Headcanon, že se želvy dívaly na anime, když byly menší, takže jsem smíchala Death Note a Bleach.

Karai ani Shinigami nezůstaly v doupěti dlouho. Karai chtěla co nejdříve odejít, ne proto, aby se svých mladších bratrů zbavila, ale protože měla nedokončenou práci (všichni samozřejmě věděli, že se jedná o likvidaci Trhačových doupat, továren a všeho dalšího). Mistr Tříska s tím nesouhlasil a dal to najevo, ale Karai si nenechala říct. Byla prostě tvrdohlavá.

Ještě, než odešly, bylo to zrovna, když se chystaly jít pryč, přitáhl k nim Mikey Donnieho, očividně vyrušeného od chemických zázraků, které v laboratoři prováděl. Momentálně netušil, proč ho sem Mikey vytáhl, ale zase věděl, že Mikeymu se Shinigami docela líbí. V tom momentě mu proběhla hlavou vzpomínka.

Bylo jim devět let a všichni se mačkali u Donnieho počítače. Tenkrát byl stroj nově zprovozněný, po tom, co ho mistr Tříska zachránil ze skládky a Donniemu se jako zázrakem podařilo ho opravit. To byla doba, kdy se kluci ve společnosti Senseie začali dívat na anime v japonském originálu, jen s titulky, protože, ač japonštině rozuměli, rozhodně neuměli všechno. Mikey se krunýřem opíral o Třísku, Raph ležel na břiše a Leo jako jediný seděl normálně. Donnie klikl na odkaz na webové stránce a otevřela se mu nabídka, které rozuměl pouze on. Ale podařilo se. Obrazovka se rozsvítila a želvy se začaly dívat. Sem tam Donnie musel pozastavit video, aby pan Tříska mohl něco přeložit, ale celkově se podívali na celý díl. A na konci, to se Donniemu vybavilo ze všeho nejvíc, bylo: „Shinigami de wanai, Kuchiki Rukia da."

Fialově maskované želvě se rozšířily oči, jak došel k závěru. Prosím, ať to není tohle.

„Hej, witch girl!" zavolal Mikey a přilákal tím Shinigamiinu pozornost. Ta si vyzývavě narovnala klobouk.

„Hm?" čekala, co se z nejmladšího želváka vyklube.

„Proč si říkáš Shinigami?" zeptal se Michelangelo a v očích mu skoro zářily hvězdy. Mladá žena povytáhla obočí.

„Jsi bůh smrti jako Kuchiki Rukia z toho anime?" zeptal se Mikey, to byla ta otázka, které se Donnie obával.

„Mikey, říkám ti už asi po šedesáté, že takoví shinigami neexistují," vydechl jeho bratr. „A to anime se jmenovalo Bleach." Dobře si vzpomínal, jak devítiletý Mikey chtěl být přesně jako některé postavy. Celé dny dokázal běhat v převleku po doupěti, dokonce si půjčil i Leovy katany, aby vypadal víc jako samuraj. Jako kdyby zmutovaná devítiletá želva mohla vypadat víc jako samuraj, že ano.

Shinigami se zasmála. Byl to chladný smích.

„Ne, nejsem takový shinigami. Shinigami je -" nedokončila, protože jí Mikey skočil do řeči.

„Tak jako shinigami z toho Donnieho anime s géniama!" zvolal, až Leo vykoukl z kuchyně (kdo ví, co tam dělal, vzhledem k tomu, že kuchyň byla pro něj zapovězeným územím. Vždy něco zkonil. Důkazem toho byl tolikrát opravovaný toustovač s nápisem: ‚Leo, nešahej na to!').

Mikey obdařil staršího bráchu zářivým úsměvem a pak se zeptal: „Máš ráda jablka?"

Shinigami mrkla; na tuhle otázku nebyla připravená.

Tehdy Donniemu, trpělivě postávajícímu za Mikeym, proběhla hlavou další vzpomínka.

Tentokrát mu bylo dvanáct a Mikeymu jedenáct a oba se tlačili u laptopu, který trůnil na stole, kde dnes byla laboratoř. Na obrazovce hrálo Donnieho oblíbené anime.

A pokud si dobře vybavoval, také tam vystupovali shinigamiové. Jeden z nich měl rád jablka. Ach ano, Death Note, aneb Zápisník smrti. Donatello ho měl rád hlavně proto, že tam mezi sebou soupeřili dva géniové.

„Ne, co je tohle za otázku," byla zmatená Shinigami a její trochu samolibý výraz zmizel."Shinigami je moje jméno."

Kývla na Karai, která se mezitím usadila na jednom turniketu a v okamžiku obě po ninja způsobu zmizely a nechaly tam stát Mikeyho se strastiplným výrazem.