Ležel jsem v pelíšku, když si do místnosti přišel sednout Danny. Pustil si televizi a popíjel kafe. Radši jsem měl jedno ouško ve střehu, abych slyšel každý jeho pohyb.

„Kočičko." promluvil po chvíli. „Spinkáš?" nechtěl jsem mu odpovídat, ale samovolně mi k němu trhlo ouško. „Nespinkaš, pojď sem." poklepal vedle sebe na gauč. Já jsem si jen zavrtal čumáček víc do tepla.

„Nicki, posloucháš? Naklusej." zkoušel to dál. Když ho neposlechnu zas mě zmlátí... Budu za ním muste jít, ale mě se tak nechce... Je zlý, i když se občas tváři že ne.

„No tak kočko, co bude." zaznamenal jsem pohyb. Sakra. Hned jsem se zvedl na čtyři, trochu se protáhl, abych působil rozespale a pomalu jsem došel ke gauči.

„No vidíš, že to jde. Hodný kluk." s úsměvem měl pohladil mezi oušky. Položil jsem si hlavičku na jeho klín a on mě hladil ve vlasech. Hodně jsem se držel, abych nezačal vrnět spokojeností, ale dlouho mi to nevydrželo. Danny se pousmál hned, jak zaslechl první zavrnění.

„Večer budu muset do práce, kdyby cokoliv bude tu Viki. Je tu jako můj zaskok, takže žádné odmlouvání. Budu kolem 6 hodin ráno doma." vysvětloval mi, zatím co mě drbal. „A žádné ponocování, do devíti ať si v pelechu." dodal přísně.

„Ano Pane." mňouknul jsem a lépe se uvelebil na jeho klíně.

„Hele." řekl, než mě něčí cvrnknul do nosu. Líně jsem otevřel oko a uviděl myš na provázku. Nechci si hrát, chci ležet. Ospalé jsem se po ní ohnal, abych ji dostal ze svého prostoru.

„No tak, nespi, co budeš dělat večer?" šťouchnul do mě.

„Budu spát." zavrněl jsem. Jo, mám spánek jako kočky, vždycky jsme s holkama prospali většinu dne. Náhle jsem ucítil tlak, následovaný pádem na zem. Nechápavě jsem se koukl na místo, které bylo doposud místem mého odpočinku. Danny tam seděl s úšklebkem a hračkou houpajíc nade mnou.

„Projev trochu zajmu, kočičko." položil mi plyšovou myš na hlavu. Nemá sebemenší zájem si s ním hrát. Chtěl jsem se otočit zady k němu a schoulit se k jeho nohám. Ale jakmile jsem se k němu otočil bokem, strčil do mě nohou. Nebyl to úplně kopanec, spíše jen taková výstraha. Probodl jsem jeho vysmátou existenci pohledem.

Myš mi znovu přistála na hlavě. Shodil jsem jí, ale znovu mi skončila na hlavě. Po chvilce mě začalo bavit tu myš chystat, tak jsme si nějakou dobu hráli. Byla to zábava.

„Čau!" ozvalo se ode dveří. Střelil jsem  ouškama za hlasem, vyskočil na gauč a koukal směrem ke dveřím. „Danny?" do obyváku vešela Viktorie.

„Čau Viki." ani se na ní nepodíval, byl fascinován mím ocáskem. Cítil jsem, jak se ho opatrně dotýká.

„Nevím jestli ti budu moct večer hlídat Nickiho." obešla nás a sedla si do křesla vedle gauče.

„Proč?"

„Vlezla mi do toho práce. Vypadla jedna holka a jsem jediná kdo by měl teoreticky čas. Nevadí to?"

„Fajn." zabručel Dan. „Nechci, aby ho hlídal Jeff."

„Tak ho pohlídá Lucas." navrhla.

„Hm... To snad radši ne, ještě ho naučí ponocovat. Fajn prcku před šestou tě nachytám ke spánku a ty nevytáhneš paty z pokoje." padlo konečné rozhodnutí.

„Proč si ho nevezmeš do práce? Daisy si tam vodil?" zeptala se ho Viki.

„Není mu osmnáct. Ještě ho tam nemůžu vodit." pousmál se. Moc se mi ten jeho úsměv nelíbil.

„Co máme dobrého k jídlo?" zamířila si to do kuchyně. Jídlo? Taky bych si nějaké dal. Počkám, až Dan vypadne, budu si moct dát něco normálního.

„Už jsi malému nasadil dietu?" zasmála se, když nohou strčila do misky.

„Jo, zatim se rozhodl držet hladovku." takže ona je na jeho straně i v tomto...

„Zajímalo by mě jak dlouho to vydržíš, Daisy vydržela dva dny." smála se dál. Tohle není k smíchu. Je to týrání.

