Uplynul den, nikdo nezjistil, že je to jen naoko, uplynul týden, nikdo nezjistil, že je to jen naoko, uplynuly dva týdny, pořád to nikdo nezjistil, uběhly tři týdny a pořád to nikdo nevěděl.

A co se týče Draca a Hermiony, ti spolu často mizeli při polibcích do útrob knihovny, do zapadlých učeben, nebo třeba do Dracovy či Hermioniny ložnice.

Všichni si mysleli to, co bylo očividné, a Draco s Hermionou je v jejich domněnkách jen podporovali.

Jednou spolu takhle zmizeli do jedné učebny.

Jakmile za nimi ale zapadl zámek, odtáhli se od sebe, oba si vytáhli svoje domácí úkoly a Draco se zadíval na cvičení pět.

„Pětka je co?" zeptal se Draco.

„Známka, kterou bys beze mě dostal. Dej to sem," řekla Hermiona a vzala si Dracův sešit.

„Díky, Grangerko, máš to u mě," řekl blonďák.

„To mám vždycky," zasmála se. „Vlastně mám u tebe takových laskavostí, že je už je ani nepočítám," dodala.

„Já vím, taky si tě proto začínám pomalu vážit," řekl Draco.

„Ó, jak jako pomalu?" zašklebila se Hermiona.

„No moc pomalu," řekl zmijozel.

„Tsss, tak jestli pomalu, tak dovol, abych se urazila," řekla brunetka naoko uraženě.

„Fajn, Grangerová, povím ti pravdu. Ty už dávno nejsi moje nejmilejší Nemesis, ty jsi teď prostě kamarádka, bez které bych se rozhodně neobešel. A doufám, že i přesto, že mi dáš na konci školního roku kopačky, naše naprosto dokonalé přátelství přetrvá," řekl blonďák a jeho bývalá Nemesis se zasmála.

„To doufáme v to samé," přikývla a věnovala se úkolům.

„Jsem rád, že jsi moje kamarádka," přiznal Draco a otevřel si Romea a Julii na jedné z posledních stran.

„Jo, kamarádka," řekla a psala domácí úkoly.

Pak zvedla oči k Dracovi.

„Blížíš se ke konci, co?" zasmála se, když viděla Dracův výraz.

„Jakože já chápu, že Julie neumřela, ale chudák Romeo," řekl. „Kdybych měl k nějaký holce takový vztah, jako Romeo k Julii, asi bych se zabil."

„A copak není žádná, na které ti záleží?" zeptala se.

„No, Romeo s Julií se prakticky neznali, ale i tak se milovali. Já tu holku nemiluju, ale...mám ji rád," přiznal Draco. „Určitě ji znáš."

„Opravdu?" řekla Hermiona nervózně a slabě se začervenala.

„Je to Astorie Greengrassová," řekl.

„Aha," vydechla brunetka a podívala se na hodinky. „Jé, to je hodin. Já budu muset," řekla a rychle se začala zvedat.

„Jsme tu sotva deset minut," zamračil se Draco.

„To nevadí."

„Co jsem udělal, že se zlobíš?"

„Tak proč jsi nešel za Astorií, když s ní máš to samý, co Romeo s Julií?"

„Proč ti to tak vadí, vždyť o nic nejde," řekl blonďák.

„Ó, tak ono o nic nejde. Ono totiž vůbec neznamená, když k někomu...A nebo víš co? Ono je to vlastně jedno."

„Co tu předvádíš, Grangerová?" nechápal Draco.

„Vůbec nic," pokrčila Hermiona rameny.

„Počkej, já vím, o co tu jde," pokýval Draco hlavou. „Ty žárlíš, protože jsi zjistila, že jsem tak úžasnej-"

„Ne, já vůbec nežárlím, já jen myslela, že už ti třeba nejsem tak lhostejná a že jsi pochopil, že jsem taky jen člověk!" zakřičela na něj Hermiona.

„Hermiono, co děláš scénu?"

„Vůbec nedělám scénu," zavrtěla Hermiona hlavou.

„Ne? A co je potom tohle, co jsi tu předvedla?"

„Dej mi pokoj," odmávla ho Hermiona rukou a vydala se pryč.

