„Tak, jak to jde?" slyšel jsem Maxe, ale já dál spokojeně vrněl.

„Dobrý, mám ho teď na starost." rozcuchal mi vlásky.  Max cosi zabrblal, než odešel. Opatrně jsem vzhledl k blonďakovi.

„Na co koukaš?" zvědavě pozvedl obočí.

„Omlouvám se Pane." rychle jsem pohled odtrhl a nezapoměl na slušné vychování. Jen jsem slyšel, jak se zasmál, načež dál pokračoval v hlazení. Začali se mi zavírat oči. Dan mi touhle hurá akcí úplně rozhodil spaní.

„To už nám ho dneska jako nepůjčíš?" ozval se někdo, ale už jsem byl moc unavený na to, abych koukal kolem. Jeho hlazení bylo tak příjemné, ale velké naděje si nedělám, určitě se z něho taky vyklube kretén.

„Hej, pojď jsem." strčil do mě blonďák, ukazující si na klín. Ne, už nechci. Chci spát, chci domu, kde můžu spát.

„Dělej." trhnul vodíkem, až jsem se zakašlal. Už mě to nebaví, nechci tu dál být. Trhnul jsem vodítkem nazpátek. Blonďák vytřeštil oči. Vlastně všichni kolem ztichli. Mě už to nezajímá, chci domu. Zkusil jsem nahmatat karabinku od vodítka, abych jí odepl, ale byla jiná, než u klasických vodítek.

„Tak teď jsi to přehnal." řekl přísně. Odpověděl jsem mu zasyčením.

„Tak drzí..." odfrkla si ta namyšlená ženská.

„Nicki klid." řekl opatrně Sam. Nechci být v klidu. Zajímalo by mě, jak v klidu by byl on na mém místě. To se to někomu mluví, když ho neberou jako věc na hraní. Zasyčel jsem i na něj. Už jsme z toho všeho unavený.

„Tak teď si to odskáčeš." zasmál se Alex.

„Vstávej." blonďák se postavil přede mě. Celý jsem se naježil a zase zasyčel.

„Same, řekni Danovi, že neposlouchá a je třeba mu ukázat, kdo je tady dneska šéf." řekl naštvaně blonďák.

„Nech ho, je jen unavený. Koukej na něj, je unavený, vyděšený a už dost domlaceny." Sam se mě snažil branit, je to od něj milé.

„Běž!" zařval na něj, načež se Sam okamžitě vypařil. Koukl jsme směrem k baru. Dan mávl na blonďáka, přičemž kývl hlavou. Nesnášim ho... Hodil jsem po něm vražedný výraz, i když už si mě nevšímal.

„Vstaň." blonďák mě za vlasy vytáhl na nohy. „Za tohle si můžeš sám." probodl mě pohledem. Přikrčil jsem se a zavřel oči. Čekal jsem na ránu, ale nic nepřišlo. Opatrně jsem koukl na muže přede mnou jak natahuje ruku za mě.

„Buď se budeš chovat jak máš, nebo tě bude mít na starost on." oznamil mi a v tom jsem ucítil ruce kolem svého pasu. Nestihl jsem ani nijak zareagovat a už jsi mě dotyčný stáhl na klín. Seděl jsem zady k němu hned se mi zakouskl do krku. Bolestně jsem vymňoukl, ale on mi přikryl rukou pusu a druhou zajel pod lem mich kalhot. Začal jsem panikařit, chytil jsme jeho ruku. Snažil jsme se říct ať toho necha, ale jeho ruka mi to nedovolila. Násilím mi zaklonil hlavu a znovu mě kousl do krku. Při mém mňouknutí mi strčil do pusy dva prsty. Okamžitě jsem zkousl, ale na to mi odpověděl stejně silným zkousnutím. Celý jsem se rozklepal.

„Tak co, už víš jak se máš chovat?" zeptal se blonďák. Chtěl jsem mu odpovědět, ale ten idiot, kterému jsem seděl na klíně mi strčil prsty až do krku. Natáhlo mě a začal jsem kašlat.

„Ummm, hezký." zavrněl mi do krku. Natáhlo mě znovu. Prase.

„Budeš už poslouchat?" zeptal se znovu.

„Nebo můžeme zajít někam bokem. Můžeš vydělat svému páníčkovi víc peněz." zašeptal mi do ouška. Asi se fakt pozvracim. Rychle jsem natáhl ruce k blonďákovi.

„Fajn tohle beru jako ano." zasmál se. „Dej z něho ty pracky." zavrčel na toho chlapka, když si mě bral do náruče. Omotal jsem mu křečovitě ruce kolem krku. Chytl si mě pod zadečkem a sedl si se mnou do křesla.

„Škoda, mohla být sranda." zasmál se ten nechutný chlap.

„Až mě nebude poslouchat je jen tvůj." pohladil mě po zádech. Pořád jsem se klepal. Bylo mi zle, asi se každou chvili pozvracím. „Klid maličký." zašeptal. Dík to jsem potřeboval slyšet, hned je mi líp... Chci prostě jen domů.

„Půjdeme na vzduch." pohladil mě po hlavičce. Pomalu mě postavil na nohy. „Pojď." Šel jsem pomalu vedle něj. Zastavili jsme se u baru.

„Co je, kam jdete?" vyhrkl na nás Dan.

„Vezmu ho na chvili na čerství vzduch." usmál se blonďák podávající Danovi pětistovku.

„Máš hodinu." řekl přísně. To mě právě prodal?! Nevěřícně jsem na něj koukal. On mě normálně prodal...

„Dík." blonďák mě vzal kolem ramen a vedl mě ven.

„Jsem Thomas." usmál se na mě, když jsme vylezli ven. Ignoroval jsem ho. Zhluboka jsem se nádechl, konečně svěží vzduch. Rozhlédl jsem se o nočním městě. Je to poprvé kdy to vidím. Opatrovníci nám nedovolovali chodit v noci ven.

„Hele, udělejme dohodu." upozornil na sebe. Střelil jsem k němu pohledem. Dohodu? Měl bych mít strach?

„Co?" nechápavě jsem na něj zíral.

„Klid, nechci ti ublížit. Spočívalo by to v tom, že bys mě poslouchal na slovo a já bych si tě snažil večery kdy tu budeš držet u sebe. Nebudu tě nijak obtěžovat, jsem na tvé straně. Nevadí mi dát příplatek za to, že té budu mít jen pro sebe..."

„Takže v podstatě chceš to, co všichni." skočil jsem mu do toho. Nezajímala mě ta omáčka kolem.

„Ne, tak to..."

„Ale je, v podstatě chceš, abych poslouchal na slovo. Nějaké výmysly, že jsi na mojí straně a nebudeš mě obtěžovat si strč někam." zavrčel jsem. Tohle jsem asi přehnal, cítím jak mě probodává pohledem a jde pomalu blíž.

Já vím, já vím, trvalo mi to. 😆
Omlouvám se za takovou pauzu.
Děkuji všem, které baví tenhle příběh.