Pozor 16+! Nedoporučuji číst v blízkosti dalších lidí! Ale stejně mě nikdy neposlechnete😅.
„Vidíš, fungujou. Nemuseli jsme běžet dostihy přes půl města." Clint lapal po dechu, ale nepřestával se usmívat. Prošel otevřenými dveřmi svého bytu dovnitř a nehal Pietra, aby za nimi zase dveře dovřel. Oba se svlékli z teplých vrstev, sezuli boty a uložili vše na své místo. Obzvláště Pietro byl nesmírně nadšený, když mohl své nové klíče pověsit na háček vedle těch Clintových. „Děkuju děkuju děkuju." Pietro se přitulil do náruče pevného těla a bylo mu v tu chvíli úplně jedno, že stále stojí v chodbičce vedle botníku. Chtěl Clintovi zulíbat celou tvář a už nikdy s tím nepřestat. V mysli se mu na malou chvíli vybavila vzpomínka na to ráno, kdy se dotýkaly blondýnovy velké dlaně jeho téměř obnaženého těla která zapříčinila náhlý proud energie po mladíkově těle, až se mu naježily chloupky na pažích. „Clinte...mohli bychom jít dneska do postele dřív?" Tváře měl celé růžové, když to říkal, cítil jejich horkost, ale nestyděl se za to. Stále se pevně tisknul k druhé hrudi a hladil svaly na zádech svého přítele. Blondýn nevěděl, co říct. Nebyl si jistý, co tím mladší myslel, nebyl si vlastně jistý, co by si on sám přál aby si mladší myslel. Pietro mohl být prostě jen unavený, nebo mu chtěl nějak ten dnešní dárek oplatit, což ho popravdě trochu znervózňovalo. Najednou si zase přišel jako starý oplzlý úchyl, co zneužívá mladé tělo oplátkou za movité dárečky. „M-můžeme, jasně. Ale teď si dáme něco na večeři, hmm? Už je celkem pozdě a já mám hlad." Usmál se na něj vědouc, že stříbrovlásek jídlo nikdy neodmítne, načež jej za ruku vyvedl z chodby do malé kuchyňky.

Nakonec se společně shodli na toastech. Pietro v topinkovači opékal chleby tak, aby nebyly úplně spálené a Clint na ně mazal máslo a skládal na ně hromádky šunky sýra a zeleniny. Byla to skvěle vyvážená práce, jelikož levný bílý topinkovač za pár dolarů neuměl opékat toasty, aniž by z nich nebyly škvarky, a tak bylo třeba jej vždy ohlídat. „Chceš na to i kolečko salámu?" „Ne díky, snažím se vrátit zpátky do formy." Mladší se zakřenil a poklepal na své naprosto ploché vypracované břicho schované pod látkou modrého trička. „Šašku." Starší protočil modrýma očima a raději pokračoval v mazání, jinak by se musel začít smát. „No ne, vážně. Jestli chci zase začít běhat, musím nezdravé věci omezit." „A proto obědváme skoro denně hamburgery nebo jiný fast food?" Mladší se nepříjemně kysele zašklebil a otočil se zády k smějícímu se staršímu, jako uražené malé dítě. „Tak promiň." Clint si hraně protřel oči od neviditelných slz a obejmul svého přítele zezadu kolem pasu. Vlastně vůbec nebylo špatné takhle společně vařit, to by mohli dělat častěji. Mladší se usmál a do silného objetí se opřel, aby ještě intenzivněji cítil teplo a něžnost staršího. Na jazyku jej svrběla ta slova, nad kterými přemýšlel už téměř týden. Tak moc rád by mu to řekl, ale nechtěl jej děsit. „Spálím nám toasty." „To si nemůžeme dovolit." Se smíchem pustil druhé tělo a tentokrát již opravdu začal chystat potencionální večeři, jelikož opravdu měl hlad a žaludek se už začal pomalu ozývat. I Pietro vytáhnul hotové křupavé chleby ze stroje a pomohl staršímu připravit stůl, aby měli kde jíst. Když se pak společně nacpávali chutnými topinkami a poslouchali staré písničky z radiové stanice, kterou Pietro tak urputně nalazoval, ve vzduchu se vznášela zase ta nejasná otázka. Clint přemítal, co chtěl Pietro přesně říct tím, že si půjdou lehnout dřív. Nevypadal totiž nijak zvlášť unavený ani si nestěžoval na žádné bolesti z dlouhé chůze. Právě možná proto žvýkal, jak nejpomaleji dovedl a snažil se ten čas oddálit, jak jen to šlo. Nechtěl, aby s ním Pietro cokoli měl, pokud se cítil povinen oplatit nějakou službu, vlastně si stále opakoval že by s ním nic neměl mít ani tak. Nepřišlo mu správné připravit jej o jeho panictví, byl na něj moc starý, málo atraktivní, a hlavně byl strašná bábovka. Pietro by si zasloužil někoho lepšího.