„Hermiono, já ti nařizuju-"

„Nařizuješ? Takže ty jsi pořád ještě nepobral, že jsem tvoje přítelkyně a ne majetek?" soptila nebelvírka.

„Grangerová, pojď zpátky," řekl Draco ostře.

„Potřebuješ, aby ti někdo dělal úkoly? Běž si za Astorií," řekla jedovatě a šla pryč.

Draco se plesknul do čela.

Bylo vůbec možné, aby to nějak takhle vypadalo u zamilovaných?

Hermiona zatím mířila do Zmijozelu.

Přecijen byl někdo, komu naprosto důvěřovala, ač ho vlastně vůbec neznala.

Zaklepala na místo, kde byla zeď, která vedla do Zmijozelu.

A otevřel jí přesně ten člověk, kterého hledala.

„Nechceš jít do knihovny?" zeptala se Hermiona.

„Můžeme," přikývl Theo překvapeně.

„Tak jo," usmála se Hermiona. „Díky," zašeptala.

„Za málo. Tak pojď," řekl a vyrazil s Hermionou do knihovny.

„Theo, ale nesmíš říct Dracovi, že jsem s tebou o tomhle mluvila, zabil by mě na místě," řekla Hermiona.

„Neboj se. Povídej," pobídl ji Theo a posadil se vedle ní.

„Tak jo, takže...přesně na tomhle místě jsem seděla. Četla jsem si a všechno bylo normální. No a pak přišel Draco. A řekl, že má pro mě nabídku," začala nebelvírka.

„Aha?"

„Prý se chce rozejít s Pansy. A mě k tomu potřebuje. Že prý když s ním budu chodit, budu moct pak být první holka, která mu bude moct dát kopačky. A já byla blbá, kývla jsem mu na to a ještě jsem podepsala, že s ním budu až do konce školního roku. A myslela jsem, jak jednoduché to bude, ale...Theo, ten had...on je tak strašně dokonalej. Já ho prostě začala mít ráda. Jenže jinak než on mě. On mě má rád jako kamarádku a já jeho...tak nějak jinak," přiznala.

„Jsi do něj zamilovaná?" zeptal se Theo.

„Já si myslím, že ano," přikývla Hermiona. „A...teď...ne teď, dneska...prostě jsme spolu zmizli do tý učebny. My tam spolu nikdy ne toto, vždycky děláme třeba úkoly, nebo si povídáme. No a dneska...prostě četl Romea a Julii a řekl, že má jednu holku rád jako Romeo Julii. A ten popis tý holky seděl přesně na mě. A on řekl, že je to Astorie Greengrassová."

„A co ty na to?" zeptal se Theo, i když odpověď zřejmě znal.

„Já se naštvala, seřvala jsem ho a...pak jsem prostě odešla. Já vím, že se nemám proč zlobit, protože on nemůže za to, že se tak snadno zamiluju, ale na mě prostě přišel takovej vztek, že jsem na něj takhle vyjela."

„Takže to mezi váma je jen jako," oznámil jí Theo, jakoby to byla novinka.

Hermiona na to jen přikývla.

„Nevypadá to tak, přijde mi to mezi váma docela opravdový," řekl Theo.

„Protože z mojí strany to opravdový je," řekla Hermiona potichu.

„Vždyť spolu usínáte v objetí," nechápal.

„Já se k němu vždycky přitulila, když usnul," přiznala potichu.

„Tak zoufale blbě zamilovaná," povzdechl si Theo.

„Cože?" divila se Hermiona.

„Copak ty sis někdy všimla, že by měl Draco nějakou holku? Ano, měl Pansy, ale jak ta dopadla?"

„To ne. Theo, to ne, proč mi to říkáš?" zašeptala Hermiona.

„Hermiono, já tě jen chci připravit na to, co se může stát," povzdechl si Theo. „Abys pak nebyla zklamaná."

„Ale já...já jsem...já jsem jen holka naoko. Třeba mě taky začne mít rád," řekla Hermiona.

„Já ti samozřejmě pomůžu," přikývl Theo. „Ale myslíš si, že je to moudré? Třeba ti taky ublíží."

„Ublíží mi, když se se mnou za sedm měsíců rozejde."

