Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
Z koupelny jsem doslova vystřelil a začal se urychleně oblékat. Tedy urychleně, ruce se mi třásly a zvuky vycházející z koupelny tomu taky moc nepomáhaly. Vlastně vůbec.
S výkřikem mého jména jsem zabouchl dveře a zamířil do jídelny.
Můj mozek absolutně nefunguje, nebo spíše až nyní začal to všechno zpracovávat.
Včera mě ošahával můj spolužák. V noci jsem měl erotický sen o tom samém klukovi a ráno jsem zažil úplně první orgasmus opět díky té samé osobě. Můj mozek právě zemřel ale kupodivu tělo dělá to co normálně. Opět mám lhostejný výraz a jsem naprosto klidný. Nejradši bych ale křičel a brečel zároveň. To si ale nemohu dovolit. Prostě nemohu.
Když vejdu do jídelny...Nikomu nestojím ani za pohled. Jako vždy. Někdy to není špatné ale když na vás dolehne fakt, že oni o vás nestojí. Není to moc příjemné. Dnes mi to ale vůbec nevadí. Chci být sám a tenhle stůl v rohu je ideální. Daleko odevšech. Daleko od něj. Hlavně od něj.
Když už je o něm řeč, zrovna přišel. Ten rozdíl je zřejmý. Jeho všichni zdraví, mávají mu a on jim s úsměvem odpovídá a sedá si k nim.
A já? Žvýkám tu svůj rohlík a deprese ze mě přímo sálá. Cítím se zneužitý a naprosto k ničemu. A za chvíli vyrážíme do přírody. Jupí! Tenhle den už snad horší být nemůže.

Může. Sakra, že může být horší. Umírám. Jsem na pokraji svých sil. Prej malá procházka. Nadýcháme se čerstvého vzduchu mládeži. Třicet kilometrů a teď po přestávce jdeme zpátky. Nenávidím to tu. Všechny nenávidím. A ten blonďatej idiot toho nen...co to sakra dělá?!

Ten výšlap byl skutečně namáhavý. Ale měl jsem dobrou společnost takže cesta ubíhala vážně rychle. Dokonce jsem se i bavil. To se ale nedá říct o Kouovi. Celou dobu šel jako poslední. Nic nevnímal a na každého přibližujícího člověka vrhl pohled alá zabiju tě. Děsil mě. Upřímně mě fakt děsil. Agresivní trpaslík. Bez legrace.
Konečně přestávka. Bendl nám rozdal svačiny a všichni se na to vrhli jako děti na cukroví.
Svačina se skládala z chleba a z ovoce. Mě však nejvíc zaujalo to ovoce. Má mysl je doopravdy úžasná.
Schválně jsem si sedl dál od ostatních a tak aby na mě nebylo vidět. Tedy spíše aby na mě viděla pouze jedna osoba, která momentálně zkoumala okolí a všechno živé vraždila pohledem. Jak roztomilé.

Jí banán. Já vím, já vím. Co je na tom tak moc divného, vždyť jezení banánu je samo o sobě celkem úchylné. Jenže on. On to olizuje a a cucá a dělá to co ráno. A dívá se přímo na mě. To ho nikdo nevidí?!... Ne. Vidím ho jen já. Tohle je moje soukromá show. Super fakt super. Proč mi to dělá? Proč se na mě musel zaměřit? To mě nemohl nechat být? Ne asi ne. Proboha, kdyby to se mnou aspoň nic nedělalo. Jenže když před vámi sedí kluk a napodobuje, to co dělal ráno s vaší ehm maličkostí tak. Nechci aby se to dělo. Sakra nechci!

Jdeme zpátky a já nemohu mít lepší náladu. Sice ho trochu lituju ale pokaždé, když se na něj podívám....nejde to jinak. Teď má jediné štěstí, že jde jako poslední. Nevím, nevím, jak by vysvětloval, že chodí jak kachna kvůli bouli v kalhotách. I ta červeň na tvářích stále nezmizela. Je tak roztomilý a naivní, už se nemůžu dočkat dnešního večera. Vlastně se mi teď vyhýbá pohledem, celkově mě ignoruje. Štve mě to. Štve mě on. No, jsem zvědaví jak dlouho to vydrží. Protože naše hra teprve začíná.

