Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
Stálo mě hodně sebeovládání ho tam neznásilnit. Vážně hodně. Když jsme tam stáli sami dva. Měl takový nepřítomný výraz. Takový nevinný a smutný. Po chvilce ho ale zase vystřídal ten povýšený, chladný pohled. Ten hajzlík se na mě ani nepodíval a zmizel na schodech. To jak se škrábal do těch schodů. Ach bože. Ten jeho zadek v těch džínách a to úplé tričko. To jak se stále předkláněl. Měl jsem chvílemi i dojem, že se mi nabízí. To co mě ale vytočilo byly ty jeho keci, že se mnou nebude spát v jedné posteli. Pak jsem už udělal to, co jsem chtěl udělat už dlouho. Sténá hrozně krásně a vypadal tak. Já nevím. Ta červeň ve tváři, ty zavřené oči. Nechal jsem ho tam jen tak pouze proto, aby si musel pomoct sám. Sakra, jak já bych si mu přál ošukat prdel. Tvrdě, donutit ho sténat o víc. Toužit po jakémkoli dotyku z mé strany.
.
Na pokoj jsem se vrátil až pozdě večer. Spal. Byl stočený do klubíčka a tiše oddechoval. Byl roztomilý. Jak malé koťátko. Lehl jsem si na druhou stranu postele. A začal pomalu usínat. V tom jsem uslyšel něco dost zajímavého. Tak moc zajímevého, že jsem se k němu musel otočit čelem a sledovat jeho obličej a také bouli, která se mu začala pomalu rýsovat mezi nohama. Nešlo to jinak. Musel jsem se usmát. Už se moc těším na ráno. S tím konečně usínám.

Vrátil se. Já ležím rozvalený na posteli a čtu si. Tedy četl jsem si. Dokud mě nepovalil  pod sebe. Kolenem mi zajel mezi nohy a začal mi líbat a okusovat krk. Musel jsem zasténat. ,, Líbí se ti to hmm? " 
,, Líbí ah m-moc."  Svíjel jsem se a vzdychal. Začal mě svlékat.  ,, Jsi malá nadržená děvka. "  Souhlasně jsem zamručel a prohl se pod náhlou slastí, kterou mi dopřával.  ,, Moje děvka."   Špičkou jazyka mi lehce přejel po podbřišku . ,, Ahhh R-rei. "  
,, Notak řekni to. Řekni, že jsi můj."  Dotýkal se mě snad všude a já šílel. ,, A-ano tvojhmm, jsem jen tvoje ah dě... "

S trhnutím jsem se posadil a nechápavě jsem zíral před sebe. Tváře mi hořely a měl jsem sakra těsno v kalhotách. Roztřeseně jsem se podíval na osobu, která to všechno způsobila. Osobu, která mi narušila můj způsob života a naprosto ochromila mysl. Na osobu co ležela vedle mě. Slintala a blbě se usmívala. Rychle jsem vstal a s myšlenkou, že se toho musím zbavit dřív než se probudí jsem se vydal do koupelny pod sprchu.

Kapky vody dopadaly na mou pokožku a já se nepřítomně díval před sebe a taky na svou tyčící se chloubu.  Voda nepomáhala a bylo to nepříjemné. Nepříjemně to bolelo. Já. Asi bych to měl udělat rukou. Ale dotýkat se sám sebe je prostě...divné. Sakra. Rukou jsem si lehce přejel po své chloubě. Okamžitě jsem zavřel oči nad náhlým příjemným pocitem. Tohle přece nemůžu dělat. Sice to kluci dělají normálně ale já nejsem normální. To prostě. Slzy se mi valily do očí. ,, Ksakru!"  Praštil jsem do zdi a snažil se uklidnit. Prostě teď udělám to co je nutné. Je to naprosto normální věc. Tedy až na to, že to způsobil sen o klukovi co mě den předtím ošahával. Jsem troska. Ubohá troska. Najednou se na mě cosi natisklo a já jen vyděšeně zavřeštěl.

