Draco Malfoy byl naprostý hňup! Cítil se jako kdyby dostal tvrdou ránu do břicha. Věděl, že ji musí přesvědčit, ale věděl i to, že to slovy nedokáže. Už toho zkazil dost. Neměl moc na výběr.

Chytil jí pevně za bradu a donutil, aby se na něj podívala. Nebylo to lehké, protože klopila oči a on sám se obával, jaký odraz spatří.

"Podívej se na mě." řekl a čekal. Nic. Prsty jí svíral bradu, jinak s ní neměl nic společného. Jak ubohý pokus, Draco. Kde kdo by byl lepší než ty. I ten trouba z Nebelvíru Longbottom! Dokonce i ten chudák Weasley!! To mu stačilo. Ten nepříjemný hlas, našeptávající jedovatá slova, dokázal své.

Ačkoliv to bylo pracné, naklonil se k ní tak, aby jí nemusel pustit a chtivě jí políbil. Trvalo to jen pár vteřin, ale měl pocit, že létá, že kolem něho vybuchuje oslnivý ohňostroj. Cítil to tak, i když kolem něj byla šeď a zlomocná temnota.

"Tahle se nelíbají sestry!" sykla až uraženě. Měl by Grangerové říct pravdu. Aspoň jednou v životě, naposledy, pokud může.

"Ehm... a kdo tvrdí, že bys byla moje vlastní sestra?"

Tak za tohle by si dal nejraději facku.

Otálela před tím se na něj podívat, otálela potom, co jí políbil. Nebyl v tom stud, spíš zlost. Neměla by ji mít, protože on za to nemůže, že se zrovna do tohohle blonďatýho grázla zamilovala. Mohla si za to sama. Byla to její hloupost. Jenže, potom co to vyslovil se neudržela a šlehla po něm opravdu ošklivým pohledem. Kéž by to byl bič! Žertoval? Snažil se to ulehčit?

"Chci pryč." tvrdost v hlase, kterou použila, si uvědomila, až když se na ní Draco podíval téměř vyděšeným zrakem. Herec, opravdu skvěle to hraje. On nikdy nemůže byl vyděšený, vždyť má všechno. Má všechno, co chtěl.

"Ještě nenastal ten správný čas."

"To mě nezajímá, chci okamžitě pryč! A upřímně, netoužím tu s tebou ležet bok po boku jako tvoje nevlastní sestra!" vytrhla se mu, vzpřímila se do sedu a při slovech nevlastní sestra naznačila ve vzduchu uvozovky. Vždycky budila u každého dojem jen jako sestra. Bylo to unavující, bylo to ponižující a především odporné. Toužila být něčí dívka a ne pouhá sestra. Jděte k čertu!

"Nevztekej se, Grangerová! Na něčem jsme se domluvili a ty to porušuješ!"

"Co prosím? Na ničem jsme se nedomluvili! Dělám tu ze sebe blbku navíc s tebou!, a nikde nemám záruku, že nelžeš a opravdu mi pomůžeš!"

"Chováš se, jako kdyby se ti to nelíbilo, když jsem tě políbil! Ty mnou opovrhuješ? Navíc, Grangerová, když něco slíbím, tak to taky splním!"

"Kecy, Malfoyi!"

"Vyhýbáš se mým otázkám! Odpověz!"

"Nemusím a ani ti nebudu odpovídat!" křikla, postavila se a vzdálila se co nejdál od postele. "Ty tvoje debilní nápady! A já husa ti na to skočila! Jdi se vycpat!" při těch slovech, které častovala Draca, se přesunul k ní, že stáli naproti sobě tak na dva kroky. "Kolem nás panuje válka a tobě se zachtělo si hrát na rádoby rodinu nebo co? K vlastnímu bratrovi se chováš jako ke zvířeti a ještě žvaníš o sestře!" pokračovala zcela rozčílená.

"Zopakuj to!"

"Jsi snad hluchej? Nebo ti to jenom trvá, než to tvůj blbej mozek zpracuje?"

"Zopakuj to, Grangerová!"

"A co chceš slyšet? Že se chováš ke svému bratrovi..."

"Ne!"

"Kolem nás panuje válka..."

"Ne!"

"Tak já nevím!" rozhodila divoce ruce.

"To před tím!" napověděl jí, ale při těch slovech jí donutil, aby couvala, kde zanedlouho narazila zády do zdi. Nepatrně nadzvedl koutek úst. V rychlosti jí popadl ruce a přitiskl jí je kousek od hlavy. Uvědomila si, že je dokonale v pasti. A s tímhle maniakem. S Malfoyem!

Svíral jí pevně ruce a užíval si tu nadvládu. Děkoval genům, že je tak vysoký, kdyby tomu bylo naopak, vypadalo by to trochu komicky. Díval se jí do oříškových očí a viděl v nich strach i vzdor.

"Jdi se vycpat!" řekla a její dech ho pohladil po krku.

"To je ono, Grangerová. Řekni mi ještě jednu věc. Proč se tak rozčiluješ, že jsem tě nazval sestrou?!" zajímalo ho to, ale neodpustil si sobeckou uznalost, že ačkoliv se klepe z toho, jak to pokazil, tak je skvělým hercem. Prostě Malfoy. Není co dodat.

"Do toho ti nic není!" odsekla a natočila hlavu, aby se na něj nemusela dívat. Jenže on toho využil. Vzápětí ucítila jeho dech na tváři, který jí pálil. Byl tak blízko. Cítila horko, které jí centimetr po centimetru celé tělo zažehuje. Následně ucítila, jak jí ještě víc přitlačil na zeď a políbil na krk. Nezůstal u jednoho. Tohle, že se děje mezi sourozenci? Jak to mohla vědět? Ona byla jedináček!

Ať už přemýšlela nad čímkoliv, Draco chtěl, aby se soustředila jenom na něj. Proto jí znovu uchopil bradu mezi silné prsty a následně se přitiskl na její rty. Nejdřív spěchal, jako kdyby měl nastat konec světa ve vteřině, ale potom se v ní natolik ztratil, že si vychutnával i letmý dotyk. Rázem si uvědomil, že jí to asi nikdy neřekne.

Hermiona neměla na výběr. Samozřejmě, že bylo nepříjemné a nepohodlné být připíchnutá na studenou zeď jako chroust ve vitríně, ale i tak si s chutí užívala nastalou situaci. Polibky mu oplácela, jako kdyby měla všechno dohnat v tomhle okamžiku, co promarnila za posledních několik let. On je blázen! Ne, já jsem blázen. Bože, asi se zblázním!

Toužila mu říct ty dvě slova. Nechybělo moc. Měla to v hlavě, jenže ústa měla plné ruce práce. Dalece příjemnější než kdejaké mluvení.

Byli sami sebou tak uchváceni, že když se ozvalo zaklepání, přeslechli ho.

"Draco? Drahoušku, můžu dovnitř?" ozvalo se za dveřmi.

Hermiona by nejraději proskočila zdí, jak se lekla a zpanikařila, že ji tu načape Narcissa Malfoyová, jenže ona už v té zdi byla. Zato Draco, ten jen strnul v pohybu, odklonil se od Hermiony, podíval se jí do očí a pak je až tragicky zavřel. Dokonce i teď by se hodilo to prohlášení, co v Malfoyovi propaluje díru.