Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
Tohle jsem nechtěl. Nechtěl. Ale asi je to tak lepší. Lepší? Tak proč brečím jako malá holka? Ublížil jsem mu. Odporně jsem ho podkopl. Snažil jsem se teď být zlý, abych ho odradil a on mi řekne tohle? To se nemělo stát. Nemělo! A proč tu byl Goro. Jsem zmatený. Proč mě ale pohled na něj tak moc bolel. Promnu si spánky. Tohle, ten pocit. Chci, aby to přestalo. Bolí to. Moc to bolí. Chci, aby to nebolelo.
Vydám se domů. Je už tma. Nikde nikdo. S povzdechem otevřu dveře a vklouznu do bytu. Kaito je vyvalený na gauči a požírá brambůrky. Otočí se na mě a z úst mu vypadne brambůrek. Než stačí něco říct na mé ubrečené oči, tak se zamknu v pokoji. Co jsem to proboha udělal?

Nespal jsem celou noc. Teď sedím zase ve škole. Kaito se ze mě snaží vypáčit, co se stalo ale já mlčím jako hrob. Je divné, že se o tom nikdo nebaví. Vždyť to měl každý vědět.
Zazvonilo a já se vydal hledat Koua. Omluvit se? Promluvit si? Nevím. Potřebuju ho alespoň vidět. Alespoň cítit jeho vůni. Stal jsem se na něm závislým? Asi ano a to není dobře. Konečně ho zahlédnu. Zrovna vylézá ze třídy. Na chodbě už nikdo není. Je to jako včera akorát obráceně.
,,Kou,"hlesnu a on vyděšeně zvedne hlavu a já se zarazím. Má naprosto rozedrané koutky úst a také ošklivou nateklou modřinu na tváři.
,,Co se ti... "Rychle kolem mě projde. Ignoroval mě. Jeho oči byly napuchlé a kruhy pod očima byly strašné.
To ho to tak sebralo a ta mořina? Rozeběhnu se za ním, ale ztratí se v davu, který se tu náhle objevil.
Prohrábnu si rukou vlasy. Tak moc mě to mrzí.
Je konec školy a já si Koua vyhlédl na záchodcích. Vešel tam před čtvrt hodinou a stále nejde. Pochybuju, že šel na velkou, ale co tam potom dělá tak dlouho? Nevydržín to a nakouknu dovnitř. Zmateně zamrkám. Nikde nikdo. Pak si ale všimnu nohou v kabince. Dvou párů nohou. Vlastně kolenou. S rozšířenýma očima otevřu dveře a naskytne se mi pohled na Kou na kolenou a s penisem v puse. Největším problémem ale je to, že ten penis není můj. Chytnu Gora pod krkem a vrazím mu pořádnou ránu. Ani nestačí zareagovat. Jen do něj buším. Nepřestávám ani, když už nevnímá. Uklidní mě až malé ruce, co mě obejmou.
,,Klid, "zašeptá a já přestanu.
,,Omlouvám se, moc se omlouvám." Vzlykám a objímám ho. On se křehce pousměje. Z koutku úst mu teče opětovně krev.
,,Tak moc mě to všechno mrzí, myslel jsem, že si to zasloužíš a přitom... Vraž mi. Zasloužím si to, "vzlykám a třesu se. On mě jen cvrnkne do čela.
,,Jsi jak malá holka." Pak se skloní ke Gorovi a vezme mu mobil. Cosi na něm dělá a pak se začne dál hrabat v jeho věcech. Vytáhne fotky a podá mi je. Zmateně se zadívám na první fotku. Co to sakra je! Otočím se na Koua, ale ten je již pryč.

Rychle vyjdu ze školy a zamířím domů. Zachránil mě. Setřu si krev. A taky mě do toho uvrtal. Je to všechno jeho vina, ale vypadal tak smutně. A Goro. Otřesu se a zaryju si nehty do kůže. V té uličce. Bylo to tak odporné. Udělal se mi po chvíli do pusy. Vyplivl jsem mu to do obličeje a on mě kopl do břicha. Žádný neobvyklý chvat. Pak nám domluvil schůzku po vyučování na záchodcích. Hned na to se začal chvástat svou ohromnou délkou a taky tím, jak mi natrhne zítra zadek. Musel jsem ho upozornit na to, že Reiův penis je asi třikrát větší a takové nic, co má on se rovná bodnutí včely, možná ani tomu ne. V tu chvíli mi vrazil přímo do tváře a odešel. V té uličce jsem ležel dlouho. Nemohl jsem se zvednout. Bolest srdce tak těla mi to nedovolovala. Proč to pokaždé tak moc bolí?
Dojdu domů a rychle zamířím do pokoje. Rin tam má nějakou holku. Je to dlouho, co tu měl holku. Teď dával přednost klukům.
Ozve se ječivé sténánání a já si nasadím sluchátka. Ať už to přestane. Musím myslet na Reie. Co udělá s těmi fotkami. Co když je rozdá. Tak co? Tak nic. Je to fuk.  Sundám ze sebe oblečení a nahý si lehnu na postel. Hudba mi hraje do uší a mě to uklidňuje.
Jak se teď bude asi chovat?  Co když,se to dozví rodina a pak. Pak to bude v pytli.
Rukou si zabloudím do klína. Jsem zvrácený. Jsem odporný. Jsem do něj až po uši zamilovaný.

Ahoj, tak přeci jen jsem to stihla v tu středu😅omlouvám se za krátkost. Sotva nžourám do mobilu, ale chtěla jsem vám to napsat, protože na tom budu od pátku hodně špatně. Nevím, jestli mi půjde wifi a asi ne. No, tak snad se kapitolka líbila😊.
Ps:moc se omlouvám za překlepy.