Jsem tu. Jsem tu. S úlevným výdechem padnu na postel a konec. Nehýbu se, nevnímám. Jsem mrtvý. ,, Copak to tu máme?" Né on už né. Nereaguju. Dál dělám, že spím. Ať odejde. Nechci ho tu! ,, Ty spíš? "  Postel se zhoupla. Musím to vydržet. Musím. Cítím jeho dech u svého obličeje. Bože on to poznal. Ne, ne, ne!  Jeho ruka mě pohladí po tváři a je pryč. Dveře cvakly a jsem tu zase sám. Zhluboka oddechuju a oči mám doširoka otevřené. Tam kde se mé tváře dotkla jeho ruka, stále cítím příjemné teplo. Co to bylo?

Spal. Vypadal tak rozkošně. Nechtěl jsem ho budit. Ten pochod ho musel opravdu zničit.
Teď je večeře a já lituju toho, že jsem nezůstal v pokoji. Tuhle břečku bych neukuchtil ani já a to je už co říct. Nejsem kdoví jaký úžasný kuchař. Ale tohle? Fuj!
Se znechucením jsem se vydal zpátky do pokoje. Dnes večer se nic nekoná, všichni jsou naprosto zničení a unavení. I na tu večeři nás přišlo strašně málo.
Když vejdu do pokoje, Kou zrovna vychází z koupelny. Na sobě má vytahané tričko a pouze boxerky. Jakmile mě spatří zrudne. Tričko si stáhne ještě níž a zaleze pod peřinu. Nijak na to nereaguju ale mé vnitřní já slintá a směje se. Zalezu do koupelny. Sprcha, zuby a to všechno a jen v ručníku zamířím do pokoje. Vidím, jak mě nenápadně pozoruje. Je stále rudý a upřímně. Vážně ze mě nemůže spustit oči. Mám sexy tělo. Vím to o sobě. A rozhodně se nemám za co stydět. Ručník už je dávno na zemi. Rychle jsem na sebe hodil tepláky a triko a zalezl do postele. Sice jsem měl původně v plánu trochu ho potrápit. Ale i já jsem za ten dnešek unavený asi to nechám na jindy.
Zadíval jsem se na něj. Ležel na samém okraji postele, skrčený v podivné pozici. S povzdechem jsem si ho k sobě přitáhl. Vypískl. Přitulil jsem si ho k sobě a nepřítomně ho hladil po břiše. Neměl jsem nic v plánu. Jen jsem chtěl spát a on hezky hřál. Tedy chtěl. Chtěl jsem dokud jsem nezavadil o jeho vzrušený penis a on nevzdychl. V tom okamžiku jsem si ho k sobě přetočil tak abychom se jeden druhému dívali do očí. Kousal si ret a oči měl pevně zavřené. Tak tohle jsem skutečně nečekal. Prsty jsem zahákl o jeho boxerky a stáhl mu je. Úlevně vydechl ale nadále nijak jinak nereagoval. Uchopil jsem jeho chloubu do ruky. V tu chvíli oči doširoka rozevřel a mě se naskytl pohled do dvou uplakaných hnědých kukadel.

,, Je to v pořádku. "  Usmál se. Jeho hlas zněl podivně nakřáple a mě to snad vzrušilo ještě víc. Pohl rukou a já opět vzdychl. Po tvářích se mi skutálely slzy. Tohle je tak špatné tak proč se mi to líbí? Rukou začal pohybovat v pomalém tempu a mé tělo se chvělo z té nepředstavitelné rozkoše. Zadíval jsem se mu do tváře. Sám teď měl oči zavřené a rty mírně pootevřené. Do nohy mě začala tlačit jeho chlouba. Vzrušuju ho? Vzdychl jsem jeho jméno a on se napjal. Vzrušuju ho. Nejspíš. Ani nevím, co mě to popadlo. Nemám tušení proč jsem to udělal ale najednou jsem měl jeho nemalý penis v ruce a on na mě upíral své překvapením doširoka rozevřené oči. Nemohl jsem se na něj dívat. Pomalu jsem pohl rukou. Dělal jsem to co on. Napodoboval jsem to, co on dělal mě. Když mu z úst unikl sten potěšilo mě to. Líbí se mu to. A líbí se mu to díky mě.
Během chvíle jsme už oba dva pohybovaly rukou v rychlém tempu. Vrchol se dostavil o pár chvil později. Proboha co jsem to udělal. Ruku jsem měl ulepenou a on na tom musel být podobně. Proboha, proboha!  Chtěl jsem něco říct, utéct. On mě ale pevně stiskl v náruči a nedovoloval mi se jakkoli pohnout. Zavalený, vyděšený ze sebe samého a hlavně zmatený jsem ještě notnou chvíli ležel. Spánek mě však brzy zachránil. Prozatím.

Ahoj!
Vím, díl vyšel pozdě. Má lenost a nechuť vážně nezná hranic. No. Tak snad jste se bavili. Brzo nashle😀