„Copak, myslíš na to, že je to týrání? Drahoušku, tys ještě nezažil týrání." usmál se Dan, chytil mě za obojek a přitáhl si mě blíž k sobě. Jak věděl na co jsem myslel? „Ona se mi to nebála říct do očí." v tom mi dal letmou pusu na rty. Vytřeštil jsem oči a jen na něj zíral. „Bež si hrát." hodil na zem balónek, přičemž se zvedl a zamířil do kuchyně. „Jídlo počká." řekl Viktorii a odešli spolu nahoru. Já jsem tam zůstal sám, hrál jsem si s míčkem a koukal na televizi.

Do večera jsem si jen tak různě hrál, Danny si mě moc nevšímal, hodně si rozumí s Viki, aspoň jsem měl na chvili klid. Děsí mě co řekl o tom týrání. Tolik se mi stýská po domově. Co asi dělají holky, zajímalo by mě jestli už si našli svojí rodinu. Doufám že nepadnou do ruk někomu jako je Dan. Přál bych si, aby našli hezký domov s milým majitelem.

„Jdem se koupat." řekl Danny, když si mě přehodil přes rameno. Nechal jsem se donest do koupelny a umýt se. Jeho koupele mám docela rád, je v tu chvíli starostlivý a opatrný, hlídá aby mi nenatekla voda do oušek.

Uložil mě do mého pelíšku a rozsvítil mi nad ním světýlka. Musím uznat, že téhle můj kousek se mi moc líbil, byl tak útulný. Zavrtal jsem se pod deku.

„Dám ti tady na noční stolek skleničku kdybys měl žízeň a tady máš jídlo." zasmál se a k nočnímu stolku položil misku plnou granulí. „Jo a mimochodem, tohle jsem ti zapoměl dát." podal mi plyšového zajíčka. Překvapeně jsem si ho prohlížel, byl měkkoučký a hebky.

„Děkuji Pane." přitiskl jsem si králíčka k sobě.

„Buď tu hodný, žádné vycházky z pokoje, máš tu všechno, co potřebuješ. Koupelnu, jídlo, tekutiny. Ukaž mi, že jsi hodný kluk." pohladil mě po oušku a odešel.

Probudil jsem se asi uprostřed noci, přestávka mezi spánkem. Šel jsem si pro vodu a sedl si znovu do pelíšku. Bolestně mi zakručelo v bříšku. Potichu jsem přistoupil ke dveřím, abych zjistil jestli je někdo vzhůru. Štěstí nestálo na mé straně. Slyšel jsem něčí kroky, jak se blíží ke mě, rychle jsem utekl do pelíšku.

„Nicki?" ozval se Jeffův hlas.

„Jeffe, co tu chceš?" z pelíšku jsem pozoroval, jak nakukuje do místnosti.

„Jen jsem se chtěl ujistit že jsi v pořádku, slyšel jsem že už jsi na dietě." řekl soucitně.

„Jsem v pořádku." uklidnil jsem ho.

„Víš, rád bych ti pomohl, ale kdyby na to Dan přišel, jen bych ti přitížil." vešel do pokoje, rozsvítil světlo a sedl si k mému pelíšku. „Nebolí tě nic?" prohlížel si mě.

„Jsem v pořádku." zopakoval jsem si zároveň i sám pro sebe.

„Zbil tě hodně?" staral se dál.

„Jak víš že mě zbil? V tu chvili tu nikdo nebyl." podezřívavě jsem se na něj koukal.

„Vím jak to chodí, nejsi v téhle domácnosti první." pohladil mě po rameni. „Moc mě mrzí do čeho ses dostal, ale tím jsem tě nechtěl vyděsit. Ono je s Danielem těžké vyjít." pousmál se. Pozorně jsem ho poslouchal, tohle mě mělo jako uklidnit? Bojím se ještě víc než předtím.

„Co je to tam?" ukázal na rámeček pod mím polštářem.

„Moje rodina." odpověděl jsem a ukázal jsem mu fotku, kde jsem s holkama, opatrovníky a ještě dvěma klukama. Ti už jsou pryč dlouho.

„To je hezké, ty dvě jsou ti blízké co?" usmál se, když koukal jak stojím mezi holkama, které mě objímají.

„Jo, jsou jako moje sestry." při těch vzpomínkách mě bodlo u srdce. Byl jsem s nima každý den a teď? V životě už se s nima neuvidím...

„Hele, co kdybychom si místo těchle depresivních věcí pustili film?"

„A nebude se Danny zlobit?" zeptal jsem se se strachem.

„Ale klid, o tom se ani nedoví. Holky nejsroh doma a Lucasovi je všechno, co se tu děje jedno, je to takovty nezapojený člen. Vydrž tu."

Za chvili se vrátil s notebookem, který položil před nás a sedl si vedle mého pelíšku. Zapl tam nějakou komedii a opřel se o zeď. Nabídl jsem mu, že si může sednou ke mě do pelíšku, ale odmítl. Tak jsem mu aspoň půjčil polštář za zada a podělil jsem se s ním o svou deku. Během filmu jsem si lehl a Jeff mě hladil po zádech, čímž mě dokonale uspal.