(Shinso x Reader aneb tohle dopadne špatně)

[Na přání cz_nastya_rus]

Vysvětlivky:

· T/J= Tvé Jméno

· T/P= Tvé Příjmení

      Na obloze jasně svítil měsíc a zuřil silný vítr. Hodiny odbily druhou hodinu ranní a T/J usedla za svůj psací stůl. Byla už noc a většina studentů už spala, ale T/J nebyla jedna z nich. Před sebou měla otevřený sešit, v ruce propisku a v mysli návrh na další vylepšení pro kostýmy.

     T/J T/P. Studentka prvního ročníku na vysoké škole, UA high, oddělení pro podporu. Jakožto jediná studentka na UA narozena bez zvláštní schopnosti si vybudovala určitý obdiv u některých dalších studentů jejího věku. A to včetně studentů z jiných oddělení. Nejen že o ní studenti věděli, ale dokonce s ní i zaváděli konverzace, na což nebyla zvyklá.

     Nemít svoji unikátní schopnost v tomto století znamenalo posměch každému takto narozenému jedinci. I T/J si posměchem prošla, a procházela i do doby, než nastoupila na její vysněnou školu. Od té doby se k ní donášely komplimenty z mnoha stran, což ji zaskočilo. Ale stěžovat by si nemohla.

     Naneštěstí se jí dostávalo i nehezkých komentářů, a to od studentů z jejího oddělení. Na jednu stranu ji to mrzelo, na druhou stranu je chápala. V podstatě si ulovila až moc pozornosti sama pro sebe. V některých chvílích jí ta pozornost dokonce lezla krkem.

     A to byly chvíle, kdy jen toužila po tom se zavřít v pokoji, zabalit se do peřiny s knihou nebo blokem a odříznout se od světa kolem. S tím jí také pomáhal jeden ze studentů jiného – obecného – oddělení, a to Shinso Hitoshi. Ano. Tento věčně unavený student pomáhal T/J zapomenout na okolní svět a přenést ji do naprosto jiného světa.

     I když se Hitoshi nezdál jako člověk, se kterým byste mohli vést dlouhé konverzace, pravda byla jiná. T/J a Hitoshi dokázali propovídat hodiny. Vždy se spolu zasmáli, nebo řešili věci, o kterých se ve škole mluvilo. Bylo to zvláštní, ale tito dva studenti si rozuměli i přes to, že jsou v naprosto jiném oddělení. Možná to bylo proto, že oba měli podobné záliby, jako třeba večerní procházky, sledování strašidelných filmů, nebo čtení detektivních knih.

     Byly ale věci, ve kterých se nepohodli. Mezi ty patřilo nadšení z aktivity, kterým T/J přímo zářila, zatímco Hitoshi se schovával v jejím stínu. Ale T/J-ino nadšení také mělo své hranice, při kterých se její milá povaha změnila v pravý opak. Jen na Hitoshiho (tak soráč) nedokázala být protivná ani v těchto změnách nálady.

     Dokázal ji rozesmát, kdykoli měla špatnou náladu, dělal jí pokusného králíka pro její nové vynálezy a ona mu občas pomohla s tréninkem. Navzájem se doplňovali a pomáhali si. Toho si všimli i ostatní studenti, a tak kdykoli se tato dvojice procházela parkem nebo školním areálem se z různých koutů ozývalo šeptání všeho druhu. Jednou to byly fámy o tom, že jsou to třeba nevlastní sourozenci, jednou zase, že jsou to partneři. Občas to ale nebylo jen takové milé šeptání. Někteří – především studenti ženského pohlaví – o T/J nemluvili tak příjemně, právě naopak.

     Jistě, spoustu lidí jí skládalo komplimenty, některé dívky jí ale záviděly tento blízký vztah s Hitoshim. To stejné v říši chlapců. Zatímco někteří to těm dvěma přáli, ti druzí jim záviděli. I když mezi T/J a Hitoshim zatím bylo jen čisté přátelství, na venek se mu nepodobalo.

      Navzájem se chránili, pomáhali si a jeden se od druhého nehnul, pokud to nebylo potřeba. Dokonce i mezi učiteli se občas vzneslo téma T/J a Hitoshi.

      T/J se bez Hitoshiho společnosti cítila tak sama, zvlášť v temných chladných nocích, jako byla tato.