Stříbrovlásek seděl na pohodlné matraci, pohrával si s rozpuštěnými prameny vlasů a každou chvilkou těkal pohledem ke dveřím, jestli se v něm neobjeví postava nízkého blonďáka. Samo sebou si všimnul, jak byl jeho přítel u večeře napjatý, a tak se nabídnul, že půjde napřed a nechá jej trochu si odpočinout, jak ale přibývaly minuty a tvořily celé desítky, začínal být nedočkavý a lehce iritovaný. Už zase starší váhal, váhal, zda s ním může do stejné postele. Nesnášel tyhle jeho myšlenky, nechápal, co je způsobuje a jak jim předcházet, nevěděl, jak staršímu ulevit a vytáčelo jej, že vůbec existují. „Clinte? Jdeš?" „Za chvíli jsem tam!" Odněkud z kuchyně pravděpodobně zazníval klepající se nejistý hlas staršího. Rozhodně to nebyl hlas odhodlaného muže, jenž by myslel svá slova vážně. Posmutněle sebou plácnul do peřin, až mu vlasy vylétly do všech stran a pokryly velkou plochu polštáře. Vydechnul zadržovaný vzduch z plic a sáhnul po lemu svých svršků. Jestli s ním nechtěl starší nic mír, nemůže ho přece nutit. To ale neznamená, že nechce dneska spát a do nekonečna taky čekat nechtěl. Přetáhnul si látku modrého trička přes hlavu a nechal ji klesnout vedle postele a za ní džínovinu kalhot, ponožky i pásek. Zachumlal se do měkké peřiny a zavřel oči s vědomím, že určitě jen tak brzy neusne.

Dveře ložnice vrzly, jak je rychle rozevřela něčí postava a vřítila se dovnitř. Jaké překvapení na staršího čekalo, když objevil svého přítele téměř nahého v peřinách a zdálo se, že spícího. Připadal si jako úplný idiot, když si myslel, že s ním chce Pietro spát. Byl unavený, prostě chtěl jen usínat společně a on hlupák jeden nerozumný se z toho chtěl vykroutit. Povzdechnul si, na víc se nezmohl, ač by si rád vrazil za svou zbabělost. Stáhnul ze sebe nepotřebné oblečení a opatrně si lehnul vedle druhého krásně hřejícího těla. Byl natočený čelem k poklidně oddechující tváři, mohl pozorovat krásu mládí, jež mu seslal bůh ze samotného záhrobí, děkoval andělům, že mu ho přivedli zpět k životu, ač byl třeba ateista. Nahnul se blíž k uvolněné tváři a pohladil ji bříšky prstů. „Omlouvám se, jsem strašný idiot." Potichu šeptnul do větru slova, jež ho tížila, načež krátce políbil jemné sametové rty svého přítele. Začínal si na jejich jemnosti a sladké chuti pěstovat příjemný návyk, dokonce neměl problém lapit je do svých spárů, naopak skoro až doufal ve víc takových chvilek. „To teda jsi." Víčka zavřených očí odkryla modré ledově průzračné duhovky, které se jako pohybové senzory zabodly do jediné živoucí bytosti v pokoji. „Myslel jsem, že už spíš." „Nejde mi usnout, když tady nejsi." Pietrovi lehce zčervenaly tváře, které záhy schoval do polštáře. Bylo to hloupé, ale byla to pravda. „Znovu se omlouvám." Clint prohrábnul dlouhé stříbrné kadeře na stříbrovláskově hlavě a přisunul se těsněji do pevného objetí. „Vážně mě to mrzí. Můžu něco udělat abych to dočinil?" „Dáš mi pusu?" „Kolik jich jen budeš chtít." Láskyplně se usmál, bylo to snad poprvé, co takový úsměv u něj viděl. Srdce mu začalo splašeně bít a už jen z toho krátkého pohledu mu ochabovalo tělo a on se roztápěl jako máslo v mikrovlnce. S chutí se zapojil do dlouhého polibku a obmotal své ruce kolem krku staršího muže. Všechen vzduch z plic jako by se vytrácel několikanásobně rychleji, než kdy jindy a na hrudi ho tlačilo. Snažil se dýchat nosem, a i přes nedostatek vzduchu urputně oplácel hluboké procítěné polibky, jako by na tom závisel jeho život.  