Večer se mi podařilo nějakým záhadným způsobem usnout. Ráno mě vzbudil zvuk tekoucí vody z koupelny. Rozhlédl jsem se po pokoji a zase si zpátky položil hlavu na polštářek.

„Hu-u~." ozvalo se ode dveří. Okamžitě jsem se tam podíval. Stála tam vyšší blondýna, která nakukovala dovnitř.

„Dannyy!!" křikla a zaběhla do koupelny, odkud se hned na to ozval smích.

„Nicki?" ozval se další narušitel. „Viděl jsem tu vběhnout Viktorii, nechceš se odsud ztratit?" zasmál se Jeff mezi dveřmi. V koupelně začínalo být rušno, tak jsem si vzal ze stolu kartáček na zuby, který jsem včera ani nestihl uklidnit a následoval jsem Jeffa.

Vzal mě do spodní koupelny, kde jsem si mohl v klidu vyčistit zubky. Pak jsme šli společně do kuchyně, kde mě vysadil na linku a začal připravovat snídani.

„Jaká byla první noc?" zeptal se Jeff.

„Šlo to, ale nemohl jsem dlouho usnout." přiznal jsem.

„Dneska už to bude o něco lepší, neboj. Za chvíli si zvykneš." věnoval mi vřelý úsměv.

„Můžu ti tykat a říkat Jeffe?" potřeboval jsem se ujistit, jestli nebude vyžadovat stejný přístup jako Danny.

„Ovšem prcku." zasmál se. „My dva jsme kamarádi. Nejsem tvůj pán."

„Dobře." pousmál jsem se. „A ty máš nějaké neko, když nás máš tak rád?"

„To je tady dost složité..." jen pokrčil rameny, asi mu není příjemné o tom mluvit, tak už jsem dál nevyzvídal.

Po chvili se ozvaly hlasy ze schodů. Danny šel vedle Viktorie a celou cestu až do kuchyně se k sobě nějak měli.

„Hej, co to tu je?" zeptal se Dan, když se rozhledl po kuchyni.

„Nic, jen dělám Nickimu snídani." řekl klidně Jeff a nandal na talíř k zelenině míchané vajíčka.

„Slez z toho stolu." zavrčel na mě Dan.  Okamžitě jsem ho poslechl. „Sedni." ukázal si vedle nohy. Překvapeně jsem na něho koukal, nejsem pes...
„Neser mě a sedni." je děsivý, tak jsem si sedl vedle něj a nohy jsem si složil pod sebe.

„Zůstaň." řekl přísně.

„Neměl bys na něj být tak přísný." poznamenal Jeff.  „Bude se tě bát. Je to hodný kluk."

„Ty se do toho vůbec nepleť!" vyjel po něm, až si Jeff o krok couvnul. Viktorie se za mnou jen zasmál. Tohle není k smíchu.

„Už jsi mi přebral jednu kočku, tahle je prostě moje! Jasný!? Jestli se ti to nelíbí vypadni!" zařval na něj, ukazující na dveře.

„Je mi to jasný..." sklopil pohled.

„Víš, Danny je tady taková naše alfa. Jediný z nás nestuduje a pracuje na plný úvazek. Dům je jeho, nechává nás tu bydlet za dobré peníze." zašeptala mi Viktorie do ucha. Jen jsem pokýval hlavou.

„Fajn." zavrčel Dan. „Když už jsi u vaření udělej ještě jednu várku. Příjmu to jako omluvu."

„Okay." Jeff protočil oči. Trochu jsem se nad tím pousmál.

„Nicky, jdeme do obyváku." Odvedl metro vedlejší místnosti. „Hned jsem zpátky, kdyby cokoliv, má tě teď nastarost Viki, tak buď hodný." řekl než zmizel nahoru.

„Pojď ke mě na gauč." poklepala vedle sebe. Poslechl jsem, lepší než sedět na zemi. „Hajni si mi do klína, budu tě hladit." Položil jsem ji hlavu na klín, hned mě začala hladit ve vlaskach a pustila si k tomu televizi. Bylo to příjemné. Zůstali jsme tak nějakou chvíli, než přišel Jeff se s snídani.

„Díky." usmála se Viktorie.

„Nicki na zem." ozval se Dannyho hlas.

„Dovolila jsem mu to." odsekla.

„Jo, nezlobím se. Jen se všichni v klidu najíme." povzdechl si.

„Říkam, abys byl hodnější i Viki si toho všimla." popíchl ho znovu Jeff.

„Neriskuj." zabručel Danny. „Nicki, tady máš pelíšek." položil na zem vedle konferenčního stolku velký modrý polštář. Hned jsem si na něj sednul, byl neuvěřitelně pohodlný. Jeff přede mě položil jídlo, které vonělo tak skvěle, že jsem se do něj musel okamžitě pustit.

