Po menší nepříjemnosti se necítila vůbec příjemně. Její žaludek, který mimoděk neměla se jí nepříjemně sevřel, když na ní nepříjemně zíral. Pocit, že s tímto člověk musí pracovat ji nepřidával na klidu.

Seděli v autě. Volant, který mezi prsty křečovitě svíral ji znervózňoval. Avšak děkovala bohu, že těmi prsty nedrtí její čelist či ruku. Neodvážila se na něj podívat natož promluvit. Znamenalo by to jasnou sebevraždu. "Jste na místě určení." Ozval se robotický hlas z navigace.

Detektiv z auta vystřelil, jako blesk při bouřce, který protrhne zamračenou oblohu. Dveřmi třískl až naskočila překvapením. Nahlas si oddychla, aby si dodala trošku odvahy a vyšla z auta, aby mu mohla čelit.

Jeho kroky už směřovaly do malého rodinného domečku, kde i zmizel. "Dobrý den, já jsem strážník Miller." Představil se muž tmavé pleti. Na sobě měl policejní uniformu.

"Já jsem Jessie, android." Podala mu nesměle ruku. Nad její očekávání ruku přijmul a usmál se.

"Viděl jsem, že jste přijela s detektivem Reedem." Smutně se usmál. "Nedělejte si z něho nic, nikdy nebyl moc otevřený. Ale.... Už je tu poručík Anderson s Connorem." Oznámil.

"Och... Tak to abych se šla podívat." Následně se rozloučila a odešla dovnitř, aby zjistila, co a jak. "Zdravím vás poručíku a i vás Connore." Usmála se na oba muže.

"Vy jste tu také?" Ozval se překvapený Connor. A rozhlédl se, jakoby něco nebo spíše, někoho hledal.

"Ano, nějaký problém, ty plechová nádhero?" Objevil se po jejím boku společník, který jí tak moc nenávidí. "Och, ty si tu taky Hanku." Ušklíbl se.

"Seš všímavý." Vrátil mu to Hank.

"Běž makat, nehodlám tady strávit víc, než je nutno." Zašklebil se na ní a odkráčel pryč.

Mohlo ji dojít, že rozdá úkoly, ale sám nehne ani prstem. Možná, až bude mačkat tlačítko na kávovaru. Nevadilo jí to. Alespoň ji nebude řvát do ksichtu, jak je neschopná, či jen kus plechu na rozebrání. "Pokud vám to nebude vadit, ráda bych se do toho pustila." Falešně se usmála. Nebyla sice člověk, ale dokázala cítit. Bolest, strach, štěstí ba dokonce něco více.

Hank mávl rukou, na náznak, ať se do toho pustí a sám se opřel o rám dveří. Nebyl by moc platný, přeci jen, krev androida/devianta dávno zmizela.- Pro člověka. A člověk ji svým okem nebyl schopný vidět. "Myslím si, že to začalo od vchodu." Reagovala ihned. "Před vchodem byly vidět stopy, které vedly do zadu za barák."

Předtím, než vyrazili ven si prohlédla zničeného devianta LM300.

"Byl to android, muž." Zareagoval Connor po jejím boku. Ohledně "mrtvoly" na zemi. "Šel za barák, aby sebral krumpáč, kterým ho následně udeřil do hlavy. Proto ty stopy od rány."

"Ano, ale nástroj jsme nikde nenašli. Musel ho někam ukrýt." Zamyslela se. "Určitě tu je sklep." Reagovala při pohledu na vyšlapanou cestičku, jež vedla o kus dál.

Dolů vedly menší oprejskané dveře, kterými opatrně vstoupili dovnitř. Connor šel první. "Stopy vedou tudy." Konstanstoval potichu a hlavou kývl dopředu.

Zaměřila se na stopy a obešla Connora. Hned za regálem, na kterém bylo plno náčiní, byl schovaný krumpáč, aby nebyl tak nápadný, byl přikrytý lehkou dekou. "Proč by to někdo schovával na místo činu?" Řekla spíše sama sobě, ale odpověď se jí skoro ihned dostala.

"Muselo se to stát přes noc. Pokud by někdo viděl chlapa, který nese krumpáč, bylo by to dost nápadné." Svou kravatu si lehce urovnal.

"Mládeži?" Zvolal Hank zvenku. "Pojďte sem." Oba dva se vydali ven, aby zjistili, proč je poručík volá. "Tady je jeho sousedka." Oznámil a poukázal na starší paní vedle sebe. Měla na sobě šaty až po kotníky, svetr a culík.

"Já...." Začala "Shawn byl moc hodný kluk, ale chytil se špatné party. Několikrát jsem ho viděla, jak jde po ulici a něco ničí. Netušila jsem, že by byl schopný někomu ublížit. Sam, to byl ten android...." Utřela si slzu do rukávu, která se vydrala z jejího oka. "Byl to android jeho rodičů, kteří zemřeli, ale dům přenechali Samovi. Báli se, že by Ben jejich dům prodal, aby měl peníze na drogy a rudý led.... A... Byl jiný, vždy pomáhal a..." Koktala.

"Sakra ženská, nemáme na to celý den." Popohnal ji Hank, přičemž schytal od nich dvou zamračené pohledy. "Doufám, že neumíte střílet z očí paprsky." Ušklíbl se.

"Schovává se u mě doma...." Dořekla žena. "Ale prosím! Je to hodný kluk, jen... Chytil se špatné party! Neubližte mu, prosím." Utřela si druhou slzu, která ji stekla po líčku.

Nějakým způsobem ji chápala. Věděla, že to pro ní nemohlo být lehké rozhodnutí. Udat osobu, která pro vás něco znamená.

🙁 Mrzí mě, že tento příběh čte jen pár lidí. Dalo mi to vcelku práci. 💕💫