„Draco," začala Hermiona mírně zaujatým tónem a zkroutila pramen jeho vlasů. „Jaký je tvůj Patron?"

Její manžel se podivně váhal, než odpověděl na její zdánlivě neformální dotaz. Než si rychle promluvil, odkašlal si, aby vyplnil narušení ticha. „Je to stříbrná, poloprůhledná pára, která vytváří určitý tvar a chrání mě před mozkomory a jinými temnými ďábly, které si nepřeji potkat."

„Ano," řekla pobaveně s úsměvem na rtech, „ale co přesně je to za určitý tvar?" Tentokrát Draco neodpověděl, ale odvrátil tvář takovým způsobem, že nemohla číst jeho výraz, talent, o kterém věděl, že ho zdokonalila. Díky tomu byla Hermiona o to více zvědavá, zachichotala se a posadila se mu do klína, takže byl znovu nucen čelit její tváři.

To, co viděla, jí přišlo roztomilé, i když Malfoyové přeci nejsou roztomilý. „Červenáš se?"

Jeho čelist se sevřela, růžové odstíny na jeho tvářích se rozjasnily. „Ne," řekl pevně. „Malfoy se nezčervená. Je to ponižující."

Hermiona se zasmála a objala ho.

„To je v pořádku," uklidňovala ho. „To nemůže být tak zlé."

Zíral na ni a oči mžouraly hravou vážností. „Kolik jsi ochotna vsázet?"

„Dost na to, abych chtěla vědět, co to je."

Byla to výzva, vždy ji bavily dobré výzvy.

„Předem se omlouvám, že tě zklamu," řekl klidně. „Ale jediný způsob, jak to zjistíš, je na mé smrtelné posteli."

Hermiona se ušklíbla a našpulila rty. „Ty mě nemiluješ, Draco?" škádlila ho.

„Miluji tě," řekl s pokrčeným obočím. „Prostě ti jen nevěřím, že se nebudeš smát." Trhl sebou, protože věděl, že řekl špatně - Hermiona se na něj pronikavě podívala.

„Ty mi nevěříš?" 

Podle těchto čtyř slov věděl, že tu noc spí na gauči.

                                                    ********************************

„Hermiono?"

Ignorovala ho.

"Zlatíčko moje?"

Zamračila se pod přikrývky a zabořila hlavu pod polštář.

"Drahá?" 

Snažil se ji přemluvit z úkrytu. Marně.

„Moje krásná inteligentí bohyně?"

Teď se na něho podívala. "Ano?" zeptala se vzekle.

"Omlouvám se."

"Jsem si jistý, že ti mohu věřit."

"Fakt jsem si jist."

"Dobré pro tebe."

"Odpusť mi?"

"Mohla bych."

"Miluji tě." Povzdech si a bylo ticho. 

"Také tě miluji." 

Vítězně se usmál a něžně ji objal.

                                                  ********************************

Následujícího rána se Draco probudil mnohem dříve, než by si v sobotu přál, Hermionin mudlovský fén na sušení vlasů, ten samý ohlušující nástroj, který trvala na tom, aby ho mohla v používání pokračovat, když se vzali, a přinutil ho, aby se vyvalil zpod teplé přikrývky a vešel za zvukem do koupelny. Hermiona stála před zrcadlem, zahlédla ho v odrazu a usmála se na něj.„Za hodinu odjíždíme." řekla nedbale a nanesla tenkou vrstvu rtěnky. Dracovi nevadilo její používání mudlovské kosmetiky, nepoužívala to tak často jako její jiné podivné věci. Stejně jako pokaždé se otřásl. Trvalo mu chvíli déle, než bylo nutné, než se soustředil na její slova, aniž by si vzpomněl na jisté prohlášení, otřel si zátylek a ušklíbl se nad bolestí svého poměrně nepohodlného probuzení.

„Jedeme někam?" zeptal se, jeho hlas byl hrubý a jas slunce prosvítající oknem ho přiměl k přimhouření očí.

Hermionu jeho dotaz očividně nepotěšil.

„Jdeme navštívit mé přátele." 

Draco podrážděně zasténal, ale než mohl na protest otevřít ústa, pokračovala.

„Před chvíli jsi slíbil, že se ke mě přidáš. Žádné výmluvy, Draco, očekávám, že za hodinu budeš připravený."

Zamračil se a otřel si spánek z obličeje. „Ano, matko." zamumlal.

"Slyšela jsem to."

