Pohled Wandy

,,Jsi v pořádku?'' Zeptala se mě Natasha a pomohla mi na nohy, když Naomi odešla.

,,Jsem.'' Přikývla jsem a rozešla se ke dveřím.

,,Kam jdeš?'' Zeptala se a chytla mě za předloktí.

,,Jdu za ní. Nebyla to její vina.'' Řekla jsem a vtrhla se jí.

Když jsem byla u jejího pokoje, chtěla jsem zaklepat, ale zastavil mě tlumený hlas za dveřmi.

,,Běž pryč Wando.'' Řekla, ale tím mě neodradila.

Otevřela jsem dveře viděla ji, jak si hraje s tužkou ve vzduchu. Přisedla jsem si k ní na postel a dívala se na tužku, která se jí vznášela před obličejem.

,,Není to tvoje vina.'' Řekla jsem jí. ,,Taky jsem dříve ztrácela nad sebou kontrolu.'' Dodala jsem.

,,Taky se někoho zabila?'' Zeptala se, ale do očí se mi nedívala.

,,Jenom agenty Hydry.'' Pokrčila jsem rameny.

,,Nápodobně a k tomu Olivii a málem i tebe.'' Řekla a podívala se na mě.

,,Kdo byla vlastně Olivie?'' Zeptala jsem se zaujatě.

,,Olivie byla moje vychovatelka v sirotčinci. Vychovávala mě jako svoji vlastní.'' Vysvětlila mi.

,,Takže něco jako tvoje máma.'' Dodala jsem.

,,Asi ano, ale nepovažovala jsem jí tak.''

,,A ty si ji...'' 

,,Jo. Ztratila jsem nad sebou kontrolu, protože jsme se pohádali. Proto jsem utekla ze sirotčince, aby mě nechytili.'' Řekla a přestala si hrát s tužkou.

,,Hele stačí to jenom trénovat. Pak už to bude v pořádku.'' Řekla jsem jí a objala ji kolem ramen. ,,Pomůžu ti s tím.'' Dodala jsem.

,,Díky.'' Poděkovala mi a usmála se.

,,Nemáš náhodou už hlad? Podle mě je čas už na oběd.'' Řekla jsem mrkla na ni.

,,Souhlasím.'' Řekla.

Slezla z postele a rychlým krokem mířila ke dveřím. Řekla bych, že téměř utíkala.

,,Hej! Počkej na mě!'' Zvolala jsem a běžela za ní se smíchem.

O tři týdny později Pohled Naomi

,,Po kolikátý jsem už na zemi?'' Zeptám se Stevea, když jsem zase skončila na zemi pod ním.

,,Asi po desátý.'' Řekne a pomůže mi na nohy. ,,Nesoustředíš se.'' Dodal.

,,Promiň. Jenom pořád přemýšlím nad tou misí.'' Řekla jsem a na nohy se dostala s jeho pomocí.

,,Misi, pokud vím, si zvládla dobře.'' Namítl a podal mi ručník.

,,To ano, ale zase jsem nad sebou ztratila kontrolu. Kvůli mně mohla přijít o život malá holčička a navíc jsme nechytili ty teroristy.'' Řekla jsem a utřela si pot s obličeje. ,,Napáchám více škody než užitku.'' Dodala jsem a sedla si na zem.

Abyste pochopili, tenhle týden jsem byla na několikáté misi s Clintem a Natashou. Šlo o teroristy, kteří zavinili požár jednoho domu. Byl slyšet křik a volání o pomoc. Letěla jsem napřed a rozbitým oknem jsem vletěla do hořícího domu.

Pomáhala jsem lidem, aby se dostali ven do bezpečí. I když jsem jim zachraňovala životy, dívali se na mě se strachem v očích. Snažila jsem se ignorovat, že ze mě mají strach. Clint s Natashou se snažili chytit teroristy, kteří nestihli utéct.

Já se musela vrátit do hořícího domu, protože rodiče hledali svou holčičku a navíc jsem uslyšela její křik. Vběhla jsem do domu a začala na ni volat. Kvůli kouři jsem nemohla zachytit její pach a tak jsem jen poslouchala. 

Když jsem ji našla, nevšimla jsem si teroristy, který na mě skočil zezadu s nožem v ruce. Bodl mě do ramene, ale já ho rychle ze sebe shodila. Vytáhla jsem si nůž z ramene a odhodila ho. Ránu jsem nechala být a začala se věnovat muži. Popadla jsem ho za krk a všimla si, že na rameni měl znak Hydry. Udělala jsem chybu, že jsem ho hned nezneškodnila, protože mě kopl do břicha a já ho tak pustila. Udržela jsem se na nohou, i když to byla docela silná rána. On spadl na nohy, ale špatně se mu dýchalo, jak jsem ho držela.

Byla jsem už docela naštvaná, takže jsem ho znovu popadla než stihl utéct a prohodila ho zdí. Jenže jsem ho prohodila i trámem, díky kterému dům ještě nespadl. Dům se začal rozpadat. Rychle jsem přiběhla k holčičce a objala ji. Obalila jsem kolem nás svá křídla. Spadly na mě velké sutiny, ale bylo mi to jedno. Důležité bylo ochránit malou holčičku, která měla život před sebou.

Zvedla jsem se ze sutin, což nebylo moc jednoduché, a s holčičkou v náruči mířila k záchranářům.

,,Ale zachránila si jí život a to je důležité.'' Pousmál se na mě Steve.

,,Bude mít trvalé následky.'' Namítla jsem a napila se.