Blondýn se také nezdráhal a přes řádku zubů svým jazykem rovnou vniknul do neprozkoumaných končin ústní dutiny svého partnera. Přidržoval si jej ve své bezprostřední blízkosti, bloudil rukama po odhalené kůži vypracovaného těla, silně tisknul dlaněmi dobitá místa mladíkova těla a pokoušel se ze všech sil dostat z hlavy myšlenku zneužívání mladistvých. „C-clinte, hmmm." Pietro se odtrhnul z polibku a hladově zalapal po ztraceném kyslíku. Hruď mu hořela a po těle jej pálily intenzivní dotyky. Cítil rty staršího na svém krku a příjemné pocity proudící jeho tělem. „Pietro, Pietro...nechci abys dělal cokoli na sílu, ano? Zastav mě kdykoli budeš cítit, že je to moc." „Nemluv a pokračuj." Pietro se nadzvednul nad povrch matrace a opět spojil jejich rty dohromady v jeden celek. Miloval pocit, jakým do sebe jejich ústa zapadala jako kousky skládačky. Nevěděl, jestli to tak může být i s někým jiným a bylo mu to upřímně jedno, nikoho jiného ani líbat nechtěl. Líbilo se mu, jak blondýnovy dlaně pilně mapují jeho tělo, jak si ho tisknou k sobě a drtí mu kosti jen z toho horkého dotyku. Pomalu posouval svého partnera do sedu nepřestávaje mu oplácet polibky. „Nevím, čeho se bojíš, ale vyženu ti to z hlavy." Modré oči se v noční tmě zaleskly a stříbrovlasý mladík se posadil na blondýnův probouzející se klín. „P-pietro! Co to-ah." Clint se překvapeně chytil polštáře za sebou a nahlas vzdychnu. Stříbrovlásek laskal jazykem každou píď střelcova krku, ucha, mnul mezi rty ušní lalůček a potichu sténal sladká slova, zatím co se pohupoval na blonďákově klíně. Sám již pociťoval tlak ve svém rozkroku a mysl jej opouštěla. Chtěl jen jediné, cítit tělo svého přítele na svém a být si jistý, že z toho nemá starší žádné výčitky. Posunul své ruce na zápěstí křečovitě přitištěné k matraci a pomalu je posunul na své boky. Odlepil svá ústa z kůže na blondýnově krku a podíval se do přivřených blankytných studánek. Clint hluboce dýchal a protáčel oči ze slastného erotického pocitu obklopujícího ho jako tornádo. Cítil silnou Pietrovu vůni, jeho penis začínající ho tlačit do břicha a jen těžce sbíral sílu. „Řekni mi, proč se držíš zpátky." Pietro nepřestával sledovat blondýnovy vyhýbavé oči a pro jistotu jej teď držel za tváře, aby mu nemohl uhnout, potřeboval vědět co dělá špatně. „Nechci ti ublížit. Nejsem...nejsem to, co bys chtěl. Nemůžu ti dát svoje mládí ani své poprvé, nedokážu to. Jsem starý ošklivý páprda za zenitem, co zneužívá mladého kluka. Nechci ti vzít něco, co už ti nikdy nejsem schopný vrátit." Stisk na Pietrových bocích povolil, jak starší spouštěl své dlaně na matrace. V mžiku byly zpět přidržovány pažemi mladšího z mužů. Ten se naklonil k milované tváři a krátce ji políbil, nepouštěje zápěstí druhého muže. Sám jimi putoval po svém těle, nechal neprozkoumaná místa pocítit dotyk cizího tepla a nespouštěl u toho svůj pohled z hypnotického splynutí se stejně modrýma očima, jaké vlastnil on sám. Posouval blondýnovy dlaně ze své hrudě a břicha na bedra a níž