Pozor, možná se začnete culit!😁

Slunko šklebící se svou zubatou tváří pomalu stoupalo do nejvyššího bodu oblohy, hodiny na stěně lákaly své ručičky ke dvanácté hodině, venku se uklidňoval ranní vichr a ulice se vyprazdňovaly, jak lidé spěchali do svých domovů k prostřenému stolu. Ve stále potemnělém bytě bylo ticho, jen pravidelný dech dvou těl oznamoval přítomnost jakéhokoli živáčka. Blondýn se díval do stropu, pozoroval tu bílou stěnu už víc jak dvě hodiny nechávaje stříbrovláska na jeho hrudi v klidu odpočívat. V hlavě se mu rojily otázky, na které neznal odpověď, mozkové závity se škvařily ze silného přemýšlení a spánky začínaly nepříjemně tepat bolestí. Není to ani tři hodiny, co mladší z dvojice znaveně usnul po jeho prvním sexu v životě. Po styku, který měl právě blondýn na svědomí a vyčítal si, co provedl. Myslel si, že ty předsudky už jsou pryč, že se mu je povedlo vypudit z hlavy pryč, ale po tom, co se stalo...jako by se všechny vrátily, a to snad v ještě dvakrát větším měřítku. Vyspal se s mužem, s klukem o sedmnáct let mladším než on sám. Proboha, vždyť být to o rok dřív, byl by ještě pod zákonem! „Hmm, Clinte?" Tělo mladšího muže se pohnulo a modré studánky poskytly svou krásu světu. Mladší se široce usmál, a ještě víc se přitisknul na stále odhalenou hruď svého milence. Jek krásně mu to slovo znělo, milenec, jeho milenec, jeho přítel, je jeho přítel, jen jeho a on se ho jen tak nevzdá. „Už jsi vzhůru?" „Hmm, mám pocit, že pořád spím." Čerstvě zarostlá tvář mladíka se jemně usmála, načež se stříbrovlásek natáhnul pro krátkou pusu. Cítil, jak se jeho tělo lepí k sobě zpola zaschlým potem a spermatem a samovolně mu tak zrůžověly tváře. Vždyť on na Clintovi ležel celé dopoledne, takže se chudák ani nemohl jít umýt a převléct. Určitě už musel mít hlad. „Dáš si něco k jídlu? Můžu uvařit." Zamilovaně se na blondýna culil, vůbec si neuvědomoval pnutí ve vzduchu sálající ze staršího. „Už bude dvanáct, tak asi jo. Myslíš, že s tou prázdnou lednicí něco zmůžeš?" „To se uvidí." Pohodil laxně rameny, zvednul se na rukou a přehoupnul se přes stále ležícího blonďáka ke kraji postele. Vlasy měl zacuchané a byl špinavý, asi by bylo chytřejší se prvně trochu zkulturnit, jenže jeho nenapadlo brát si s sebou jakékoli hygienické pomůcky. „Ehm...dal bych si sprchu, můžu i půjčit tvůj ručník?" Krátké kývnutí mu stačilo, zmizel tedy za dveřmi ložnice s vidinou teplé sprchy a poté snad i dobrého oběda.

Clint zůstal ležet ještě pár dobrých minut na svém místě, jen se díval na to samé místě na stropu, jako už dlouhou chvíli předtím. Ten kluk ho miloval, dával mu to najevo úplně každým svým pohybem, pohledem, slovem... byl ztracený. Nevěděl, co teď dělat. On sám si dobře uvědomoval, jak moc ke stříbrovláskovi přilnul, jak silné pouto si s ním vybudoval, že mu na něm záleželo mnohonásobně víc než na vlastním životě, ale nemohl si ta osudná slova přiznat. Kdyby to udělal, sám sobě by se pak nemohl podívat do očí. Zničil by život klukovi v rozkvětu, stáhnul by ho ke dnu jako dělová koule přivázaná k noze. „CLinte!" „Jo?!" Slyšel volání z koupelny, voda pomalu utichala, pravděpodobně po něm Pietro prosil nějakou donášku, kdy si zapomněl oblečení nebo něco takového. Málem dostal infarkt, když se dveře ložnice otevřely a do pokoje vešel mladík zcela nahý, jen s ručníkem kolem beder. Celá vrchní polovina jeho těla byla posetá rudými a fialovými fleky a kousanci, otisky zubů a cucfleky, na kyčlích otlaky jeho vlastních rukou, stehna taktéž zbarvena odstíny vínové. „Můžeme odpoledne zajít na nákup? Nemám u tebe hřeben a začíná mi celkem chybět. A taky kartáček. Clinte?" Mladší se zmateně obrátil čelem ke svému příteli, do té doby k němu stojíc zády. „Děje se něco? Proč tak koukáš?" Stříbrovlásek se zmateně ohlédnul kolem sebe v marné snaze najít příčinu blondýnova divného pohledu, ale nic nenašel. „Jsem pořád někde špinavý?" „N-ne, nic se neděje." Měl pocit, že si snad spolknul jazyk. To mu nepřišlo ani trochu nediskrétní tady jen tak přijít? Vždyť mu opravdu mohl přivodit mrtvici, minimálně krátkodobou zástavu určitě. Ať měl jaké výčitky chtěl, či nechtěl, jeden pohled na stříbrovláskovo označkované tělo a nevědomky začal slintat. „Fajn, tak já jdu dělat to jídlo. Měl by ses tak umýt a možná...převléct peřiny." Sehnul se pro své prádlo rozházené po zemi, naposled se na staršího usmál a opět se ztratil za dveřmi ložnice.

