nastoupila jako poslední. Věnovala jeden pohled Steveovi, který jí ho oplatil. Byl to docela dlouhý pohled. Bylo zvláštní, že si toho nikdo nevšiml, kromě Wandy. Svraštila obočí, ale dělala, že nic neviděla. Však ona se dotyčné zeptá. Následovala Naomi, která si sedla na jedno z mnoha sedadel. Wanda se posadila vedlně ní.

,,Co se mezi vámi stalo?'' Zeptala se rovnou na rovinu.

Nač chodit okolo horké kaše, že?

,,Nevím, co myslíš?'' Řekla Naomi, aniž by jí věnovala pohled.

,,Ty moc dobře víš, co myslím.'' Zamračila se. ,,Se Stevem jste na sebe hleděli minimálně minutu.''

Naomi povzdechla. Nemůžu už teď z toho Quinjetu vyskočit? Napadlo ji. Neměla nijak velkou náladu se o ni a Steveovi bavit.

,,Tak to se ti něco zdálo.'' Namítla.

,,Naomi!'' Vyprskla Wanda.

,,Bože, políbili jsme se.'' Řekla tlumeně Naomi a konečne se na ni podívala.

,,Cože?!'' Vykřikla Wanda tak, že ji slyšeli všichni v Quinjetu.

Naomi ji zacpala pusu a omluvně se podívala po ostatních, kteří se na ně dívali s pozvednutým obočím. Po chvíli si, ale zase začali věnovat svému.

,,Vy jste se políbili?'' Zeptala se o něco tišeji Wanda, když její dlaň odstrčila.

,,Jo, ale nemusí to vědět každý.'' Sykla Naomi.

,,No jo. Promiň.'' Protočila očima telepatka. ,,Takže teď jste spolu?'' Zeptala se s úsměvem.

Už od začátku, když ještě Naomi byla s nimi, věděla že se mezi nimi něco jednou stane. Moc jim to přála.

,,Ne.'' Odpověděla. ,,Řekla jsem mu, že chci být zase sama.'' Doplnila, když viděla její nechápavý výraz.

,,Zase nás opustíš?'' Zesmutnila Wanda.

,,Já k vám nepatřím, Wando. Nejsem hrdina.'' Zavrtěla nesouhlasně hlavou Naomi a odvrátila od Wandy pohled. Nechtěla už v rozhovoru pokračovat.

,,Vždyť jsme tvoje rodina.'' Hlesla.

,,Nejste moje rodina. Nikdy jste nebyli.'' Vyjela na ni Naomi, ale stále ne dost nahlas, aby to ostatní slyšeli. ,,Moje rodina už je dávno mrtvá.''

,,A co tedy jsme?'' Zeptala se Wanda, která už slzy štípaly do očí.

,,Rodina nejste určitě, když jste souhlasili s tím čipem.'' Zavrčela a přesedla na jiné sedadlo dál od Wandy.

Zbytek cesty už nepromluvila ani jedno slovo. Celou svoji pozornost věnovala myšlenkám, které ji nedávaly klid. Až když si jí Steve přivolal k sobě, se znovu vrátila do reality.

Pohled Naomi

Rozešla jsem se ke Steveovi, který byl někde vepředu. Opíral se zády o jednu stěnu Quinjetu. Ruce měl překřížené a zamračeně sledoval špičky svých bot. Chvíli jsem ho sledovala, ale pak jsem se k němu rozešla. Tím jsem přitáhla jeho pozornost. Zvedl svou tvář, ale svůj pohled nezměnil. Zvedla jsem hlavu, abych mu hleděla do očí, ve kterých jsem se na chvíli ztratila.

,,Co potřebuješ?'' Zeptala jsem se chladně.

,,Za chvíli budeme na místě, takže budeš moct jít.'' Odpověděl mi stručně.

Přikývla jsem a otočila se k odchodu k východu.

,,Jsi si jistá, že tohle opravdu chceš?'' Ozval se.

Zastavila jsem krok, ale neotočila jsem se. S odpovědí jsem si dala načas.

,,Ano'' Odpověděla jsem na jeho otázku.

Slyšela jsem jeho přibližující se kroky. Otočila jsem se k němu čelem a čekala, co udělá. Tentokrát na mě hleděl se smutkem v očích. Dlaní se dotkl mé tváře. Nádherně hřála. Sklonil se a lehce mě políbil. Polil mě známý pocit, který se mi začal čím dál více líbit.

,,Nemůžu ti bránit. Je to tvé rozhodnutí.'' Kousek se ode mě odtáhl, aby mi viděl do očí. ,,Musím jen doufat, že tě znovu uvidím.''

Smutně jsem se usmála a pohladila po tváři. Hleděla jsem do jeho tmavých oceánů. Mohla bych odpřísáhnout, že jsem mu viděla až do duše. Do jeho čisté duše, již nikdo nemá. Možná ho opravdu miluji. Tentokrát jsem ho políbila prvního. Ruce jsem mu zapletla do vlasů a probírala se nimi. On si mě za boky přitáhl blíž. Bylo mi jasné, že jsme chtěli, aby tahle chvíle trvala navždy, ale realita je realita. Kvůli nedostatku kyslíku jsme se od sebe odtáhli. Opřeli jsme si o sebe čela a znovu si hleděli do očí.

,,Rozhodně se nemusíš bát, že bychom se neviděli.'' Řekla jsem s úsměvem a ladným krokem se rozešla k východu.

Věděla jsem, že se usmívá. Jeho myšlenky byly jasným důkazem. Zmáčkla jsem červené tlačítko a dveře se díky tomu začaly otevírat. Otočila jsem se za sebe, aby se podívala na ostatní. Všem hrál na tváři úšklebek, který jasně říkal, že vědí, to co by vědět neměli. Wanda ho ze všech měla největší. S úsměvem jsem si povzdechla. Před nimi nic neutajím. Napadlo mě. Na rozloučenou jsem naznačila zasalutování a vyskočila z letícího Quinjetu. A ano nemám padák. Zdá se, že jsem to skákání z výšek bez padáků od Stevea chytla.

Ve volném pádu jsem se proměnila, aby se mi nic nestalo. Vážně si nepotřebuji zlomit nohy nebo se rovnou zabít. Schválně za jak dlouho je zase všechny potkám. Ohlédla jsem se za vzdalujícím se Quinjetem a usmála se. Pochybuji, že to bude dlouhá doba. To jsem, ale nevěděla, že v Bronxu na mě čeká jedno překvapení.

................................................................................................................................................................

Tak jsem tu. To jste rádi, co?

Dneska kapitola vychází trochu později než je u mě zvykem. Proto je mi jasné, že si to většina přečte, až zítra. No, nevadí.

Jinak, viděli už někdo What If..? Řeknu vám, že já z toho mám druhé Vánoce. Můj mozek hned odjel na dovolenou, když jsem viděla druhý díl. Jaký máte na ten seriál názor? 

Dobře, tady to utneme. Budu muset jít. Snad jste si kapitolu užili.

Tak zase někdy. Ča čaaau.