na zadek, jemným stiskem naznačoval druhému, kde může víc přitlačit a odhodlaně posouval hranici dál a dál před sebe odhodlaný udělat cokoli bude třeba, aby staršímu dostal takové myšlení z hlavy. „Nikdy bys mi neublížil, víš sám dobře, že to nedokážeš. Nechci po tobě nic než tvou přítomnost Clinte, chci tebe, tvé srdce, jen pro sebe, chci abys mě držel a už nikdy nepustil, chci cítit tvou přítomnost, tebe, všude a pořád. Miluji tě. M-miluji, rozumíš. Jsi pro mě všechno, co mám. Jen ty a Shelly dáváte mému životu ještě nějaký smysl. Zůstanu s tebou navždycky, dokud nás smrt nerozdělí, nenechám tě už nikdy samotného. Je mi jedno jak dlouho ti bude trvat, než si zvykneš, je mi jedno, jestli to necítíš stejně nebo jestli se bojíš, že bys mě připravil o panictví. Já to tak chci, budu to tak chtít vždycky, rozumíš? Nevzdám se tě i kdybys mi sám zavřel dveře před nosem. Protože tě miluji, protože jsi mi sebral srdce, a to je nejvíc, co jsem kdy vlastnil. Tak se neboj, nedrž se zpátky, pokud to cítíš stejně a pokud ne, nevadí. Já počkám i sto let." Mladší potichu šeptal všechno, co ho zrovna napadlo, díval se do hloubek modrých očí a nepouštěl zápěstí silných paží. Seděl obkročmo na muži jeho srdce, nechával se jím hladit po těle a čechrat své vlasy, lepil se svým tělem na jeho a přes látku boxerek se tisknul k druhému stísněnému klínu. Čekal trpělivě na reakci svého přítele ať byla jakákoli.

Clint slyšel své srdce rezonující až v hlavě, jako by mu mělo každou hcvílí vytéct ušima. Mozek mu vypověděl službu, hlava byla prázdná a jediné, co se odráželo od plochých stěn bylo „miluju tě". Slyšel to stále znovu a znovu jako poplach, jako hlásič požáru, jako megafon policejního vozu. Pietro jej miluje, právě dostal definitivní potvrzení toho, že tomu klukovi zničil život a on to tak přitom chtěl. Tak intenzivně jej přesvědčoval, že si to přeje a je za to rád. „Nemůžu...ještě ne. Dej mi ještě trochu času." „Kolik si ho budeš přát." Pietro jej políbil na obě tváře a povolil stisk svých dlaní. Chtěl už z něj slézt, ale velká dlaň si jej přitáhla zpátky. „Nemůžu s tebou spát, ale můžu ti pomoct jinak." Nejistě políbil stříbrovláska na napuchlé rty, než začal opečovávat jeho šíji, krk a hruď posouvaje se stále níž a níž. Slyšel spokojené vrnění a vzdechy ze strany mladšího, cítil jeho nehty na své kůži a prsty ve vlasech silně tahající za krátké prameny jako za silonové nitě loutky. Cítil v nose silnou vůni, v ústech sladkou chuť mladíkových rtů smíšenou s chutí jeho sametové kůže. Líbal každou jizvu po vystřelené kulce, každý šrám z řezných zranění, každou šitou bolístku svalnatého těla, chtěl tak dokázal svému příteli, že jej k sobě poutá, jako si ho on připoutal k sobě. Doufal, že ač není připravený vyřknout ta dvě stvrzující slova, že z jeho činů mladší pochopí, co k němu cítí. Nedokázal říct, že jej miluje, protože stále nezdolal své strachy. Věděl, že až se přenese přes věkový rozdíl, odpřisáhne své srdce jen jemu klidně před samotným bohem, zatím to však nedokázal. Pomalu zaháknul své prsty za gumu boxerek a stáhnul látku níž na stehna, aby tak osvobodil ztopořený úd z vězení. Bylo to prvně, co jej takto důkladně viděl a teprve ucítí a jen z toho mu hořely tváře studem