,,Ale díky tobě bude žít.'' Řekl znovu a vytáhl mě na nohy. ,,A pokud vím, máme ještě trénink.'' Ušklíbl se a rozešel se z tělocvičny.

,,Kam teda jdeš, když ho ještě máme?'' Zeptala jsem se ho zmateně.

,,Protože jdeme běhat.'' Otočil se na mě a já ho rychle doběhla.

,,V tom případě se připrav na prohru.'' Ušklíbla jsem se, když jsem ho doběhla a šla vedle něho.

,,To se ještě uvidí.'' Usmál se.

Vyšli jsme ven před budovu a já se proměnila na Amaxhwele. S Wandou jsem trénovala, jak se na něj proměnit i s oblekem, který mi dal Tony. Bylo to trochu těžké, ale zvládla jsem to.

Protáhla jsem si svá křídla a trochu vzlétla do vzduchu. Je to super být zase ve své podobě.

,,Řekl jsem, že jdeme běhat.'' Namítl a překřížil si ruce na hrudi.

,,A nemůžu dnes létat?'' Zeptala jsem se a mile se na něj usmála. ,,Navíc jsem si dlouho nezalétala.'' Namítla jsem a přistála vedle něho.

Dřepla jsem si, abych mu viděla do tváře a on mě.

,,Prosím.'' Zkoušela jsem na něj své psí oči, které mi mimochodem vždy šli.

,,Dobře, ale poletíš nade mnou.'' Řekl a spustil ruce.

,,Fajn.'' Protočila jsem očima. ,,Ale dáme si ten závod.'' Dodala jsem.

,,S tím nemám problém.'' Usmála a rozeběhl se.

,,Hej!'' Usmála jsem se a vzlétla.

O dvě hodiny později

,,Já říkala, že vyhraju.'' Namítla jsem s vítězným úsměvem, když jsme dorazili před budovu.

,,Protože si létala a to se nepočítá.'' Řekl Steve a lehce mě bouchl do nohy, protože nikam jinam nedosáhl, když jsem tak vysoká.

,,Nepočítalo by se to, kdyby si byl obyčejný člověk, jenže ty jsi supervoják.'' Vyplázla jsem na něj jazyk a proměnila se zpátky na člověka.

Měla jsem zase na sobě svoje sportovní oblečení místo obleku. Steve protočil očima, ale úsměv ho neopustil. Rozloučila jsem se s ním a mířila do pokoje se umýt.

Otevřela jsem dveře od svého pokoje a šla rovnou do sprchy. Když jsem ze sebe shazovala oblečení, omylem jsem hodila tílko na Arona, kterému se to moc nelíbilo.

,,Promiň.'' Omluvila jsem se mu a rychle zalezla do koupelny.

Po chvíli jsem vylezla a oblékla se do čistého. Dala jsem si Arona na rameno a šla do kuchyně se navečeřet.

,,Ahoj.'' Pozdravila jsem dotyčné, tedy - Bruce, Wandu, Clinta, Nat, Visiona a Thora.

Udělali to samé a začali se věnovat zase svému. Z ledničky jsem si vzala bílý jogurt a posadila se k Wandě, která seděla před ostrůvkem v kuchyni.

,,Kde je Tony?'' Zeptala jsem se jí, když jsem Aronovi dávala kousek jogurtu.

Dlouho jsem Tonyho totiž neviděla a mám o něj trochu starost.

,,Zase je v dílně.'' Řekla Wanda a podívala se na mě. ,,S nikým nechce mluvit.'' Dodala, když uviděla můj starostlivý obličej.

,,Asi nevíš, co s ním je, že?'' Zeptám se jí a šla jsem vyhodit kelímek do koše.

,,Nikdo neví. On se nikomu tady moc nesvěřuje.'' Odpověděla mi, když jsem se vrátila k ní.

Jen jsem přikývla a ještě se napila. Chvíli jsme si povídali a domluvili si na zítřek trénink. Pak jsem vzala Arona do náruče a odešla s ním do pokoje.

Cestou jsem potkala Stevea, který zrovna asi vylezl ze sprchy, když měl mokré vlasy.

,,Uvolněte prosím cestu vítězi.'' Řekla jsem a vítězně se na něj usmála.

Steve se jen uchechtl a uhnul mi, abych měla cestu volnou. Musím přiznat, že jsem se trochu naparovala, ale tak nestává se každý den, abyste porazili Kapitána Ameriku.

Vešla jsem do svého pokoje a lehla si do postele. Arona jsem si položila na břicho a přemýšlela, jestli bych neměla jít za Tonym.

,,Co myslíš?'' Zeptala jsem se Arona. ,,Měla bych za ním jít?'' Dodala jsem a podívala se na něj.

Díval se na mě svýma pronikavě zlatýma očima. Bylo vidět, že s tím moc nesouhlasí.

,,Máš pravdu. Proč zrovna mě by se chtěl svěřit, že? Vždyť mě skoro nezná.'' Řekla jsem a povzdechla si.

Celou dobu jsem nad tím přemýšlela. Mám za ním jít nebo ne. Pomyslela jsem si.

                                                                   *********************

Kapitola je tady. Měla vyjít už včera, ale napsaná byla jenom z poloviny. Druhá polovina ze mě vyšla až dneska. 

Myslíte že Naomi půjde za Tonym?  A pokud ano, svěří se jí?

Jinak děkuji za hvězdičky a přečtení. Jsem vážně moc ráda, že se tohle alespoň někomu líbí. 

Mějte se.