„Moc ses nepředvedl." řekl Dan, když si mě bral z gauče do náruče. Omotal jsem kolem něj nohy a kolem ruky, kterou nechal pod mím zadečkem, jsme omotal ocásek.

„Nevím, cos čekal." zavrčel na něj Jeff.

„Víš co, já ti to svolení nechám." usmál se a pohoupl se mnou. Lekl jsem se, tak jsem mu omotal zdravou ruku kolem krku a silněji ho objal nohama i ocáskem.

„Tu radost ti neudělám, klidně to svolení zruš." zkřížil ruce na hrudníku.

„Ne." s úsměvem mě odnesl do koupelny. Po koupání jsme šli do kuchyně, kde jsem dostal něco k snědku a šel mě uložit.

Dan už odešel do práce a já nemohl usnout, bylo docela brzo. Přemýšlel jsem nad vším, co se dneska stalo. Bylo toho tolik. Vytáhl jsem fotku mojí rodiny. Zabolelo mě u srdce, když jsem viděl jak se na ní naši opatrovníci usmívají. Mám na ně neuvěřitelný vztek. Jak nám mohli něco takového udělat. Proč mě neměli rádi? Proč jim na nás nezáleželo? Vždycky jsme byli hodní. Dobře jsme se učili, pomáhali jsme jim když potřebovali. Nechci je vidět. Fotku jsem přeložil tak, že jsme tam byli vidět jen mi tři. Já a holky. Doufám, že jsou v pořádku. Doufám, že mi Dan s Viki lhali a holky zůstanou spolu. Nesmí je rozdělit.

„Nicki?" do pokoje vešel Jeff.

„A-ahoj." řekl jsem nervózně.

„Jak ti je?" sedl si před můj pelíšek se starostlivým pohledem.

„Dobrý." řekl jsem téměř automaticky. Jsem naučený, od opatrovníků, že nikoho doopravdy nezajímá, jak se máme a pataji se ze slušnosti. Učili nás to kvůli budoucím majitelům.

„Vážně?" podezřívavě si mě prohlížel.

„Jen se mi stýská." přiznal jsem nakonec. Cítím se tu hrozně sám. Dan je dost nestabilní povaha a nedaří se mi si k němu najít cestu. Popravdě o to ani moc nestojím. Viki je to samé, nikdy nevím na jaké je straně. Gabi mi přijde že tu ani nebydlí. Lucase nemůžu počítat, protože ten tu nechce být do ničeho zapojovan a s Jeffem se kamarádit nesmím. Objal jsem plyšového králíčka, na kterém byl omotaný přívěsek od holek.

„Co kdybychom si u mě něco pustili?" usmál se na mě.

„Ne, Dan bude zuřit." zavrtěl jsem hlavičkou a omotal kolem sebe ocásek.

„Nebude, máme to dovolené." otočil na mě display telefonu. Byli tam nějaké zprávy. Jeff se tam ptal, jestli si mě může vzít k sobě do pokoje. V odpovědi bylo napsáno jen ano. Najednou se s Jeffem kamarádit můžu, ale chápu snaží se mi dokázat, že mě chce jen využít. Nechápu jak toho chce dosáhnout. Nevěřím tomu, že by byl Jeff takový. „No, dobře." nejistě jsem koukal na Jeffa.

„Tak pojď." vzal mě za packu. Vedl mě dolů do svého pokoje. Nesl jsem si sebou svého králíčka.

„Vítej u mě." rozpřáhl ruce, když vešel do místnosti. Bylo to tam docela malé, měl velkou postel a naproti ní vysela televize. Různě na zemi se válely nějaké papíry. Taky jsem viděl něco, co se tvářilo jako stůl, ale přes hromady papíru a všelijakých věci, to nešlo říct s jistotou.

„Omluv ten nepořádek, mám toho teď hodně, co se potřebuju naučit a tohle je moje stratégie." zasmál se. Strategie? Spíše totální chaos. Rozhlížel jsem se kolem. Vypadá to jako by mu došli nervy a on s tím vším jednoduše hodil.

„Pojď." vzal mě za ruku, načež mě zatáhl do postele. „Uveleb se, tady máš polštář a deku. Kdyby ti byla zima nebo něco, tak řekni jo?" pohladil mě po zádech. Byl tak starostlivý.

„Děkuji." zavrněl jsem. Posadil jsem se pohodlně vedle Jeffa, který vybíral film. Ocásek jsem si položil mezi nás a začal s ním jemně poklepavat.

Jeff konečně něco pustil, zase jakási komedie. Začal hladit můj ocásek. Přivřel jsem očička a začal spokojeně vrnět. Mám moc rád, když mě hladí.

„Mužů se na něco zeptat?" omotal jsem mu ocásek kolem ruky.

„Ptej se." kývl s úsměvem.

„Kdo tu byl před Daisy?" zvědavě jsou na něj koukl. Lehce mi stikl ocásek. Vypadal překvapeně.

„Proč si myslíš, že tu ještě někdo byl?" věnoval mi zmatený pohled.

„Viki to dneska naznačila." zaujatě jsem sledoval každý jeho pohyb. Určitě něco ví, musí mi to říct.

„Ale to mohlo být tím, že tu občas někdo přišel na návštěvu." zasmál se.

„On cvičil cizí neka?" zeptal jsem se okamžitě. Mě jen tak neodbude. Chci to vědět. Proč je to takové tajemství? Nebo je to snad nějaké citlivé téma?

„Ne, možná se Viki spletla, když některým lidem pomáhala cvičit." viděl jsem na něm, jak mu vadí že se ptám, ale nehodlám s tím přestat. Jsem na to moc zvědavý, neusnul bych.

„Prosím." udělal jsme na něj smutné očička. Tohle musí zabrat.

„Ach jo." povzdychl si. „Byl tu ještě jeden kluk." odbyl mě.

„Ahaa, taky už má jiný domov?" vyptával jsem se dál.

„Prcku, strašně ti to mluví." polibil mě. Úplně mi tím rozptýlil myšlenky. Chvíli jsme se líbali, než si mě Jeff vytáhl obkročmo na klín. Pohladil mě po bocích. Pak se zahačil jedním prstem o můj obojek a přitáhl si mě do dalšího polibku, který jsem mu oplácel. Bylo to úžasné. Tedy dokud mě od sebe Jeff z ničeho nic neodsunul. Co je? Mě se to líbilo. Proč přestal? Odstrčil mě opatrně se svých noh. Zmateně jsem vedle něj seděl.

„Dneska jsi měl dlouhý den." konstatoval. „Pojd'me si lehnout." sesunul se na záda. Televizi nechal běžet. „Pojď si lehnout." pobídl mě. Poslechl jsem a hlavičku mu položil na hrudník. Hned na to jsem kolem zad cítil jeho ruku. Zvedl jsem se k němu, abych mu ještě dát pusinku na dobrou noc i jako poděkování za to, jak je na mě hodný. Uvelebil jsem se na jeho hrudníku a koukal na televizi. Tohle bylo úžasné, takhle bych chtěl usínat pořád.