Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
Bouchly dveře a do místnosti se vřítil můj třídní profesor Bendl. Jak jinak aspoň s desetiminutovým spožděním. Je v pohodě, jen je to naprostý střeštěnec. Vlasy do všech stran, postarší, brejličky, které mu neustále sklouzávají. Ale jak jsem řekl, je v pohodě. Vlastně ho mám nejspíš nejraději ze všech profesorů tady. Vždy si vyslechne jakýkoli názor, vedeme živé debaty. Prostě to není zaostalej páprda jako žílák.
,, Omlouvám se, že jdu pozdě. "  Usměje se tím svým pokřiveným úsměvem a poposune si brýle ke kořenu nosu. Pak když mu nikdo neodpoví, zvlášť protože mu nikdo nevěnuje pozornost, si povzdechne. Po chvíli následuje obrovská rána do desky stolu. Následuje naprosté ticho. 
,, Tak."  Pronese klidně. ,, Mám pro vás překvapení. "  Usměje se a já mám tušení, že se mi to nebude líbit. Nesnáším překvapení.  ,,Jistě máte už dost věčného učení a poslední dobou toho bylo obvzlášť hodně."   Třídou se ozve souhlasné bručení a já jen tak, tak neprotočím očima. Ano bylo toho teď hodně ale co. Nemají to být líná hovada. ,, Takže jsem podal návrh, ten byl schválen a my pojede na celý příští týden na poznávací exkurzi. "  Třídou se rozhlehl jásot a radostné výkřiky a mě bylo na nic. Celý týden s těmi hovady? Vážně?  Na takové zbytečnosti nemám čas. Musím se učit.  ,, Ticho prosím! Uklidněte se!"   Když se třída utišila  Bendl pokračoval.  ,, Bohužel nejedeme sami. Pojede s námi i nižší ročník profesorky Krasové. Věřím, že se vše vydaří a...
Dál už jsem nevnímal. No to si snad dělá srandu tohle nepřežiju. Tohle je snad ten nejhorší den.

Tohle je snad ten nejlepší den. Uzavřu sázku a vše mi hraje do karet. Právě jsem se dozvěděl, že příští týden je jakýsi zájezd s třídou pana Bendla. S Kouovou třídou. Probralo mě až plesknutí po tváři. Hodina skončila a Kaito zrovna vycházel ze dveří. Pořád je na mě naštvaný ale to se spraví. Přejde ho to. Snad. Jednou. Možná. Je horší než ženská.
.
.
.
Konečně je pondělí a já právě sedím v autobuse. Nemám dobrou náladu. Kaito dostal chřipku a mě tu nechal samotného. Hajzlík jeden. Já se budu trmácet někde po památkách a on se bude válet před televizí a žrát co mu přijde pod ruku. Nenažrané hovado. A ještě k tomu musím sedět vedle velryby. Nemám nic proti tlustým lidem ale čeho je moc toho je příliš. Funí a prská. Žere už nevím kolikátou koblihu a mrká na mě. Několikrát se o mě "náhodou"  otřela a snad stokrát se nahnula takže jsem viděl víc než dost a k tomu. Nechápu proč. Nikdo si mého tiché utrpení nevšiml tedy až na toho skrčka. Toho protivnýho, malýho, namýšlenýho a zatraceně sexy parchanta. Povýšeně se na mě šklebí. Jak já se těším až mu ten jeho škleb smažu z toho jeho obličeje.

