Byl dopálený jeho otřesným, samolibým až drzým chováním, ale potom ho něco napadlo. Zrovna byl v půli schodiště. Nechtěl, aby Hemiona věděla, že má bratra, navíc dvojče! Nedopadlo by to dobře, to věděl ze všeho nejlépe. Tohle jedno velké tajemství Malfoyů bylo střeženo ještě pečlivěji než samotné poklady a majetky všech kouzelníků v Gringottově bance. Nemohl dopustit, aby teď vysvitlo na povrch a kvůli nesmyslu! Kvůli němu!

Vrátil se. Vrátil se k místu, kde byla uvězněná Hermiona. Talíř byl prázdný, do posledního drobečku. Spala. Seděla opřená o zeď, hlavu spadlou na hrudi. Pravidelně dýchala. Ačkoliv zem byla špinavá, klekl si k ní. Bylo mu jedno, že se umaže. Nějaký domácí skřítek mu to vypere, no a.

"Je mi to hrozně líto. Je dobře, že mě neslyšíš, protože jinak bych to v životě neřekl. Mrzí mě, že tě tu držím, ale jinak to nejde. Kdyby se otec dozvěděl, že tě tu mám udělal by dvě věci. Roztrhl by mě jak hada, že jsem tě skrýval a pak by tě mučil. Chtěl by od tebe informace o Potterovi. Hrozně riskuju, ale když se jedná o tebe, tak nevím... Nejsem sám sebou. Sice tě urážím, dělám naschvály, jeden čas tě nenáviděl opravdově, ale to se změnilo. Už nejsme děti. Záleží mi na tobě, jenže nemůžu to říct tobě natož veřejně. Nemůžu se k tomu přiznat. Aspoň, že ti to můžu povědět tahle. Stejnak nevnímáš, což je nejlepší. Potřebuju se prostě vypovídat. Vypadám zle, někdy i jsem, ale uvnitř ne. Chtěl bych, abys mi mohla věřit a odpustit mi, jenže... To si můžu jen přát. Ten černovlasej idiot všechno zkazil. Kdyby byl tam, kde měl! Nikdy bys ho nemusela vidět a myslet si, že bych si snad mohl obarvit vlasy na černo! Nejsem blázen, hlavně nejsem jako on! Ostuda Malfoyů, ostuda čisté krve! Když jsme u té krve, naše rodina je proti. I já. Opravdu, vadí mi to prznění, ale na tebe jsem si dokázal zvyknout. Jak podivující. Jsi otravná, vlezlá a šprtka k tomu, ale alespoň hezká. To však na tom nemění fakt, že jsi mudlovs... potomek mudlů! Bože! Kéž bych ti mohl povědět všechno, sebrat tě a odejít někam, kde nás nikdo hledat nebude! Proč sis musela vybrat za přátelé zrovna Pottera a Weasleyho, ty šašky! Jeden brejloun, slavný děcko a druhej rezatá, otrhaná palice. No hnus, Grangerová! To se ti nepovedlo! Každopádně, díky okolnostem, které neplánovaně nastaly, jsem donucen provést nezbytné kouzlo. Je mi to líto, ale je to pro tvoje dobro. Fakt." dokončil monolog, který vedl jak k ní, tak sám k sobě. Ještě jí lehce pohladil po vlasech, když prostrčil ruku. Už se nepodivoval, že je měla jako ježek bodliny - všude. Prostě to k ní patřilo. Zatoužil jí ještě políbit, ale to bylo riskantní. Nechtěl, aby se probudila a stejnak na ní nedosáhnul, pokud by nechtěl vyloženě odemknout a vstoupit do cely. A to nechtěl.

Když si myslel, že je dost sentimentálnosti, vstal, oprášil si kalhoty a vytáhl svou hůlku. Hloch a žíně z jednorožce, deset palců, poměrně ohebná - ta, kterou zakoupil v Příčné ulici u Ollivandera, když nastupoval do Bradavic. To už je let. Draco byl plný pocitů, především se cítil nalomený. Nelíbilo se mu to. Zvlhly mu oči a hůlku namířil proti Hermioně.

"Zapomeň." zašeptal.

Nebude si pamatovat nic důležitého. Za to důležité Malfoy považoval střet jí a jeho zrůdného bratra a i jeho výlev citů. Co kdyby náhodou? Nemohl se na ní už dál dívat. Byla to přeci mudlovská šmejdka! Hůlku schoval zpátky do kapsy a podruhé se vydal ke schodům. Tentokrát je už definitivně vyšel celé.