i nervozitou. Dlaněmi přejížděl po vnitřní straně stehen, líbal odhalenou kůži a zanechával za svými rty malé fialové značky a kousance. Zhluboka se nadechnul ještě pohledem zabloudil ke spokojené slastně stažené tváři, než pomalu vsunul do svých úst špičku Pietrova penisu. Nebyl si zcela jistý, co dělá, jelikož nikdy předtím jinému muži nekouřil, mohl jen z vlastní zkušenosti u žen odpozorovat postup. Pokusil se rozvzpomenout, co sám při takové situaci miloval, zavřel oči a nechal se poddat instinktům. Pietro cítil na svém zadku silný stisk velkých dlaní, jež mnuly jeho kůži, teplo nepravidelného dechu na svém podbřišku a hlavně vlhkou horkost silně se stahující kolem jeho penisu, která ho přiváděla k šílenství. Jestli mu připadala jejich předešlá eskapáda něčím nadpozemským, tak tento pocit byl přímo galaktický. Nezmohl se na nic, než na táhlé steny a slastné vzdechy Clintova jména, propínal se proti ústům staršího, škrábal jej na zádech a tahal ho za vlasy tlačíc si jeho tvář ještě víc do klína. Byl naprosto obnažený, s nohama široce roztaženýma do stran vybízel svůj klín jako sprostá lehká holka a sténal na celý byt. Neuvědomoval si sám sebe, nevnímal nic než tu slast, která ho nutila kroutit si prsty u nohou až do křečovitého vypětí a kousat spodní ret, až drobné krvavé skvrnky protékaly do jeho úst. Clint používal své rty, zuby i jazyk, sál a olizoval Pietrovu chloubu, škrábal ji zoubky a dráždil občasným zavrněním povzbuzován kladnou eruptivní reakcí mladého panice pod sebou. Netrvalo to ani moc dlouho a Pietrova hranice se propadla do bezedné prázdnoty, zahalila jej mlha a v mysli vybuchlo milion rachejtlí. Cítil mravenčení po celém těle a tlak ve svých tříslech. Zhluboka dýchal a snažil se popadnout ztracený dech, na tváři šťastně vyčerpaný výraz a prsty stále stažené a zaklíněné v prostěradle. Clint se odtáhnul a vyplivnul Pietrovu nadílku na podlahu vedle postele. Nevadilo mu cítit jeho semeno v ústech, ale polykat je mu přišlo nemístné, možná trapné ale hlavně nechutné. Byl si jistý, že dříve či později to i on sám udělá, zatím ale dál zakročit nemohl. Kochal se excesivní euforií sršící z mladíkovy tváře spokojený s tím, jak celou situaci vyřešili a vlastně byl i rád, že mu to všechno řekl. Je lepší, že to Pietro ví a může se připravit, jelikož věděl, že to s ním rozhodně mít lehké mladší nebude. „To bylo nádherný." Pietro se na oslabených loktech podepřel tak, aby si mohl staršího stáhnout do polibku a rovnou se svým jazykem probojoval až do nitra druhých úst. „Miluju tě Clinte." „Já vím. Spi, hned budu zpátky." Políbil unaveného mladšího tělo do peřin, přikryl jej, aby díky propocené kůži neprochladnul a potichu se vykradl z ložnice ven míříc rovnou do koupelny. Pietro byl možná spokojený a klidně spal, jeho však ještě pořád ve slipech tlačil ztopořený pták, kterého bylo třeba zpacifikovat a byl si jistý, že dneska bude mít víc než dost materiálu k imaginaci.
Zdravím všechny čtenáře, čtenářky a čtenářátka! Snad se kapitola líbila a dáte mi za ni hodně hodně komentíků! Protože se známe, tak bych se vsadila, že se líbilo, nebí liž pravda vy malí úchyláčci?😂 Tak na mě myslete a zlepšete mi den! Co si zatím o vývoji situace myslíte?
Vaše Tiranis!