Konečně jsme dojeli do cíle. Při cestě sem jsem se bravurně bavil. Ten blonďák...Jo Rei se jmenuje. Páni takhle zoufalý výraz jsem už dlouho neviděl. Litoval jsem ho to ano ale... Jo smál jsem se mu a nelituju toho. Rozhodně toho nelituju ty jeho nasupené a zoufalé pohledy, které vrhal střídavě na mě a na tu holku. Asi se mě pokusí zavraždit ale stálo to za to.
,, Tak mládeži rozdělte se do skupinek po čtyřech jak chcete být na pokojích a neloudejte se!"  Nastal zmatek a já tam jen tak stál a čekal komu zůstanu na krku tentokrát. Má nálada byla opět na bodu mrazu. Zase jsem ten nechtěný. Tak jako vždy.  Všichni už rozdělení se vydali do svých pokojů. Já tu stál a čekal. K mé nelibosti jsem nebyl jediný. Stál tu ještě ten blonďatý idiot. Díval se na mě a kousal si ret. Vypadal hezky. On určitě nemá problémi s navázáním vztahů. Zajímalo by mě co na něm všichni vidí. Nejspíš to co na mém bratrovi. Charizma a pěknou tvářičku. Přesně to co já nemám. ,, Á tak jste tu zbyli jen vy dva? "  Ozval se profesor a já kývl.  ,, Tak tady máte klíče, poslední pokoj máte štěstí. Ten pokoj je...vyjímečný."  Usmál se a mě se sevřel žaludek. Nemám rád vyjímečné věci. Pro mě to nikdy neznamená nic dobrého.  Na toho blba nečekám beru klíče, kufr a začnu se škrábat do schodů. Jde to hodně ztěžka kufr mám těžkej jak kráva, proč jsem si sakra balil tolik knih.  Už jen poslední poschodí a konečně. Jsem zpocený, unavený, naštvaný a k tomu cítím jak mě jeho oči propalují skrz naskrz. Znervózňuje mě to, nejradši bych se otočil a zařval na něj ať nečumí. Strach o mou rovnováhu mi ale nedovoloval tento výlev pocitů uskutečnit. Bohužel.
Konečně jsem se vyškrábal nahoru a vpadl do pokoje. ,, No to si! "  Byla tu manželská postel. Tohle je už vážně hodně blbej vtip. Hodně blbej. Bouchly dveře a já se nasupeně podíval na toho blba. Díval se, ne přímo na mě čuměl. Při pohledu na postel se dokonce ušklíbl. ,, S tebou v jedné posteli spát nebudu."   Ukázal jsem na něj prstem a zamířil za profesorem to nějakým způsobem vyřešit.
Zastavila mě napřažená ruka. Nechápavě jsem se na něj zadíval ,, Uhni ty id... "
Přimáčkl mě na dveře. Nebyl jsem schopen slova. Nemohl jsem se pohnout a cítil jsem jak je na mě natisklí celým svým tělem.
,, Víš, celou cestu v tom autobuse."   Zašeptal mi přímo do ucha a pak mi ho lehce skousl. Proč to proboha dělá?  ,, Hrozně moc jsi mě vytočil. "  Pomalu mi začal přejíždět rukou po rozkroku.  ,, Víš, zasloužil bys potrestat."   Prudce mi zmáčkl rozkrok a já i když jsem nechtěl tak jsem zasténal.  ,, Líbí se ti to, co? " 
,, N-ne ah nelíbí."   Do očí se mi tlačily slzy a přesto se mi to nějakou zvrhlou částí mě líbilo.
  ,, Nezníš tak, zníš jak nadržená děvka. "  Zase mi přejel po rozkroku a jemně mi začal okusovat krk. Proč něco neudělám. Proč se nebráním. Proč se mi to sakra líbí. To jak se mnou mluví. Jak se mě dotýká.
Znovu mi zmáčkl rozkrok a já zakňučel. Odtáhl se. ,, Jak říkám, zasloužíš potrestat."   S tím zmizel za dveřmi. Já se pomalu sesunul podél stěny k zemi. V hlavě jsem měl strašný zmatek. Po tvářích se mi koulely slzy a první vzlyky se vydraly na povrch. Proč jsem ho kruci nezastavil. Vždyť já bych ho klidně nechal aby mě...
S trhavým nádechem se postavím. Tohle. Tohle už nikdy nedopustím. Už nikdy si ho nepustím takhle blízko k tělu. Ani jeho ani nikoho jiného. A teď. Teď bych si měl jít vyřešit svůj nemalý problém. Sakra vždyť já si to. Je to divný já. Nevím. Nevím co s tím dělat. Nikdy jsem to nepotřeboval vědět. Nikdy jsem se o tohleto nezajímal. Snad. Snad bude stačit studená sprcha. Snad.

Ahoj!
Konečně se nám to trochu rozjelo.😝 Za jakýkoli názor budu moc ráda.