„Jak myslíš," pokrčil Theo rameny a na jedno vzápětí ukázal. „Na tohle rameno se kdyžtak můžeš vyplakat."

„Díky, Theo," usmála se Hermiona a objala Thea.

„Za málo," řekl zmijozel a objal Hermionu nazpět. „Já s ním promluvím."

„Ale nezmiňuj tenhle sedánek, dobře?"

„Neboj, zůstane to jen mezi námi," slíbil Theo. „Tak pojď, doprovodím tě ke schodům," zasmál se.

„Dobře," přikývla Hermiona.

°°°

„Tak jsme tu," řekl Theodor u schodů.

„Díky za doprovod," usmála se Hermiona.

„Není zač," usmál se. „Tak se měj."

„Ty taky," zamávala mu Hermiona a otočila se.

Theo následoval jejímu příkladu a taky se otočil.

„Ale já jsem fakt v háji, Theo. Proč ho začínám milovat? A začínám vůbec? Co když si to jen namlouvám, protože strašně chci, aby to byla pravda?" řekla ještě Hermiona směrem k Theovi.

„To musíš vědět sama," řekl Theo a Hermiona si povzdechla, zamávala mu a pak vyběhla schody.

Theo se taky vydal ke své koleji.

„Tady seš!" zastavil ho jeho kamarád.

„Tady jsem," přikývl Theo.

„Hele, já jsem fakt v háji, Theo. Proč mě začíná milovat? A začíná vůbec? Co když si to jen namlouvám, protože strašně chci, aby to byla pravda?" vypálil na něj Draco vlastně úplně to samé, co před chvílí Hermiona, až na chvíli zaváhal.

Nevěděl, jestli je náhodou neslyšel.

„O kom to teď mluvíš?"

„O Grangerové přece. Jen ze srandy jsem jí řekl, že mám k Astorii stejný vztah jako má Romeo k Julii. A ona vypěnila."

„Romeo a Julie jsou nejproslulejší pár v mudlovském světě, Draco, nemůžeš se svojí holce divit, že vypěnila," řekl Theo.

„Ale ona není moje holka. Teda je moje holka, ale není moje holka...je to složitý. Dohodli jsme se, že bude hrát, že je moje holka, aby mi dala Pansy pokoj. Ona teda souhlasila."

„Vy to celou dobu jen hrajete?"

„Přesně. Je to nahraný a ona se mnou byla jen proto, že jsem jí řek, že mi pak bude moct dát kopačky, ale teď mi prostě nějak začíná přijít, že mě miluje," řekl Draco.

„A co kdyby tě fakt začínala milovat?"

„Asi bych se šel zabít. Nechci jí ubližovat. A já jí nemiluju, takže by to byl prostě problém."

„Já si ale myslím, že tě miluje, vždyť se na ní zkus někdy podívat. Vidíš ty její pohledy, který ti věnuje?"

„Já vím, ale...co budu dělat?" zděsil se Draco.

„Ale záleží ti na ní, ne?" zeptal se Theo.

„Hrozně moc," přikývl Draco. „Jenže jí nemiluju. Nebo možná ano, nebo...já nevím. Je skvělá, vtipná, milá, chytrá až moc, hezká, přitažlivá-"

„Přitažlivá," zopakoval po něm Theo. „Dřív-"

„Nechme vzpomínky na doby dávno minulé. Já jsem se na ní celou dobu koukal jen jako na mudlovskou šmejdku, nikdy jsem se na ní nepokusil podívat jako na holku."

„Takže ti přijde přitažlivá?"

„Zatraceně moc. Jo, líbí se mi, fajn, mám ji rád, ale copak já vím, jestli ji miluju?"

„A kdo jinej to má vědět?" zašklebil se Theo.

„Ty?"

„No já asi těžko," řekl pan Nott.

„No a kdo?"

„Já ti to nepovím," ušklíbl se Theo a zmizel na chodbě.

Draco si povzdechl, ale za Theem nešel. Spíš si plánoval dojít na večeři a pak se zašít do koupelny prefektů.

Díky primusce Hermioně znal heslo.

A tak se teda vydal na večeři.

Čas docela utíkal.