                                                            ********************************

Kravata ho svěděla.

Zatáhl za to, až ho zabolel krk. Přerušilo to jeho oběh. Myšlenka, že mu nebude proudit krev přímo do mozku, mu však byla více příjemná, než setkání s Potterem a Weasleyovými. Je pravda, že sekeru zakopali, to jen kvůli Hermioně, ale neznamenalo to, že když nebyla v místnosti, nebylo zahozeno několik podivných vět. „No, jak se máš, Draco?" Paní Weasleyová se ho laskavě pozdravila, vždy se mu líbilo její vaření. „Tvoje nová práce je v pořádku?" Taková dobrosrdečná a dobře kvalifikovaná žena.

„Všechno je úžasné, děkuji. Věřím vám, že se máte nádherně?"

„Jsem na tom lépe, takže v  pořádku," položila si ruku na prsa zakrytá zástěrou, „abych byla brzy babičkou, jsem si jistá, že jsi to už slyšel!"

„Ano," řekl zdvořile Draco, nemohl se ubránit úsměvu nad její radostí. „Hermiona mi řekla, že Fleur má porodit počátkem příštího roku. Gratuluji."

„Děkuji," zářila starší žena vzrušením a tvář zrudla. „Mám už upletených deset oděvů, většinou bledě žluté, neutrální jelikož se Fleur chce nechat překvapit. Jehly mi běží nepřetržitě a dokonce mi Arthur pomohl zkusit sestavit jedno bez kouzla...." nečinně hleděla na šestipalcovou kovovou hůlku a hromadu vázané vlny, kterou rychle zastrčila pod gauč, než rychle odvrátila pohled. „Nešlo to podle plánu."

Draco se pokusil skrýt své úškleb s pobavením. „To je úžasné, Molly." Napil se čaje a pak ho položil zpět na stůl. Nastalo zdvořilé ticho.

„Když už mluvíme o tématu," dodala paní Weasleyová mazaně. „Kdy plánuješ s Hermionou mít děti?"

Ta otázka ho vyděsila, ale zakryl ji dalším rychlým sousto. Pomalu polkl.

„Nemyslím...." začal opatrně. „Myslím, že na to nebudeme ještě chvíli myslet. Hermiona je velmi oddaná své práci." 

A ještě není úplně připravena ukrást Fleurovo první místo s našimi novými zprávami....

Při té myšlence se nemohl ubránit úsměvu a doufal, že si paní Weasleyová spletla s tím, že to bylo zdvořilé gesto, spíše než příjemná verze jeho zářivé pýchy. 

Bylo řečeno několik dalších slov,  než se omluvil z rozhovoru [plus jeho mozek stále podsouval informaci, že stará žena ví toho až příliš moc!] a procházel kolem Doupěte a hledal jakékoli známky Hermiony. Našel ji v zahradě, zrovna vedla lehký rozhovor se svou blízkou přítelkyní Ginny Potterovou, zatímco její manžel a bratři hráli společenskou hru famfrpálu.

„Draco!" Zavolala Hermiona s úsměvem a políbila ho, jakmile se dostal na její místo. „S Ginny jsme diskutovali o plánech na večer."

„Mimo jiné ..." zrzavá žena vedle nich samolibě zamumlala s lehkým posměchem. Neměl čas na nic jiného, ​​než v hlavě zvědavě přemýšlet, co tím myslí, když se k nim s rostoucí rychlostí prudce snesly dvě košťata a překvapeně zalapaly po dechu.

„Nazdar, Draco!" vykřiklo jedno ze dvou Weasleyových dvojčat se smíchem. „Pokud nás naše schopnosti odposlechu neklamo -"

Druhé dvojče pokračovalo: „- u, tak že máš ponižující Patronovu podobu, kterou jsi odmítl ukázat i své manželce! "

Hermiona zírala. „Frede! Georgi!" vykřikla na ně, když ji prolétli nad hlavou. „Poslouchali jste?"

„Promiňte, paní Malfoyová," odpověděl jeden, Draco byl příliš ohromený na to, aby reagoval víc než mrknutím, „neodolali jsme."

Ostatní muži se uchechtli ve vzduchu, většina přistála, aby získala lahev máslového piva, které se povalovaly na stole, kde Hermiona, Ginny a on seděli. Potter se opřel o židli své ženy a vypadal pobaveně. "Co?" Draco vyplivl ze zvyku, hněvu a dostal od Hermiony pouhý otrávený pohled.