      T/J sice zamýšlela naskicování nových návrhů pro vylepšení, ale myšlenky na jejího nejlepšího přítele jí v tom zabránily.

    Jsme vlastně jen přátelé? Nebo k sobě cítíme něco víc? Cítím JÁ k němu něco víc...? Po této myšlence jí naprosto zrudly tváře.

     „ Proboha, nad čím to přemýšlíš, T/J..." Zamumlala a skryla si rudé tváře v dlaních. T/J si dále mumlala slabé nadávky na svou osobu, takže si ani nevšimla otevírajících se dveří vedoucích do jejího pokoje.

     Osoba, která vešla dovnitř, se tiše vkradla až za její záda a z vrchu ji pozorovala.

„ Tohle musí skončit...! Nemůžu přemýšlet o těchhle věcech. Stejně je to zbytečné." Zamumlala T/J a narovnala se. Svůj pohled upřela zpět na papír před ní a všimla si stínu. Co to-

„ To by mě zajímalo, o čem tak naše T/J T/P může přemýšlet." Ušklíbla se osoba za ní a T/J málem vyletěla z kůže. Rychle se odrazila od zdi a společně s židlí, na které seděla, srazila osobu k zemi. Osoba vyjekla, stejně tak i T/J.

      Osoba pod T/J a její židlí zakňučela, ale po chvíli se začala mírně chichotat.

„ Tak teda díky za tvoji pohostinnost, T/J." Zasmála se ta osoba a z T/J-iné tváře zmizel vyděšený výraz.

„ Co tady do háje chceš po hodině druhé ráno, Shinso...?" Zamumlala T/J, ale ani se nezvedala ze židle, se kterou Hitoshiho uvěznila pod sebou.

„ No, řekněme, že pod židlí a tebou jsem vážně v plánu skončit neměl." Poznamenal sarkasticky Hitoshi.

„ Vážně? Promiň, že jsem ti narušila plány. Já také neměla v plánu málem dostat infarkt kvůli insomniakovi, kterej mi vleze do pokoje ve dvě hodiny ráno." Oplatila mu to ironií T/J.

     Ano. Sarkasmus a ironie byly další věci, které T/J a Hitoshi ovládali na jedničku. A dávali to často najevo.

„ A co jsi vlastně dělala u stolu, když už jsou ty dvě hodiny ráno?" Zeptal se Hitoshi.

„ To neřeš. Co se děje, že jsi vzhůru?" Zeptala se T/J, zatímco se zvedala ze svého kamaráda.

     Nakonec se zvedla úplně a Hitoshimu pomohla vstát.

„ To neřeš," Oplatil jí to ironicky a ušklíbl se. „ Ale když budu upřímný, chtěl jsem vědět, jestli jsi ještě vzhůru." Prozradil jí nakonec a pousmál se. T/J mu úsměv oplatila a poté zasunula křeslo zpět ke stolu.

Hitoshi se mezitím přesunul na T/J-inu postel a v sedu ji pozoroval. T/J se nad tím jen pousmála, došla k posteli a posadila se vedle něj.

„ Copak, bál ses, že se mi nedostane dostatek spánku?" Zeptala se trochu provokativně, s úšklebkem na tváři. Hitoshi se podíval jinam, což T/J-inu myšlenku potvrdilo.

„ Radši se starej o to, aby ses vyspal sám." Usmála se T/J a mírně rozcuchala Hitoshiho vlasy.

„ Jenže já celý den jen sedím v lavici a poslouchám, zatímco ty se dřeš s vypracováním pomocných zařízení pro ty hrdinský-"

„ Nezapomínej, že ty mezi ně budeš taky patřit. A proto teď musíš dávat pozor v hodinách." Přerušila ho T/J.

„ To s tím nijak nesouvisí, ale dobře. Děkuju, T/J." Usmál se Hitoshi upřímně a T/J-iny tváře zčervenaly. Kdykoliv se Hitoshi smál, nebo jen pousmíval, vypadal jako jeden z učitelů, takže si o něm T/J nemohla dělat nějaký vyšší názor. Ale Hitoshiho pravý, upřímný úsměv jí vždy zahříval nejen tváře, ale i u srdce.

     T/J si ani neuvědomila, že Hitoshiho už nějakou chvilku pozoruje.