Stál za sporákem, nechával vodu v hrnci vystoupat na potřebnou teplotu a zatím se prohrabával poloprázdnými poličkami. V mrazáku našel sáček mražené zeleniny kdo ví, jak dlouho starý, něco málo koření v šuplíku pod dřezem a pár brambor v proutěném koši pod kuchyňským stolem. Na polévku to bude stačit a po obědě společně zajdou na pořádný nákup. Z toho, co tady zbylo se toho moc kouzel stvořit nedalo. Loupal z měkkých okopanin slupku tupou škrabkou a přemýšlel. Vyspali se spolu, moc dobře to stále cítil na svém pozadí, kůže mu stále sálala horkými znaménky a v ložnici se pořád nacházely důkazy. Pro boha živého, jak tohle řekne Shellymu?! Ten ho zabije, rozčtvrtí si ho do toastu! Nedalo se říct, že by toho ale jakkoli litoval, vlastně byl rád, že se to stalo. Měl však nepříjemný pocit, skoro se až bál dalšího blondýnova chování. Minule se po společné intimní aktivitě stáhnul do sebe a bylo potřeba ho z té ulity skoro až vypáčit, co když teď se to stane znovu? Nedokázal si představit, že by měl vydržet pohled na tu litující tvář, že by měl žít s vědomím, že to tak Clint nechtěl, že si to teď vyčítá. Vhodil rozkrájené brambory do vroucí vody a pořádně ji osolil. Neměl by si s ním o tom pro jistotu alespoň promluvit? Vyhnat mu potencionální černé myšlenky z hlavy? Slyšel vrznutí koupelnových dveří a tiché kroky v ložnici, znamenalo to tedy, že jeho přítel je již po sprše a pravděpodobně se převléká nebo začal s úklidem. „Clinte?" „Jo?" „Tak mě napadlo...měl jsi přijet ke mně...zítra. Nechtěl bys jet se mnou vlakem? Můžeme se projít lesem, přespat u nás v domku a udělat si hezký zbytek týdne." Nezněl teď moc jako holka? Měl by se rychle vzpamatovat, než mu z toho vztahu přeskočí. „Jako dneska?" Blondýnova postava se objevila v chodbičce do kuchyně, vlasy mokré a spadené na stranu, že vypadal jako zmoklá slepice, na sobě volné tepláky a těsné tílko. „Je středa odpoledne, to bychom jeli až večer. Myslel jsem spíš zítra dopoledne." Nejistě se usmál nezvedaje pohled od polévky, do které nyní přidal i zbytek vytažených surovin a kostku zeleninového bujónu pro alespoň částečnou chuť. „Jo...jo to zní fajn, jen si bud muset nahlásit v práci volno, kdyby náhodou ohlásili neplánovanou akci." „Vážně?" Mladší se s překvapením vepsaným ve tváři a očima přímo zářícíma nadšením obrátil na staršího a v mžiku byl u něj silně ho svíraje v objetí. „Uvidíš, že si to užijeme, bude spousta zábavy! Teda...nemáme televizi, ale najdou se jiné věci na práci a můžeme se projít do vesnice. Je od nás kousek cesty lesem a dělají tam výborné koláče s povidly, Shelly je občas nosil domů. Já se tak těším...děkuju." Clint musel zadržovat bolestné kňučení, jak mu mladší pevně svíral žebra, ale i přesto jej nevyrušoval a vískal jej u toho ve vlasech. Byl rád, že je Pietro šťastný i přes jeho vlastní pomatené nálady. Později si bude muset promluvit s Nat, ta mu snad nějak pomůže. „Supr, tak domluveno." „Tak sedej! Na oběd je zeleninová polívka." Starší zmateně pozvednul obočí, ale posadil se na jednu ze tří židlí kolem malého kuchyňského stolku. „My měli doma nějakou zeleninu?" „Mraženou, ale i to se počítá." Pietro se otočil ke sporáku a zvesela se natáhnul pro naběračku. Možná, že si to blondýn sám ani neuvědomil, ale řekl MY, MY! Bere ho jako součást tohoto bytu, jako by tu bydlel s ním! V hrudi se mu usadil spokojený teplý pocit.
Ohayo! Tak jak je shipeříci? Doufám, že se kapitola líbila a poradně ji zkomentujete!😉
Vaše Tiranis!