„Hodný kluk." pohladil mě po hlavě a sedl si k ostatním na gauč.

„Dobré ráno." zabručel někdo z kuchyně.

„Čau Lucy!!!" zakřičel Jeff, tak hlasitě, že jsem se lekl.

„Zmlkni blbečku." zavrčel klučičí hlas z kuchyně a Jeffa trefila krabička s čajem. Byl jsem z toho v šoku, vyjeveně jsem koukal na kluka v kuchyni. Nebyl tak vysoky jako Jeff nebo Danny. Hubený, blond vlasy a vypadl jako kdyby roky nespal.

„Nemůžu za to, že neumíš chlastat." zasmál se.

„Klid už." zabručel Danny. „Chci aby si Nicki zvykl na nové prostředí..."

„DANNYYY!!!" vyletěla s pískotem od někud drobná bruneta. Leknutím jsem skočil k Dannyho nohám.

„Sakra může tu být aspoň jeden den klid!?" zařval Danny a postavil se, na to ho trefilo plastové víčko od nějaké krabičky, které mi pak spadlo na hlavu. Víc jsem se natiskl na svého pána. V místnosti nastalo hrobové ticho.

„Lucasi, prestaň tu dělat bordel! A neopovažuj se po mě hodit tu krabici." zamračil se na blonďaka v kuchyni, držícího krabicí cereálií.

„Jo, mi nemůžem za to že neumíš chlastat!" přidal se Jeff.

„Ty ho neprovokuj. Lucasi, omluvíš se Nickimu." zavelel. Já jen sledoval, co se to tu všechno děje. „Gabi, ty se laskavě uklidni. Nicki tu neni ani dvacet čtyři hodin." sehl se ke mě, zvedl si mě do náruče, načež si se mnou sedl zpatky na gauč a začal mě hladit. Byl jsem dost ve stresu, kolik je tu cizích lidí, tolik hluku.

„Ahoj Nicki, jsem Gabriella, říkej mi Gabi." natáhla ke mě ruku. Opatrně jsem ji očichal, lépe si přes pachy pamatuju. Zasmála se nad tím.

„Gabi? Nemáš už být ve škole?" zeptala se Viki.

„Ne až v osm." mávla rukou, přičemž mě zaujatě pozorovala.

„Je za dvacet minut osm." konstatoval Jeff.

„Cože sakra?!" vyjekla.

„Hodím tě tam. Taky už musím jít." řekl Jeff.

„Díky díky. Nicki popovídáme si pak." mávla při běhu přes celý obývák.

„Cvok." zasmál se Dan a přitiskl si mě víc k sobě. Líbilo se mi jak mě hladil, až jsem neudržel zapředení.

„Čau Nicki." přišel před nás blonďáček, že kterého ještě táhl alkohol. „Chci se ti omluvit, že jsem tě trefil. Byl jsi moc blízko cíle." trochu jsem se pousmál „To nic." Kluk jen kývl a zase zmizel.

„Jdem nahoru." oznamil Danny a se mnou v náruči se vydala po schodech. „Promiň za to divoké ráno." položil mě na postel, kde jsem si sedl do tureckého sedu.

„To je dobrý. A bydlí tu ještě někdo nebo už to bylo všechno?"

„Ne, neboj, víc už jich tu není." zasmál se. „Navíc většinou už je tu až do večera klid, buď jsou ve škole, v práci, flakaji se po venku nebo se učí." pohladil mě ve vláskách.

„A čím se živíš?" moje zvědavost převládla.

„Jsem barman. Hele kočičko, potřebuju jít nakoupit něco k jídlu. Obleč se." usmál se na mě, než vyšel z pokoje. Vytáhl jsem si ze skříně černé rifle s tričkem ve stejné barvě. Začal jsem přemýšlet jak schovat ocásek a ouška, budu si muset vzít mikinu.

„Hotovo prcku?" zeptal se právě příchozí Danny s papírkem v ruce. Jen jsem zamyšleně kývnul, stále hypnotizujíc skříň.

„Nad čím přemýšlíš?"

„Ve které mikině mi bude nejlépe." odpověděl jsem jednoduše.

„Na co mikinu? Je tam teplo." nechápavě na mě zíral.

„Abych schoval ocásek a ouška." otočil jsem se na něj.

„Zapomeň, nekoupil jsem si tě pro to, abys pak schovaval to, co tě dělá výjimečným." zamračil se na mě. Překvapeně jsem na něj zíral a cítil jsem jak rudnu.

„Nestyď se za to, že jsi jiný." Přistoupil ke mě blíž. Schoval jsem svou tvář do dlaní. Dan si mě k sobě přitiskl, načež jsem ucítil jak něco zapl na obojek. Odstrčil jsem se od něj, čímž se mi naskytl pohled na řetízkové vodítko v jeho ruce.