„ Pořiď si fotku, ta vydrží déle." Ušklíbl se zmíněný a dívčiny tváře zrudly kompletně.
„ Sklapni..!" Křikla na něj rozrušeně a skryla si tváře do dlaní. ‚Tohle se neděje, je to jen sen-‚ pomyslela si.

Je to vážně sen? Znamenalo by to, že můžu-?

      Hitoshi se už už chystal z úst vypustit další jízlivou poznámku, která by určitě způsobila, že T/J bude takové menší rajčátko, když vtom něco zaskočilo JEHO. Z ničeho nic na své tváři ucítil jemný dotek a pak i T/J-iny rty.

„ T/J- Co...Co to děláš-" Zakoktal se, což vedlo jen k tomu, že T/J sebou cukla a od Hitoshiho se odtáhla.

      Ach ano, milá T/J. To nebyl sen, ani v nejmenším.

„ Ah- Haha- Hitoshi, já-"

„ Udělej to znovu," přerušil její omluvu Hitoshi, čímž si vysloužil nechápavý a překvapený výraz od T/J. Jeho tváře byly také trochu růžové, ale jeho pohled pevný, to samé i hlas. Hitoshi si poukázal na tvář, kde mu před chvílí spočinula pusa naší milované T/J. Té se přece jen cosplaye na rajče podařilo docílit, i když to nebyl její největší úspěch.

     Přece jen se na Hitoshiho pousmála a zopakovala své počínání. Co si budeme nalhávat, tahle holka věděla, co je dobré a že sdílet tyhle momenty s Hitoshim patřily na seznam.
A Hitoshi také věděl, co si nechat líbit. Abychom byli upřímní, tohle celé v něm probouzelo zvláštní pocity, které se mu zamlouvaly. Jakoby mu v břiše poletovalo tisíce motýlků, které dokázala vyvolat jen T/J a myšlenky na ni.

„ Tak..?" Promluvila potom s úsměvem, který se rýsoval i na Hitoshiho tváři.

     Hitoshi si jen poklepal na druhou tvář se slovy: „ Ještě tady prosím?"
Nad tím se T/J jen zahihňala a chlapci vyhověla.

     Po sléze se oba culili jak prasklé párky (nesuďte mě-).

     Hitoshi měl ovšem ještě jeden záměr. Teď si byl jistý tím, co měl v plánu udělat.
T/J se chichotala, jako by nebylo zítřka- Její smích ale ustal, když ucítila, jak jí dva prsty vzaly za bradu a natočily jí hlavu tak, že se dívala přímo do Hitoshiho očí. Nadzvedla obočí ve zmateném gestu, ale Hitoshi se na ni jen mile usmál.

    Pak T/J viděla, jak se k ní jeho obličej přiblížil a ucítila jeho horké, přesto jemné rty na svých. Napoprvé vytřeštila oči překvapením a do něžného polibku se nijak nezapojila, ale po asi vteřině se vzpamatovala.

    Hitoshi se potom odtáhl a nechal stále zaskočenou T/J před sebou. Ovšem jediné, na co se dívka zmohla bylo tiché a dezorientované „eeeh?". To donutilo Hitoshiho ke smíchu, který nedokázal zastavit na několik desítek sekund.

„ Ach T/J, podívej, kam nás zavedla tvá nevyřknutá myšlenka." Poznamenal, stále pobaven. Ach kdyby on jen věděl, že přesně o tomhle T/J přemýšlela, když do pokoje přišel.

     T/J tam stála beze slova, pohled směřující do země. To chytilo Hitoshiho pozornost.

„ ...T/J.?" dostal ze sebe a pozoroval ji. ‚Tak teď jen doufej, že sis to u ní nezavařil, Hitoshi.' Pomyslel si a úplně slyšel hlas jeho trenéra, Aizawa Shouty.

Chvíli bylo v pokoji ticho.

„ Shinso?"

„ T/J?"

„ Já...Já ti asi něco musím... musím ti něco říct."

„ Hmm..."

„ Co se děje?-"

„ Já asi taky." Souhlasil Hitoshi. Pak dodal, „ Tak na tři?"
Na to T/J přikývla.

„ Raz,"

„ Dva," Počítali jednohlasně. Jakmile zaznělo číslo tři, znovu se shodli.

„ Asi jsem se zamiloval.." - „Asi jsem se zamilovala.."