Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
,,Takže o co se chceš vsadit?" Konečně se mi ho podařilo uklidnit a on slíbil, že to nechá být jen pod podmínkou, že se vsadíme.
,,Kdo dokáže sníst dřív celou pizzu."
,,To není fér! Seš jak kontejner."
,,Noták, brácha."
,,Tak jo. O co?"
,,Ten kdo prohraje bude muset celý týden nosit dámské prádlo."
,,Na to zapomeň."
,,Smůla,už jsi souhlasil." To přece nemůže myslet vážně!
,,Bojíš se snad?" Jasně že se bojím. Narozdíl od tebe, na mě je vypsána soutěž Ošukej ho!
,,Fajn." Proč si to dělám tak těžký?

,,Takže mi chceš říct, že ti vykouřil?" Jen kývnu a zadívám se na Kaita. Ten jen nevěřícně zakroutí hlavou.
,,Ty toho kluka zničíš."
,,Zaslouží si to."
,,A co udělal?"
,,Je arogantní a namyšlený."
,,A ty jsi sama Marie Terezie, viď?" Neodpovím mu a on se ušklíbne.
,,Dostal se ti pod kůži a až zjistí, proč jsi mu to vlastně všechno dělal. Zlomí ho to. A tebe taky."
,,Kecy, je dobrej tak akorát na ošukání."
,,Tohle nemá cenu, dobrou noc."
,,Dobrou." To co mi chce nakukat je prostě směšné.

Tohle je tak zatraceně nepříjemný. Jestli mi po tomhletom zůstanou koule tak mi bude moc každý zatleskat. Škrtí to a je to sakra nepohodlný. A ten idiot mi dal ještě vybrat. Krajky nebo satén? Je to úchyl. Můj bratr je normální úchyl. Má snad nějaký normální chlap ve svém nočním stolku kalhotky? Ne! Nemá! A ještě mi schválně vybral takové, které se mi tak odporně zařezávají do zadku a navíc jsou strašně přiléhavé. Je to jako bych byl nahý. A tohle mám nosit celý týden? To nedám. Už teď, když sedím na židli ve škole si myslím, že zemřu. Teď máme mít fyziku. Chápu ji. To jestli ji mám, nebo nemám rád není důležité. Nechápu, co na tom sejde. Stejně fyzika bude tak i tak. Do třídy konečně vejde vyučující. Ne. To. Ne. To. Ne. Máme mít fyziku. Fyziku. Žádnej debilní tělocvik. Ten učitel mě nenávidí. Skutečně mě nenávidí a šikanuje mě. Když z jeho úst uslyším tu úžasnou novinu. Supl místo, kterého máme tělocvik spojený jak nečekaně s nižším ročníkem. Nevím jestli mě bůh tolik nenávidí nebo mě prostě nemá rád. Netuším. Vidět ho? Po tom, co jsem mu. To nezvládnu. Prostě ne. A já mám. Já mám. Propleskněte mě někdo. Prosím, ochraňte mě.

Už jsem převlečený a sedím na lavičce. Bůh mi asi hodně přeje, když mi teď zajistil malý Koův striptýz. Už se nemůžu dočkat, až vejde do těch dveří s tím svým chladným výrazem. Kaito mě jen znechuceně sleduje.
,,Aby ti brzy neukápla slina." Pronese s notnou dávkou znechucení.
,,Nech mě bejt." Zavrčím a dál sleduju dveře. Všichni už jsou uvnitř jen Kou pořád nikde. Nakonec poklepu na rameno jednomu klukovi.
,,Hele kde je Kou?" Jen pokrčí rameny.
,,Ten se s náma nikdy nepřevlíká." Zklamaně si povzdechnu a spolu s Kaitem se vydám do tělocvičny.

Jde to vidět. Když se zohnu jde to vidět. Mám moc přilehlé tepláky. Tohle nezvládnu. Nezvládnu. Konečně vylezu ze záchodů a zamířím do tělocvičny. Hodina mučení započla.
Pět koleček. Heh. Jsem mrtvý. Stačím tak na dvě. Pět? Si jako myslí, že mu poděkuju? To sotva. Už teď se sotva plazím. A taky mám pocit, že na mě někdo pořád civí. Podívám se za sebe a málem sebou seknu. Automaticky si rukama potáhnu tričko a i když se to zdá nemožné, zrychlým.

Bože ten jeho zadek. Jak běží tak se natřásá a v těch přilehlých teplákách, jestli se mi nepostaví tak to bude zázrak. A taky se mi zdá, že má ty boxerky podivně přilehlé a malé. Chci se ho dotknout. Pořádně si ten zadek pomačkat a pak do něj tvrdě přirážet. Do té jeho malé úzké dírky. Bože. Jestli toho fakt nenechám tak doopravdy budu mít za chvíli v kalhotách malý stan. Co malý stan. Co si namlouvat, že? Když doběháme, Kou se svalí a jen rudé tváře a rychle se zvedající hrudník ujišťují o tom, že stále žije. Jak tak oddychuje, nejde to jinak a musím si ho představovat přesně v téhle pozici na posteli. Je tak rozkošný. Náhle otevře oči a posadí se. Očima zabloudí mým směrem a okamžitě zase uhne pohledem a pokud to jde ještě víc, zrudne. A nemotorně se zvedne. Kaito se náhle začne pochychtávat a rukou mávne k mému rozkroku. Okamžitě si rukama zakryju bouličku a zamířím za vyučujícím. Je mi nějak zle.

,,Hej, Kou! Teď odvedeš Reie na záchody, je mu zle."
,,Co,ne!"
,,Dělej!" Neochotně následujuju Reie. Není mu špatně. Jen se mu postavil a a já s ním jsem teď úplně sám!
Konečně dojdeme na záchody.
,,Pohni." Zamumlám a odvrátím od něj oči.
,,To mi ani nepomůžeš?" Proč je najednou tak blízko?
,,Proč bych měl?" Vydechnu a vyděšeně sleduju, jak chytá mou ruku a pokládá si ji na svůj rozkrok.
,,Protože tenhle problém jsi způsobil ty." Zasténá mi do ucha. Naskočí mi husí kůže. Proč ho má tak velkého? Přirazí mi proti ruce.
,, P-přestaň." Vykoktám ze sebe a odtáhnu se.
,,No tak, princezno." Přitáhne si mě k sobě a přilepí se mi na rty. Nechám se od něj líbat a zatlačit do kabinky. Probere mě až zalapání po dechu a promnutí mého zadku. Okamžitě ho od sebe odstrčím. On se ale nenechá a otočí si mě k sobě zády a stáhne mi tepláky. Podaří se mi  vykroutit a on jen stále zírá.
,,Ani nevíš, jak moc tě chci momentálně ošukat." Zasténá mi přímo do ucha a já mám pocit, že se mi podlomí nohy. Všude po těle cítím jeho ruce a ty ruce mi dělají hrozně dobře. Kdy se ze mě stala tahleta osoba, která má nyní v kalhotách taky pořádný problém? Kdy? Tvrdě mě políbí a prstem mi přejede mezi půlkami. Když se naše erekce otřou, nevydržím to ,,Tak, tak mě ošukej."

Další díl. Snad se líbil❤️.