„Nic," odpověděl Harry pokrčením ramen. „Všichni jsme zvědaví, co to je, to je vše."

„Ropucha?" zeptal se Weasley, Ron se chichotal pod jeho vousy, které měl díky pivu. „Nebo krysa?"

Hermiona vzplála a její oči se střelily s rozzlobeným pohledem. "To stačí." odsekla.

Všichni věděli, co to znamená, když Hermiona spustí jeden ze svých tónů, Weasleyovi odešli dovnitř spolu s Potterem a nechali ho s oběma dívkami, aby nesouhlasně hleděli na jejich odcházející záda. Jakmile byli pryč, Hermiona na něj v myšlenkách hleděla. "Co je špatně?" Zeptal se Draco úzkostlivě, naklonil hlavu, takže Ginny nemohla číst jeho slova.

„Tvůj patron není ropucha ..." neklidně pohla ústy. „Je to tak?"

                                                         ********************************

Po celý dlouhý den, se Hermiona v úmyslu Dracovi po dobu pěti hodin vysmívat jeho patronově postavě. Cítila se neuvěřitelně provinile a on od chvíle, kdy dorazili domů, sotva řekl jediné slovo. Pokaždé, když se s ním pokusila mluvit, jen zavrčel jako uznání nebo odpověděl na otázku buď krátkým souhlasem, nebo odmítnutím.

Seděl zamyšleně u ohně, smutně se kousal do rtu a svíral si malou skleničku na břiše, když za ním přišla a přitulila se mu ke krku.

„Je mi to líto," řekla vážně a místností se mihotalo jen světlo ohně. "Opravdu jsem."

Jen zamumlal.

„Jsi opravdu úžasný, že to všechno snášíš a neztrácíš nervy." 

Další zavrčení.

„Upřímně, Draco," vzrostla její nálada nad jeho tvrdohlavost. „Přestaň trucovat jako rozmazlené děcko a odpověz mi, když se snažím omluvit!"

Jeho šedé oči se do ní zavrtaly. „Kdybys nic neřekla, nebylo by nutné, abych trucoval! Typické ženy, drbají jako banda školních kravek."

Náhlé zavrčení v jeho hlase ji zaskočilo, velmi zřídka se stávalo, aby se na ni rozzuřil.

„Řekla jsem, že mě to mrzí," její tón zeslábl na normální hlasitost. „Ale pokud bys mi to teď řekl...."

„Nemůžu!" Draco přitiskl ruku na svoji skleničku a začal se hádat. „Proč musíš být tak vytrvalá? Merline, nevím, jak se ti daří držet krok s takovým odhodláním pro tak jednoduché a nesmyslné věci!" Takto pokračoval zhruba deset minut a pojmenovával různé časy, kdy Hermiona prokázala jakékoli odhodlání ve stručných situacích, jako čas, kdy chtěla znát přesný původ kuchyňského porcelánu. Zatímco to udělal, sevřela ruce za zády a trpělivě čekala, až to dokočí.

Když se zastavil, jeho dech přišel v mělké dýchání. Oheň slábl, dokud v místnosti nebyla téměř úplná tma, kolem jeho postavy viděla světelnou siluetu. Jeho dýchání se do vzduchu uklidnilo a jemně ji políbil. „Ale předpokládám, že je to jeden z důvodů, proč tě miluji." uzavřel tiše, usmála se na něho.

„Vím, ale máš úplnou pravdu. Jsem velmi tvrdohlavá, když mám otázku, která trápí moji hlavu. Takže Draco?"Když vytáhl hůlku z kapsy županu, zasténal a jeho tvář zrudla. „Expecto Patronum!"Ze špičky jeho hůlky vystřelila stříbřitá mlha a naplnila místnost až po okraj příjemným světlem. Vlnící se mlha postupně sbírala, každou chvíli se zvětšovala a formovala zvíře. Naklonila hlavu na stranu, aby rozluštila drobnou strukturu zvířete.Hermiona potlačila smích, mělo to podobu poskakující bílé fretky.Po chvíli ticha promluvila. „Já....... nechápu, co je na to, tak trapné." Draco na ni jen křivě pohlédl"Jo, taakkkk......" Hermiona zavzpomínala na čtvrtý ročník, kdy Draca profesor Moody proměnil na bílou fretku.

                                                     ********************************

Konec! Děkuji všem kdo to dočetl! Budu ráda za vaše názory :D

Vaše Darky

1553 slov