,, Nechceš pomoct."  Zašeptal jsem a pohladil jsem ho po bocích. Tím pádem jsem ho na sebe i víc natiskl. Musel cítit jak ho má erekce tlačí do pozadí. Celý se třásl a přerývavě dýchal. ,, N-ne nechci a vy-vypadni!"  Zavřeštěl a pokusil se mi vykroutit. Tím ale zapříčinil jen to, že se o mě začal otírat a mě unikl z úst vzdych. Strnul a pak sebou začal házet ještě rychleji.
,, Přestaň."   Procedil jsem mezi zuby a otočil jsem si ho k sobě čelem. Takže jsme se teď při sebemenším pohybu otírali.
,, Pomůžu ti, určitě tě to bolí. "  Zamumlal jsem a lehce mu přejel po špičce prstem.
Vzdychl ,, Nechci. To. To. To přejde. A a nedotýkej se mě! Nelíbí se mi to!"  
,, Ve spánku jsi tvrdil něco jiného."
Zasmál jsem se a sledoval jak jeho už tak rudý obličej získává ještě rudější odstín.  ,, Tys. Tys to. "  Zmlkl a nepřítomě někam zíral.  Už jsem mu neodpověděl. A místo toho jsem si klekl a pomalu si vložil jeho chloubu do úst. Vzdychl. Nijak neprotestoval a jen se na mě vyděšeně díval. Tak neznalý. Ušklíbl jsem se a začal dělat svoji práci. Hekal a sténal. Hlavu zakláněl do zadu a prsty mi vpletl do vlasů. Během chvíle mi ústa zaplavila horká tekutina. Vyčerpaně se mi svalil do náručí. ,, Já. "  Řekl po chvíli a nervózně očima hleděl na můj již zcela vzrušený penis.  Polkl a v očích mu byl vidět strach a beznaděj. Pohladil jsem ho. ,,Běž na snídani, ano?"  ,, Ale."  Zamumlal. Pod mým upřeným pohledem ale nakonec vycouval a zamířil pryč z koupelny. Mezi dveřmi se zastavil. ,,D-děkuju."
S tím vyběhl ven. Musel jsem se rozesmát. On byl tak dokonalý. Ta chladná, povýšená fasáda byla pryč a on působil jako ztracené štěně. Přitahuje mě. Fyzicky mě strašně moc přitahuje. Když mě ráno vzbudila rána a tlumený výkřik z koupelny nedalo mi to, musel jsem se jít podívat. To co jsem viděl bylo. Nevím. Krčil se tam. A zoufale zíral na svůj problém. Bylo jasné, že nemá absolutní ponětí o tom,co s tím udělat. Jak si pomoct. Měl jsem nutkání ho tak nechat. Ať sám přileze ale když vzlykl zželelo se mi ho. Pořád vidím jeho obličej pohlcený tou rozkoší. Ten zkouslý ret a ty tlumené výkřiky mého jména. Sakra takhle jsem se ještě necítil. Já. Proč jsem to sakra neudělal. Teď jsem si ho mohl klidně vzít. Neprotestoval by, sám mi to nabídl ale já nemohl. Nemohl jsem to udělat. Když jsem viděl ten strach a hrůzu. Tohle. Ano bylo normální, že se bál ale v těch jeho očích se zrcadlilo ještě něco. Něco co jsem nedokázal rozluštit. Měl jsem možnost nahlédnout pod tu pevnou skořápku. A to co jsem viděl bylo jen vyděšené ptáče, co se jen bojí okolního světa. Ne, ne, ne. Tyhlety myšlenky si nemohu dovolit. Prostě si teď získám jeho důvěru a blá blá blá. Vyspíme se spolu. Já mu řeknu, že ho miluju on mi řekne, že mě miluje. Já ho pak odkopnu a a... Je mi ze sebe zle. Tak moc zle.

Nevěřím, že jsem to napsala a to se vlastně nic moc nedělo. Probůh. Jsem rudá snad i na p****i. 😱Cítím se jak úchylné hovado. Ach jo. Mám to ale těžký život. 😰