Honili je. Všichni. Byli těmi nejhledanějšími osobami v kouzelnickém světě. Lapkové, smrtijedi, z ministerstva. Seznam byl dlouhý. Každou chvíli se přemisťovali z jednoho místa na druhé. Nikde nijak dlouho. Vždy vytvořili ochranné kouzlo. Jenže, pak se něco pokazilo.

Kouzlo se porušilo a oni museli zmizet před lapky. Ti je však dokázali rozdělit a honit po lese jako štvanou zvěř. Snažili se dát dohromady, aby se mohli chytnout za ruce a přemístit se do bezpečí.

"Cítím tě, krásko!" zařval v honu na Hermionu jeden lapka. Měla téměř slzy na krajíčku, byla vyděšená k smrti.

"Chyťme se!" rozkázal Harry Potter. Ten Harry Potter! Chlapec, který přežil.

Dokázali se seběhnout. Vypadalo to, že vyhrají a lapkové se půjdou klouzat - s prázdnou. Harry a Ron Weasley se už chytali, zbývaly pouhé milimetry dělící je od Hermiony Grangerové. 3...2...1... a byli pryč.

Hermiona, která zakopla o vystouplý kořen stromu akorát zahlédla, jak v mazanině zmizeli ze zorného pole. Kdo z nich pomyslel na to místo? Ležela na studené hliněné zemi, pokryté listím, divoce dýchala s obličejem zarytým do země a všechno jí bolelo. Měla sto chutí se rozbrečet, protože právě ztratila své přátelé a sama padla do náruče těm odporným sluhům!

"Krásko, ztratila ses?" ozvalo se jí nad hlavou. Stál u ní ten dlouhovlasý brunet s její světle vínovou šálou, kterou uvázala kolem stromu. Ten, co jí cítil, ten co si zapamatoval její parfém.

Něčí ruce jí dostaly na nohy. Viděla kolem sebe asi pět mužů - špinavých, odporných a zrádných lapků. Jsou Harry s Ronem v bezpečí? Uvidí je ještě?

"Odvedeme tě na Manor, tam už s tebou naloží dle libosti." zašeptal jí do ucha a přivoněl si k jejím vlasům. Otřásla se odporem a strachem. "Ale nic hezkého nečekej!" nezapomněl dodat.