Kou psán normálně
Rei psán kurzívou
-
To ne. Toto ne. Není možné. Stále zírám na teď už zavřené dveře a v hlavě mám prázdno. Co se to teď stalo. Rei mi ho vykouřil. Dobře. Pak do pokoje přišel Rin. Dobře. Viděl mě nahého. Dobře. Viděl Reie mezi mýma nohama. Dobře. Došlo mu, co dělal. Dobře. Půjdu se zabít. Dobře...
Zadívám se na toho...Vždyť mě prakticky teď znásilnil. Teda, já to přece nechtěl. Směje se. Přijde mu to vtipný? Očividně. A na bradě má pořád.
,,Utři si to proboha!" Vypísknu a zakryju si oči. Náhle cítím na svém těle tlak. Zase mě zalehl.
,,Co to děláš, ty idiote?" Vypravím ze sebe a otevřu oči. Sklání se nade mnou. Cítím jeho dech na své tváři. Jeho rty jsou tak blízko těm mým. Vydechnu. Proč od něj nemůžu odtrhnout oči? Proč se o mě zajímá někdo jako je on? On je dokonalý. Model. Plné rty, blonďaté vlasy, modré oči. Je jako anděl. A já? Já se svou pidi výškou,velkým zadkem, nechutným tělem. Nic na mně není hezké ani přitažlivé, tak proč?
,,Polib mě." Zachraptí a zpříma se mi zadívá do očí. Co že chce? To přece nejde. Vytáhne mě do sedu a posadí si mě na klín.
,,Polib mě." Znovu to zopakuje. Proč na tom tak moc trvá? Jeho ruce mi sklouznou na zadek a hrubě ho zmáčknou. Zasténám. Tohle se mi nemá líbit. Nemá. Začnu se vrtět. Chci, aby mě pustil. Tahle situace je absurdní. Házím sebou a on mě pevně drží. Zamrznu v pohybu, když dosednu na něco tvrdého a vybouleného. Vyděšeně se na něj podívám. Už dávno mě nedrží tak pevně. Ret má skouslý a tváře narudlé. Co jsem to. Jak. Já. Proč. Tohle není normální. Vždyť jsem na něm jenom...skákal. Dobře, můžu za to. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Prostě. Prostě mu. Mu to udělám. Sklouznu z jeho klína a kleknu si na kolena. Roztřesenými prsty se mu začnu dobývat do kalhot. Jen se zaraženě dívá.
,,Tohle nemus... "
,,S-sklapni nebo. Nebo si to rozmyslím." Zamumlám a konečně rozepnu zip. Okamžitě na mě vyskočí boule. Velká boule. Nádech. Jenom v klidu. Chce to klid. Zajedu mu pod boxerky a vyndám ho. Mám hroznou chuť utéct. Nevím, co dělat. Nevím vůbec nic. Jen si povzdechne a pokusí se zvednout. Jsem k ničemu. Rychle ho olíznu po celé délce. Zprudka zakloní hlavu a vzdychne. Pokračuju v tom olizování. Je to lízátko. To nepomáhá. Vůbec to nepomáhá. Trochu se odtáhnu, co teď? Dám mu malinkou pusinku na špičku a znovu a znovu. Nakonec mu vezmu do pusy celou špičku a začnu ji cucat. Líbí se mi jak sténá. Líbí se mu to? Asi ano. Trochu pohne boky a jeho penis se mi dostane víc do krku. Nemůžu dýchat. Mám v puse jen malý kousek a i tak to nezvládám. Odtáhnu se v očích mě štípají slzy. Rei se omluvně pousměje. Zavrtím hlavou a než stačí cokoli namítnout tak si ho strčím co nejvíc do pusy. Okamžitě se ozve můj dávicí reflex a v očích mám zase slzy. Snažím se dýchat nosem. Už, už to asi půjde. Pomalu začnu pohybovat hlavou.

Proboha. Jen tak tak se držím, abych nezačal sténat na celý pokoj. Jen pohled na něj. Na jeho ústa, která jsou obemknutá kolem mého penisu. Bože. Zapletu mu prsty do vlasů. Už to nevydržím, dělá to moc pomalu. Moc mě mučí. Začnu si určovat vlastní tempo a on se nechává. Nechává si zneužívat tu svou nevymáchanou pusinku. Začne hýbat jazykem a já už to nevydržím. S hlasitým výkřikem se mu udělám do pusy. Okamžitě se odtáhne a začne prskat. Sperma mu teče z pusy,oči má načervenalé a uslzené. Tečou mu slzy. Ublížil jsem mu?
,,Promiň, nechal jsem se moc unést. Bylo to až moc skvělé." Přitáhnu si ho k sobě. Nechá se a já si ho houpu v náruči.
,,Tohle, tohle se nemělo stát. Já, já. Neměl." Vzlyká a tiskne se ke mně.
,,Co jsi mi to udělal? " Zahledí se na mě. Co já mu udělal? Co to on udělal se mnou? Přitáhnu si ho do polibku a on se okamžitě zapojí. Odtáhneme se od sebe až ve chvíli, kdy už oba lapáme po dechu.
,,Měl bych už jít." Zamumlám a vstanu. Musím odsud pryč.
,,Co to doučování?" Zeptá se stísněně.
,,Zítra zas přijdu." Musím, musím pryč. Proč jsem ho začal utěšovat? Jen kývne a zadívá se na mě.
,,Zítra." Zamumlám ještě a vyrazím ze dveří. Jsem doopravdy debil. Tohle všechno byla chyba. Já, já ho doopravdy. Ve skutečnosti je tak křehký a já ho zničím. Jestli se dozví o té sázce... Ne nedozví. To nedovolím. To by ho zničilo.

Odešel a mě teprv dojde, že jsem zasviněný od jeho... Okamžitě běžím do koupelny. Prádlo hodím do špíny a zalezu si do sprchy. Zmučeně se svezu po stěně sprchy na zem. Jsem zvrácené hovado. Mně se líbilo, když jsem mu kouřil a ještě víc, když si určoval vlastní tempo. Pořád mě pálí v krku a jak sténal. Ne ne ne. Se zoufalstvím se zadívám na svůj tvrdnoucí rozkrok. Co mi to kurva udělal? Pustím na sebe ledovou vodu a s drkotajícími zuby se vydám do svého pokoje zabalený pěkně od hlavy až k patě v ručníku. Zarazí mě Rinovi ruce. Chytne mě a začne mě objímat.
,,Ty už nejsi panic!" Kopnu ho a zrudnu vzteky.
,,Jsem." Zavřeštím a se slzami na krajíčku se rozeběhnu do svého pokoje.
,,Ne! Brácho počkej." Zalehne mě.
,,Promíň. A nebreč. Vždyť je to normální."
,,Není." Vzlyknu a zahledím se na něj.
,,Ale je. Konečně vylezeš z tý svý ulity."  Trošku se usměju.
,, No vidíš, že to bude v pohodě. Ale jestli ti ublíží tak ho zabiju."
,,On takový není. Už na tom výletě mi pomohl jeden kluk mě tam chtěl... " Kurva.
,,Ne, Rine! Klid!"

Další kapitola... Bude lepší, když si na to nebudete moc zvykat😄.